Článek
Na letišti Lipsko/Halle našla německá policie dron, který nesl výbušninu. Stalo se to poblíž ukrajinského nákladního letadla a podle německých médií uniklo letiště katastrofě jen těsně. Vyšetřovatelé na dronu nalezli stopy DNA, které se shodují se vzorkem registrovaným v Litvě v souvislosti s dřívějším žhářským útokem. Konkrétní osobě zatím stopa přiřazena nebyla a případ vyšetřuje spolkové státní zastupitelství, takže o pachateli ani o zadavateli se zatím nedá odpovědně říct nic.
Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt k tomu řekl, že Německo čelí hybridním útokům každý den. To je věta, kterou by před pěti lety ministr vnitra nevyslovil, aniž by se ho novináři ptali, jestli to nepřehání.
Co se mezitím dojednává v Bruselu
Loni v listopadu předložila Komise návrh nařízení o vojenské mobilitě, kterému se přezdívá vojenský Schengen. Rada k němu v červnu schválila vyjednávací pozici a přijetí se čeká do konce letošního roku. Obsah je nezvykle konkrétní na dokument, který má v názvu slovo mobilita.
Za prvé papírování. Dnes trvá povolení přeshraničního přesunu vojenské techniky zhruba deset dní. Nařízení stanoví lhůtu tři dny a sjednocuje celní formality.
Za druhé železo a beton. Komise společně s členskými státy identifikovala zhruba pět set kritických míst na čtyřech prioritních koridorech: mosty, které je potřeba zesílit, tunely, které je potřeba rozšířit, kapacity přístavů a letišť. Důvod je banální a nepříjemný. Mosty ve střední a východní Evropě se stavěly na sovětskou techniku vážící kolem čtyřiceti tun. Německý Leopard nebo americký Abrams se blíží šedesáti.
Za třetí, a to je na tom nové, odolnost. Nařízení zavádí nástroje na ochranu strategické infrastruktury dvojího užití: členské státy mají sestavit vnitrostátní seznamy chráněných objektů podle jednotných kritérií, prověřovat rizika zahraničního vlastnictví, posílit kybernetickou ochranu a odolnost proti rušení radiových frekvencí. Přístavy, letiště, mosty, tunely a energetická infrastruktura navázaná na dopravu.
Jinými slovy: to, co se stalo v Lipsku, není vedlejší téma toho nařízení. Je to jeho druhá polovina.
Kde to skřípe
Peníze. Uskutečnit těch pět set projektů do roku 2035 vyjde podle odhadů Komise na víc než sto miliard eur. Nástroj, ze kterého se to má financovat, má v příštím rozpočtovém rámci vzrůst zhruba desetinásobně, na sedmnáct miliard. Zpravodaj Evropského parlamentu k tomu poznamenal, že ani to nepokryje už identifikovaná kritická místa, natož tisíce dílčích požadavků. To není spor o to, jestli je desetinásobek hodně. Je to konstatování, že šestina potřeby je pořád šestina.
A pak je tu druhá věc, která mi vadí víc.
Seznam těch pěti set míst je z velké části utajený. Veřejně jsou známy počet, cena, čtyři koridory a typy staveb. Které konkrétní mosty a tunely v Česku jsou úzkým hrdlem, se z veřejných zdrojů nedozvíte, a to je vědomé rozhodnutí odůvodněné bezpečností.
Rozumím té logice. Mapa slabých míst je návod. Jenže má to i druhou stranu, o které se moc nemluví: utajený seznam se nedá veřejně kontrolovat. Nedá se u něj ptát, proč se dvacet let neopravoval most, o kterém armáda ví. Nedá se porovnat s tím, co se skutečně postavilo. A protože ty stavby budou z velké části sloužit i běžné dopravě, obec se o svém mostě dozví jako o dopravní stavbě, ne jako o položce v obranném plánu.
Nenavrhuji seznam zveřejnit. Navrhuji, aby se u nás vedla veřejná debata aspoň o tom souhrnu: kolik kritických míst je na českém území, kolik z nich má termín, kolik peněz na ně je a odkud. Tyhle tři čísla nikomu nedávají návod k ničemu.
Časové měřítko, které nesedí
Zesílit most trvá roky. Postavit tunel déle. Uskutečnit celý ten plán má trvat do roku 2035.
Dron s výbušninou se dá pořídit za pár tisíc a přiletí zítra.
To není argument proti stavbě mostů. Mosty jsou potřeba a Česko je tranzitní země, takže se to týká nás víc, než by se z geografie zdálo. Je to argument proti tomu, aby se odolnost odbyla jako příloha investičního plánu. Ochrana uzlů, redundance, schopnost provozovat trasu, když jednu z nich někdo vyřadí, a hlavně schopnost poznat útok jako útok a ne jako poruchu, se dá zvládnout dřív a levněji než beton. A dá se to zvládnout i tam, kde beton nakonec nebude, protože na něj nezbyde.
Lipsko ukázalo dvě věci naráz. Že se to děje. A že o tom, jestli to dopadlo dobře, rozhodla selhavší rozbuška, ne naše připravenost.
