Článek
Začnu tím, čím se tohle téma obvykle kazí. Nejde o spiknutí. Nikdo v jedné budově netahá za páky světové ekonomiky a text, který by to tvrdil, by byl vedle.
Skutečná potíž je nudnější a horší. Jmenuje se monokultura.
Co je Aladdin
V roce 1988 postavil BlackRock na jediné pracovní stanici Sun vnitřní nástroj na řízení rizika. Dnes se jmenuje Aladdin a nepoužívá ho jen BlackRock. Licencuje ho víc než tisíc institucí - banky, pojišťovny, penzijní fondy, státní investiční fondy - a pracuje v něm kolem sto třiceti tisíc lidí.
Odhady toho, kolik aktiv se přes něj řídí, se různí: od zhruba dvaceti jednoho bilionu dolarů po dvacet pět bilionů na konci roku 2025, tedy odhadem sedm až osm procent celého světového finančního systému. Pro srovnání, BlackRock sám spravoval ke konci roku 2025 čtrnáct bilionů. Na platformě je tedy podstatně víc majetku než ve správě firmy, které patří.
Nejde přitom o obchodní systém, který by rozhodoval. Je to systém, který měří riziko a dává podklad pro rozhodnutí. To zní méně dramaticky, ale je to důležitější.
Proč je monokultura problém
Když tisíc institucí měří riziko podle stejného modelu, hodnotí stejné aktivum stejnou metodikou ve stejný okamžik. Dokud je klid, je to efektivní. V okamžiku napětí to znamená, že velká část trhu dostane stejný signál v jednu chvíli - a všichni se pokusí projít stejnými dveřmi.
Tomu se v inženýrství říká korelované selhání a je to přesně ta chyba, kvůli které se neprovozuje celý kontinent v jedné cloudové zóně. Ne proto, že by ta zóna byla špatná. Proto, že když spadne, spadne všechno naráz.
K tomu jedna věc, která se v debatě zmiňuje málo: kód a vstupní data Aladdinu jsou důvěrné. BlackRock popisuje, co platforma umí, ale ne jak přesně to počítá. Případná systematická chyba nebo zkreslení v modelu tedy není zvenčí přezkoumatelné, přičemž ovlivňuje podklad pro rozhodování o části světového majetku. To není obvinění, je to popis stavu.
Evropa si na to nástroj udělala
A teď dobrá zpráva, protože tenhle text není o bezmoci.
Evropská unie přijala nařízení o digitální provozní odolnosti finančního sektoru, zkráceně DORA. Když jsme ho v Evropském parlamentu projednávali, byl jsem u toho jako stínový zpravodaj, takže o něm nemluvím z rešerše. Jeho podstatná část se netýká bank, ale jejich dodavatelů: zavádí kategorii kritického poskytovatele informačních a komunikačních technologií a přímý dohled nad ním.
Test kritičnosti má čtyři kritéria a musí být splněná všechna: možný systémový dopad rozsáhlého selhání, systémová významnost institucí, které na poskytovateli závisí, míra koncentrace té závislosti v sektoru a zastupitelnost jeho služeb.
Přečtěte si to čtvrté kritérium ještě jednou. Je to popis přesně toho problému, o kterém je celý tenhle text.
18. listopadu 2025 označily tři evropské dohledové úřady prvních devatenáct takových poskytovatelů. Nejsou to jen cloudy. Vedle Amazonu, Microsoftu, Googlu, Oraclu, SAPu a Deutsche Telekomu jsou na seznamu i datoví a technologičtí dodavatelé jako Bloomberg, LSEG Data and Risk, FIS, IBM, Accenture, Capgemini, Equinix nebo Kyndryl. Kdo je označen, dostane hlavního dohlížitele a při neplnění mu hrozí penále až jedno procento průměrného denního celosvětového obratu za každý den porušení. Kdo je mimo Unii, musí si tam do dvanácti měsíců zřídit přítomnost, jinak ho evropské finanční instituce nesmějí používat.
To není bezzubá norma. To je vážně míněný dohled.
A přesto tam ten model není
Na seznamu, který úřady zveřejnily, BlackRock ani Aladdin nejsou. První kolo zachytilo infrastrukturu, datové služby a integrátory, ne dodavatele platforem na správu portfolia a měření rizika.
Nedělám z toho skandál. Metodika je předepsaná, úřady ji odpracovaly na základě registrů, které jim instituce nahlásily, a rozhodovaly podle toho, co v nich bylo. Označování se navíc dělá každý rok znovu, takže absence v prvním kole nic neuzavírá.
Ale ta otázka na příští kolo je legitimní a chci ji položit nahlas: splňuje platforma, na které tisíc institucí měří riziko, ta čtyři kritéria, nebo ne?
U zastupitelnosti mám k tomu jeden údaj, který mluví za sebe. BlackRock uvádí u Aladdinu tříletou míru udržení klientů 98 procent. Dá se to čtení dvěma způsoby: že je to výborný produkt, anebo že se od něj nedá odejít. Pro dohled nad koncentrací je podstatná ta druhá možnost, protože přesně to zastupitelnost měří.
A ještě jedna vrstva. Aladdin běží od roku 2022 na Azure a od prosince 2025 i na AWS. Obě ty infrastruktury na seznamu jsou. Evropa tedy dohlíží na podlahu, ale ne na to, co na ní stojí.
Co s tím
Tři věci, a žádná z nich není nový úřad.
Zeptat se v příštím kole na modelovou vrstvu. Ne označit ji předem, ale otestovat ji stejnou metodikou jako cloud. Když projde, dobře. Když ne, ať je to napsané.
Rozšířit registry informací. Instituce hlásí, koho mají jako dodavatele technologií. Otázka, čí model používají k měření rizika, do stejné kolonky patří, protože bez ní není z čeho koncentraci spočítat.
Chtít auditovatelnost modelu, ne jeho kód. Nikdo nemá právo na obchodní tajemství konkurenta. Ale u nástroje, na kterém závisí měření rizika u významné části trhu, je legitimní požadovat nezávislé ověření, že dělá to, co o sobě tvrdí. Přesně tak, jak se to dělá u ratingových agentur od roku 2009.
Na konci to není příběh o jedné americké firmě. Je to příběh o tom, že jsme se naučili ptát, kde stojí server, a ještě jsme se nenaučili ptát, čí model radí.
