Článek
Na Hranicku se devět obcí dohodlo na společném postupu proti plánované výstavbě až šedesáti šesti větrných elektráren. Starosta Všechovic Radovan Mikuš to řekl takto: „Soudit se se státem sice není ideální, protože správní žaloba není rychlá ani levná, ale stát nám v tuto chvíli nedal jinou možnost.“ Změna územního rozvojového plánu, která akcelerační oblasti vymezuje, nabyla účinnosti 25. srpna.
Vláda schválila 61 takových oblastí o celkové ploše 297 kilometrů čtverečních, což představuje přibližně 0,38 procenta území státu. Mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Petra Roubíčková připomněla, že vymezení neznamená automatické povolení výstavby.
Spor se obvykle popisuje jako střet klimatické politiky s venkovem. Myslím, že je to popis, který míří vedle. Když si člověk projde, co vláda skutečně schválila a co k tomu vydalo ministerstvo životního prostředí, vyjde mu spor o něco jiného, než o čem se mluví.
Co vláda schválila
Změna územního rozvojového plánu vymezuje celkem 61 akceleračních oblastí, které pokrývají plochu 297 kilometrů čtverečních. Z toho 284 kilometrů čtverečních je určeno pro větrnou energetiku a 13 kilometrů čtverečních pro fotovoltaiku. Celková plocha představuje přibližně 0,38 procenta území státu.
Proces výběru prošel několika fázemi zmenšování. Původně se prověřovalo asi 110 oblastí na ploše 2 685 kilometrů čtverečních. Do veřejného projednání šlo 94 oblastí na 474 kilometrů čtverečních. Nakonec bylo schváleno 61 oblastí na 297 kilometrů čtverečních, což je pouze 45 procent původního počtu a 11 procent původní plochy.
Ministerstvo pro místní rozvoj vypořádalo více než 13 500 podání s přibližně 31 000 připomínkami. Proti výsledku protestují obě strany. Obce chystají žaloby, protože je podle nich zón moc, zatímco Komora obnovitelných zdrojů energie tvrdí, že po osekání zbyla místa s tolika omezeními, že rozvoj větrné energetiky spíš zabrzdí. Když se rozčílí zároveň ti, kdo stavět nechtějí, i ti, kdo stavět chtějí, obvykle to znamená, že se rozhodovalo mimo ně.
Vymezení akceleračních oblastí je milníkem Národního plánu obnovy. Při nesplnění by Česko mohlo přijít až o 25 miliard korun.
Dvě věty téhož ministerstva
Posouzení vlivů záměru na životní prostředí, zkráceně EIA, je řízení, kde se zkoumají dopady stavby a kde mohou obce i veřejnost vznést námitky. Právě proto na něm obcím záleží: je to místo, kde se dá do konkrétní stavby mluvit.
Tisková zpráva ministerstva životního prostředí k vládnímu rozhodnutí z konce července 2026 uvádí, že vymezení oblasti není automatické povolení a každý projekt projde standardním řízením. „V některých případech může záměr čekat i tzv. posouzení EIA.“
Metodické odpovědi na nejčastější otázky, které k akceleračním oblastem vydalo totéž ministerstvo v prosinci 2025, tedy o osm měsíců dřív, říkají, že investoři v zónách budou muset splnit předem stanovené podmínky. „Zpravidla však nebudou muset nechat záměr posoudit v rámci EIA, což přispěje k rychlejšímu povolení.“
Obě věty platí současně, každá popisuje jinou polovinu téže věci, a ven se komunikuje ta uklidňující. Podle týchž odpovědí se má vydávat zjednodušené, zčásti jen kontrolní stanovisko a stavební úřad má rozhodnout do šedesáti dnů.
Kdo se mohl vyjádřit a kdy
Příprava akceleračních oblastí začala s účastí krajů, které se podílely na jednáních s dotčenými orgány již v počáteční fázi. Obce měly možnost se vyjádřit prostřednictvím veřejného projednání a následně měly patnáct dnů na podání písemných připomínek. Kraj tedy věděl, co se chystá, v době, kdy se to dalo ovlivnit. Obec dostala hotový návrh a patnáct dnů.
Ministerstvo životního prostředí teprve připravuje dotační titul přibližně sto milionů korun z Národního plánu obnovy, který by měl podporovat kraje a obce při vymezování těchto oblastí.
Změna územního rozvojového plánu se vydává jako opatření obecné povahy. Vláda ji schválila 27. července, veřejná vyhláška o jejím vydání visela na úřední desce Úřadu vlády od 10. srpna a patnáctý den po vyvěšení, tedy 25. srpna, změna nabyla účinnosti. Tím se obcím otevřela cesta k soudu, na kterou čekaly. V případě soudního přezkumu takového opatření soud neposuzuje, jestli se výsledek líbí obci, ale zda úřad měl k vydání pravomoc, zda postupoval podle zákona a zda je výsledek přiměřený. Není to odbytí obcí. Je to povaha toho řízení, a je dobré to vědět předem, protože to určuje, co má u soudu smysl namítat.
O co se ten spor vede
Obce žalují mapu akceleračních oblastí, protože je to jediný dokument, který vláda schválila a který se dá napadnout. Mapa však nerozhoduje o tom, jak moc bude mít obec do konkrétní stavby co mluvit. To určuje režim povolování - jestli projde posouzením vlivů na životní prostředí nebo zjednodušeným stanoviskem.
Obce se tedy soudí o to, co se schválit muselo, a nikoli o to, co je pro ně nejdůležitější. Až přijde konkrétní projekt, nebude se rozhodovat podle mapy, ale podle toho, v jakém režimu se povoluje.
Obce mají k napadení akceleračních oblastí dvě různé možnosti, které se liší především časovým hlediskem. První cestou je přímé podání návrhu na zrušení vymezení oblasti u Nejvyššího správního soudu. Tato možnost je však jednorázová a lhůtou omezená - návrh lze podat pouze do jednoho roku od účinnosti změny, tedy do 25. srpna 2027. Druhá varianta spočívá v tom, že obec může vymezení napadnout společně s žalobou proti konkrétnímu povolení, které se o vymezení opírá. Tato cesta není lhůtou omezená.
Pro územní rozvojový plán neexistuje žádná mimosoudní cesta, protože jej nelze přezkoumat v přezkumném řízení podle správního řádu. U územního plánu obce takový přezkum dělá krajský úřad a u zásad územního rozvoje ministerstvo pro místní rozvoj, u územního rozvojového plánu tuhle možnost zákon vylučuje. Soud je tedy jediná možnost, a proto jedna z těch dvou lhůt vždycky běží. Rozdíl mezi cestami je v tom, že druhá se váže na konkrétní stavbu.
Že se obnovitelné zdroje mají povolovat rychleji, má svůj důvod v evropské směrnici. Sporné je něco jiného: že se zrychlilo ubráním jednoho řízení, a že se to obcím řeklo jinak než investorům v metodice.
