Článek
Představte si, že jste v kasinu a koukáte, jak ostatní hrají ruletu. Vidíte, že 8× za sebou padla lichá. Na jakou byste si vsadili? Troufnu si tvrdit, že většina z vás na sudou, tedy na tu, co zrovna nepadá. A to i přesto, že pravděpodobně víte, že v každém jednotlivém hodu je pravděpodobnost liché i sudé stejná, a to 50 % (resp. o něco méně, vzhledem k tomu, že v ruletě je ještě 0, která se počítá zvlášť). Už tady je vidět, že se necháváme velice často ovlivňovat psychologickými předsudky, a to i v případě, že jsme si toho vědomi. I u akciových trhů často odhadujeme další vývoj podle předchozího vývoje. Paradoxní je, že u akciových trhů jsou naše preference často opačné než v kasinu. Čím více akciové trhy padají, tím více lidí očekává jejich další pád. Ti zkušenější pak přecházejí na podobný přístup jako u kasina a při hlubokých propadech začínají sázet na růst. Ale ti úplně nejzkušenější si uvědomují, že v krátkém horizontu (dnů či týdnů), nehraje předchozí vývoj žádnou roli a jsou připraveni na obě varianty. Mnohokrát se ukázalo, že pokud se akcie propadne o 90 %, neznamená to, že se nemůže propadnout o dalších 90 %. Na denním horizontu se totiž pravděpodobnost pozitivního výnosu příliš neliší od pravděpodobnosti, že padne sudá nebo lichá v ruletě. A stejně jako v kasinu ta pravděpodobnost zůstává stejná bez ohledu na to, jak se dařilo akciových trhům v předchozích deseti dnech.
Co ale úplně změní situaci je, pokud výrazně prodloužíme počet opakování. Dejme tomu, že budeme následujících dvacet let každý den chodit do kasina a každý den vsadíme stejnou částku na sudou, budeme mít tedy 7 300 opakování. Po těch 7 300 opakováních budeme mít přibližně 50 % výher a 50 % proher (když nepočítám s nulou) a budu +- na svém. A stejný výsledek dostanete ať zvolíte jakýkoliv začátek a konec tohoto období.
Zcela jiná situace nastane, pokud budeme těch 7 300 dní „sázet“ na akciový trh. Jenom malý rozdíl v pravděpodobnosti jednodenní výhry (přibližně 54 % oproti 50 % v kasinu) nám činí obrovský rozdíl v pravděpodobnosti, jak na tom budeme za 20 let. Když se podíváme na akciový trh pohledem známého indexu S&P 500, tak v letech 1926 až 2015 nenastal ani jeden dvacetiletý horizont, kdy by byl investor nominálně ve ztrátě. U desetiletého horizontu taková situace nastala u šesti procent případů.
To jsou pouze historická data a pouze z USA. Pokud bychom použili statistické modely (např: simulaci Monte Carlo), dostaneme se na dvacetiletém horizontu u světových akcií k pravděpodobnosti mezi 98 a 99 %. Na desetiletém horizontu již je pravděpodobnost podobná. Navíc se sluší ještě přidat disclaimer, že to co platí pro akciový trh jako celek, rozhodně nemusí platit pro jednotlivé akcie či dokonce jednotlivé sektory či regiony (Investor, který investoval do českých akcií v roce 2007 nebo do japonských v roce 1989 by mohl vyprávět).
Ale i to je pouze statistika. Je mnohem důležitější důvod, díky kterému jsem přesvědčena, že na akciovém trhu na rozdíl od kasina existuje strategie, se kterou můžete vždy vyhrát. Pokud se podíváme na ruletu pomocí teorie her, jde jednoznačně o hru s nulovým součtem (pokud nepočítáte majitele kasina, jde dokonce o hru se záporným součtem).
V případě her s nulovým součtem je celkový užitek pro všechny zúčastněné hráče a pro každou kombinaci strategií roven nule. Jinak řečeno, vítězný hráč získává na úkor ostatních. Příkladem takové hry je například go, šachy nebo poker a patří k nim právě i ruleta. V reálném světě se ale vyskytují většinou hry s nenulovým součtem. Mezi ně patří třeba podnikání (Zdroj: Wikipedia)
Hra s nulovým/záporným součtem je hra, kde součet výsledků všech hráčů je nula/záporný. Ve hře s pozitivním součtem je součet výsledků všech hráčů pozitivní. Když si čistě teoreticky konečný výsledek rovnoměrně všichni hráči rozdělí, tak na tom všichni vydělají. Taková je myšlenka socialismu, která se ale zatím v praxi moc neosvědčuje.
Investování do akcií je investováním do podnikání a proto jsem přesvědčena o tom, že dlouhodobé investování do akcií je hra s pozitivním součtem. To ale samozřejmě neznamená, že na akciovém trhu všichni zvítězí. Když to zase přeženu do extrému, může se stát, že vítěz bude jen jeden a všichni ostatní budou poražení. Ten jeden ale vydělá víc než všichni ostatní prodělají:-) To je zase kapitalismus ve své absurdní podobě.
Praxe ukazuje ideál někde mezi. Pokud zvolíme dobrou strategii, můžeme patřit k té vítězné skupině. Má to ale dva háčky:
- Celá tato teorie je postavena na dosavadním faktu, že podnikání se v průměru vyplácí. Pokud by se nevyplatilo podnikat, skončí i akciový trh tak, jak ho známe a můžeme přijít o všechno i na dlouhém horizontu (to je to 1-2 % ve statistice, které zatím nevidíme v historických datech – zatím se vždy americké akciové trhy do 20 let vzpamatovaly).
- Je velmi tenká linie mezi investováním do akcií a spekulací na akcie. Jakmile se dostaneme do stádia spekulací, jsme zpátky v kasinu. A je pravda, že na akciovém trhu se pohybuje velké množství hazardních hráčů. Burzovní obchody se tak často uvádějí jako příklad hry se záporným součtem (záporným proto, že transakční poplatky seberou všem). Mezi investováním a spekulací je velmi tenká linie. Investor i spekulant využívá akcie k dosažení svých cílů. Já se to u akcií snažím rozlišit tak, že u investování mi jde o to, jak se bude dařit dané firmě/sektoru/ekonomice, ale u spekulace mě vývoj firmy moc nezajímá, jde mi jen o pohyb ceny.
Ze statistického, ekonomického i logického pohledu bych tak dlouhodobé investování do akcií rozhodně kasinem nenazvala. Ale pořád musíme myslet na to, že i na akciových trzích má velký podíl štěstí/smůla. Jejich podíl ale v čase klesá a roste podíl lidského umu a dovedností. Pokud jednou zcela selžou akciové trhy, což není zcela vyloučené, pravděpodobně skončí svět, tak jak ho známe a asi nikdo nedokáže odhadnout, jaká by byla vítězná strategie pro takový scénář. Je možné, že pak se stane vítězem ten, co teď žádný majetek nemá, ale má velké svaly nebo nemá morální zábrany. Je tedy lepší nic nemít? Já tedy radši něco mít budu, alespoň do doby, než taková situace nastane.
