Článek
V lednu 2024 se rozjel evropský projekt, o kterém se u nás skoro nemluví. Jmenuje se TwinEU a jeho cílem je postavit digitální dvojče evropské elektrické sítě, tedy model, ve kterém se dá zkoušet, co se se sítí stane, ještě než se to stane doopravdy.
Podílí se na tom osmasedmdesát organizací z patnácti zemí a jsou mezi nimi velcí provozovatelé přenosových soustav: italská Terna, francouzská RTE, rakouská APG. Také asociace ENTSO-E a E.DSO, které sdružují evropské provozovatele sítí, a technické univerzity v Delftu a Aachenu. Rozpočet je pětadvacet milionů eur, z toho dvacet z evropského programu Horizont. Projekt končí 31. prosince 2026.
Podle evropské databáze projektů CORDIS mezi účastníky není žádná organizace z Česka. Je tam Polsko, Maďarsko, Bulharsko i Slovinsko. My ne.
Proč to není otázka prestiže
Dalo by se namítnout, že projekt je projekt a že se jich běží stovky. U tohohle je ale problém v tom, čeho se týká.
Elektrická síť nekončí na hranici. Když se v Německu přestane foukat, teče elektřina odjinud, a když se někde v regionu odstaví velký blok, projeví se to na tocích přes naše území. Koncem letošního července odstavilo vedro maďarskou jadernou elektrárnu Paks, protože v Dunaji bylo málo vody a ta zbylá byla na chlazení příliš teplá, a snížilo výkon reaktorů v Rumunsku i ve Francii. To nejsou lokální události, to je jeden propojený systém, který se chová jinak, než se choval, když se stavěl.
Model takového systému není akademická hračka. Je to nástroj, ve kterém se dá spočítat, jestli konkrétní rozhodnutí soustavu posílí nebo oslabí. A hlavně: v projektu jako TwinEU se teď nastavují rozhraní, formáty dat a standardy, přes které si budou provozovatelé sítí modely vyměňovat. Kdo u toho je, ovlivní, jak budou vypadat. Kdo u toho není, dostane je hotové a bude je přebírat.
Netvrdím, že za tím je zlý úmysl nebo že někdo Česko vyloučil. Do konsorcií se hlásí instituce samy a je pravděpodobné, že se to prostě nestalo. To je právě ta odpověď, která mě zajímá, protože se opakuje.
Zároveň z jednoho projektu nedělám diagnózu celé české energetiky. ČEPS i distributoři se podílejí na jiných evropských programech a modelování si dělají. Bod je užší a právě proto ho jde vzít vážně: u téhle konkrétní věci, kde se dohadují společné formáty, jsme nebyli.
Psal jsem nedávno o technologické diplomacii a vyšlo z toho něco podobného: Dánsko jmenovalo prvního technologického velvyslance už v roce 2017, Unie otevřela úřad v San Franciscu v roce 2022, a Česko má tři vědecké atašé a prezentační portál. Vzorec je stejný. Když se někde rozhoduje o pravidlech budoucí infrastruktury, nejsme v místnosti.
Modelujeme přesněji než kdy dřív. Rozhodujeme podle toho?
Síť není jediný případ. Evropská komise od roku 2022 staví iniciativu Destination Earth, digitální model planety. Vede ji Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí spolu s Evropskou kosmickou agenturou a organizací EUMETSAT. Od roku 2024 běží dvě části: jedna pro adaptaci na změnu klimatu s výhledem na desítky let, druhá pro extrémní jevy s vysokým rozlišením a možností spustit simulaci na zakázku. Do roku 2030 z toho má být model celé Země.
Nikdy jsme neměli lepší nástroje na to spočítat, co se stane. A přitom mám čím dál silnější pocit, že mezi tím, co umíme spočítat, a tím, podle čeho se rozhoduje, se rozevírá mezera.
Vezmu příklad z letošního srpna. Vláda zmenšila plochu, na které se dá zrychleně povolovat výstavba větrných elektráren, na jedenáct procent území. To je rozhodnutí o budoucí podobě elektrické soustavy, tedy přesně o tom, co model sítě umí posoudit. Nevím, jestli k němu existuje modelový podklad, a to je můj bod: nevím to, protože nebyl zveřejněný. U rozhodnutí téhle váhy by měl být první věcí, kterou předkladatel položí na stůl.
Tři věci, které z toho plynou
Zjistit, proč tam nejsme, a přihlásit se do toho, co běží dál. TwinEU letos v prosinci skončí, ale navazující projekty budou. Není to drahé a nepotřebuje to zákon, jen aby to někdo měl v úkolu. Otázka na Ministerstvo průmyslu a obchodu a na ČEPS je jednoduchá: přihlásili jsme se, a pokud ne, proč.
Vyžadovat modelový podklad u rozhodnutí o síti a o vodě. Ne posudek napsaný po rozhodnutí, aby se doložilo, co se už rozhodlo, ale výpočet předem, veřejně, s uvedením předpokladů. U evropských peněz se to běžně vyžaduje. U vlastních rozhodnutí ne.
Nedělat z modelu autoritu. Tohle je opačná chyba a je stejně skutečná. Model je tak dobrý, jak dobrá jsou data a předpoklady, které do něj někdo vložil, a rozhodnutí o tom, co je přijatelné riziko, není technický úkon. Nechci stát, který se schová za simulaci. Chci stát, který ji spočítá, zveřejní a pak se rozhodne a nese za to odpovědnost.
Zatím máme obojí špatně. U rozhodnutí chybí výpočet a u výpočtu chybíme my.
