Článek
Na tom, co se stalo ve čtvrtek a v pátek u španělské Ceuty, se v české debatě skoro neobjevila ta nejdůležitější věc. Není to počet lidí ani to, kdo za tím stojí. Je to řetěz, na jehož začátku stojí soudní rozsudek a na konci utonulí.
Co se stalo
Španělský Nejvyšší soud rozhodl 29. června, že takzvané navrácení za horka, tedy okamžité vrácení bez řízení, nelze použít na lidi zadržené na moři. Kdo přeleze plot, vrátit se dá hned. Kdo je vytažen z vody, musí projít řádným řízením.
Byl to technický rozsudek o tom, kde končí hranice. Na marockých sociálních sítích se z něj během několika týdnů stalo něco jiného: kdo dopluje, ten zůstane. Vznikly facebookové skupiny s dvěma sty padesáti tisíci členy, sdílely se mapy tras z Fnidequ k ceutským vlnolamům, prodávaly se neoprenové obleky. Meta ty skupiny po incidentu smazala.
V noci na pátek 31. července se do vody vydaly desetitisíce lidí. Španělské ministerstvo vnitra mluví zhruba o padesáti tisících, prezident Ceuty odhadoval až šedesát. Přesné číslo nemá nikdo, jsou to odhady úřadů.
Kolik lidí se utopilo, se dodnes přesně neví. První hlášení mluvila o osmnácti, během dne čísla rostla přes jedenačtyřicet a třiačtyřicet až k sedmapadesáti; některé zdroje uváděly ještě víc. Nejde o spor, kdo lže. Jde o to, že těla se nacházela postupně. Desítky mrtvých za jednu noc jsou jisté, přesné číslo ne.
Čtyři věci, které se říkaly a neodpovídají skutečnosti
Nikdo se nedostal dál. Evropská komise to potvrdila výslovně: z lidí, kteří vstoupili do Ceuty, se nikdo nedostal na pevninské Španělsko ani do jiného členského státu. Ceuta je exkláva na africkém pobřeží, oddělená od Španělska mořem. Do pátku se drtivá většina příchozích vrátila do Maroka.
Itálie neuzavřela Schengen. Zavedla na měsíc kontroly na vybraných letištích a v přístavech pro cestující ze Španělska, a to cíleně jen pro občany třetích zemí. Španěl ani Čech na dovolené na tom nepoznal víc než kontrolu dokladů. To je něco jiného než konec volného pohybu, jak zněly některé titulky.
Ceuta je v Evropské unii. Je součástí Španělska od 16. století a členem Unie od jejího vstupu v roce 1986. To, že leží v Africe, na tom nic nemění, stejně jako Francouzská Guyana neleží v Evropě a přesto je v Unii. Sporný je jen její zvláštní hraniční režim uvnitř schengenských pravidel, ne členství.
A ta nejpodstatnější: ze Schengenu se vyloučit nedá. Andrej Babiš vyzval k okamžitému vyloučení Španělska. Taková procedura ale ve schengenském právu není a nikdy nebyla. Existuje článek 29 hraničního kodexu, podle kterého mohou ostatní státy dočasně zavést kontroly na svých hranicích s problémovou zemí. Přesně to udělala Itálie. Za celou historii Schengenu byl tenhle nástroj použit jedinkrát, v roce 2016 vůči Řecku. Ministr zahraničí Petr Macinka se od požadavku na vyloučení distancoval.
Stojí za to si to přečíst ještě jednou: hlavní český politický požadavek uplynulého víkendu se týkal postupu, který v evropském právu neexistuje.
Videa, která kolovala, nebyla z Ceuty
Španělští a polští ověřovatelé během dvou dnů dohledali původ toho, co se sdílelo nejvíc. Dav procházející horami byl z náboženské pouti v jihovýchodním Turecku, natočený o měsíc dřív. Kolona lidí na cestě pocházela z Libye z roku 2023. Záběry ničených ulic byly z Toulouse po finále Ligy mistrů. Muž ničící sochy v kostele byl z Kolumbie. A video španělských vojáků házejících slaninu bylo vygenerované umělou inteligencí.
Nemá smysl je vypočítávat dál. Podstatný je vzorec: skutečná událost byla dost velká na to, aby si nevyžádala jediné falešné video, a přesto jich vznikly desítky. Kdo je sdílel, většinou nelhal vědomě. Jen mu vyhovovaly.
Co ta čísla ve skutečnosti ukazují
Přechodů přes Ceutu letos přibylo o sto dvacet devět procent. Ve stejné době ale přechodů na Kanárské ostrovy ubylo o skoro pětasedmdesát procent, do Melilly o čtyřicet čtyři a na pevninu o sedmnáct.
To není nápor. To je přesun trasy. Lidé, kteří by se jinak vydali na Kanáry, se vydali jinam, protože se změnila kalkulace rizika a šance. Za poklesem na kanárské trase stojí mimo jiné dohody Unie s Mauritánií a Senegalem. To je vysvětlení, které se do titulku vejde hůř než invaze, ale odpovídá datům.
A ještě jedna věc, která v téhle debatě chybí skoro vždycky. Drtivá většina lidí, kteří v Africe utíkají před suchem, hladem nebo válkou, se do Evropy nikdy nedostane a ani se o to nepokouší. Zůstávají vysídlení uvnitř vlastní země nebo přejdou do sousední; Súdánci míří především do Čadu, Egypta a Jižního Súdánu. Cesta do Evropy je menšinová varianta, jen je ze všech nejvidět. Kdo tohle neví, musí každý obrázek z hranice číst jako předzvěst něčeho většího.
O Maroku opatrně
Marocká pohraniční policie se podle svědectví stáhla krátce před náporem a zasáhla až s velkým zpožděním. V roce 2021 se stalo prakticky totéž, tehdy v době sporu o vůdce Fronty Polisario. Analytici upozorňují, že pohyb tohoto rozsahu se neobejde přinejmenším bez pasivní součinnosti úřadů.
Zároveň platí, že přímý důkaz chybí a Maroko to popírá. Od Běloruska v roce 2021 se to liší právě tím: tam byly letecké mosty z Blízkého východu a režim svou politiku otevřeně prezentoval jako odvetu. Tady je silné podezření a opakující se vzorec. To není totéž a tvrdit, že Maroko útok zorganizovalo, dnes nikdo doložit neumí.
Co si z toho odnést
Padesát tisíc lidí se vydalo do moře, protože špatně pochopili rozsudek. Ne kvůli propagandě cizí mocnosti a ne kvůli tomu, že by je někdo naložil do letadel. Stačilo, že se soudní rozhodnutí přeložilo do jedné nepravdivé věty a ta se rozšířila rychleji, než ji kdokoli stačil opravit.
Zatímco se to dělo, tady se vedla debata o vyloučení Španělska ze Schengenu, což je věc, kterou právo neumožňuje, a sdílela se videa z Turecka a z Kolumbie.
Dá se z toho vyvodit hodně věcí o migraci. Mně z toho ale vychází hlavně tohle: stát, který neumí včas a srozumitelně vysvětlit vlastní soudní rozhodnutí, ztrácí kontrolu nad tím, co to rozhodnutí způsobí. A společnost, která si o zahraniční události udělá obrázek z videa bez data a bez zdroje, se nerozhoduje o ničem. Jen reaguje.
To je problém, který nezmizí s příští vlnou ani s vyšším plotem.
