Článek
Ujal se pro to název „grow or go“. Buď dokážete svoje zemědělské podnikání rozšiřovat, nebo vás zkrátka velcí hráči vytlačí z trhu. Jen tak si prostě hospodařit na svém – to už se moc nedá. Ostatně, známe historii a metody českého Agrofertu pod vedením Andreje Babiše.
Tohle nastavení ale přináší problémy. Velké holdingy často používají méně citlivé metody hospodaření, víc se spoléhají na nadbytečnou zemědělskou chemii, na polích pěstují řepku místo jídla. Extenzivní zemědělství škodí biodiverzitě a pomáhá vylidňovat venkov. Když už se nám zemědělství přesunulo do holdingů (a to se bohužel už dávno stalo), je potřeba, aby pro ně platila přísnější pravidla ohledně zacházení s půdou nebo používání nebezpečných chemikálií. Co by totiž malý zemědělec dělal intuitivně, velký agrární průmyslník sám od sebe neudělá.
Evropská komise má v tomhle jasný dluh. Nejen že si nechala vykostit klíčový zákon o obnově přírody, ze kterého vypadla třeba ochrana remízků, ale otálí i s předložením pravidel, která mají omezit právě nebezpečné chemikálie.
Přitom z nedávného biomonitoringu vyplynulo, že prakticky všichni Evropané (a zejména ti mladší) jsou vystavení rizikovému mixu znečištění s těžko odhadnutelným dopadem na zdraví. Asi nepřekvapí, že mezi hlavními látkami vedou ftaláty a další látky využívané právě v pesticidech, herbicidech a dalších zemědělských přípravcích.
Příroda je jenom jedna a jinou nemáme. Evropská agrární lobby možná v posledních letech nebyla tak vidět, řešilo se hlavně uhlí a přechod na čisté zdroje energie, což zemědělským holdingům až tolik nevadí. Teď jde ale z jejich pohledu do tuhého, protože se dostáváme přímo k ochraně půdy, vody, krajiny jako takové. Je potřeba všem měřit stejným metrem. Zvládli jsme energetickou krizi, odklon od ruského plynu, zvládneme zcela jistě i vyčistit unavenou přírodu od nadměrné toxické zátěže. Jen si nesmíme nechat vnutit hysterii a politiku zaměřenou na laciné fackování falešných slaměných panáků.
