Pusťme už konečně do energetiky trh!

Na první pohled se může zdát, že obnovitelné zdroje jsou luxusem pro bohatší země. Fakta však hovoří opačně: solární a větrná elektřina je dnes nejlevnějším zdrojem výroby energie. Analýza investiční banky Lazard porovnávající náklady různých technologií ukazuje, že velké solární elektrárny vyrábějí elektřinu za 38–78 USD/MWh, zatímco plynové paroplynové elektrárny stojí 48–107 USD/MWh. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) zdůrazňuje, že díky klesajícím cenám a politikám na podporu obnovitelných zdrojů jsou tyto zdroje již plně konkurenceschopné a otevírají nové možnosti pro domácnosti i firmy.

Také organizace Ember připomíná, že cena větrné energie od roku 2010 klesla o 55 % a solární energie o 85 %, zatímco ceny baterií klesly dokonce o 85 %. Výroba elektřiny z on‑shore větru a solárních panelů je dnes obvykle levnější než z plynových či uhelných elektráren. V roce 2022 bylo 85 % globální kapacity větrných a solárních elektráren levnějších než fosilní alternativy, což zákazníkům ušetřilo 521 miliard USD. IRENA odhaduje, že v roce 2024 bylo 91 % nových projektů obnovitelné energie levnějších než nové fosilní zdroje a že solární fotovoltaika byla o 41 % levnější než nejlevnější fosilní technologie.

Výsledek je jasný: když dáme lidem a firmám možnost vyrábět a prodávat obnovitelnou energii, půjde cena dolů. Ještě důležitější je, že se staneme méně závislými na dovozu fosilních paliv a bezpečnost dodávek zajistíme sami. A v neposlední řadě se zbavíme škod, které úniky fosilního plynu způsobují.

Přestože obnovitelné zdroje jsou levné a rychlé na výstavbu, v Česku jejich rozvoj naráží na množství byrokratických bariér. Podívejme se na některé konkrétní příklady:

Jediné tři evropské země (Česko, část Slovenska a Portugalsko) stále používají měření spotřeby a výroby elektřiny po fázích. Tento systém majitelům malých solárních elektráren komplikuje život: pokud chtějí energii spotřebovávat napříč fázemi, musejí si pořídit drahé asymetrické měniče nebo platit distribuční poplatky za každou fázi. Solární magazín uvádí, že provozovatelé mikrovýroben proto prosazují přechod k součtovému měření, které je běžné ve většině EU. Ministerstvo průmyslu v rámci novely Lex OZE II umožnilo sice sdílení výroby a spotřeby v jednom odběrném místě napříč fázemi, ale výrobci si stále musí s distributorem fakturovat regulované poplatky.

Co navrhujeme: Zrušit fázové měření a přejít na součtové měření tak, jak to dělají téměř všechny ostatní evropské země. Umožní to lidem a firmám optimálně využít vlastní výrobu, ušetřit na poplatcích a snížit investiční náklady na měniče.

V Česku neexistuje jednotný odstup pro větrné elektrárny, ale plošně platí limit 40 dB(A), který je přísnější než v mnoha jiných evropských zemích (např. Německo toleruje až 45 dB). Navíc povolovací proces pro větrný projekt trvá 7–9 let. Výsledkem je, že větrné elektrárny u nás vyrábějí jen asi 1 % spotřeby – zatímco v Rakousku tvoří vítr 14 % a v Polsku 13 % výroby.

Co navrhujeme: Zavést tzv. „akcelerační zóny“, kde se povolování zjednoduší a jasně se stanoví rozumné limity hluku a odstupy. Tam, kde vítr fouká, ale dnes brání byrokracie a místní odpor, by bylo možné rychle postavit desítky větrných turbín.

Na rozdíl od Německa, kde mohou spolky občanů a obce stavět a provozovat větrné i solární elektrárny, je český trh stále centralizovaný. V našem programu chceme odemknout trh a dát prostor malým investorům – rodinám, obcím či podnikatelům – aby mohli prodávat elektřinu z obnovitelných zdrojů. Dnes to komplikují poplatky za připojení k síti, nedostupné aukce a nejistá návratnost. Musíme se přestat dívat na pohyb cen jako problém, ale jako na příležitost.

Častým argumentem proti obnovitelným zdrojům je nestálost – co budeme dělat, když nesvítí slunce nebo nefouká vítr? Odpověď je jednoduchá: baterie a další systémy akumulace. Ve světě probíhá revoluce v energetickém skladování a jejich cena prudce klesá.

Podle analýzy právní firmy Morgan Lewis vzrostla v roce 2024 globální kapacita energetických úložišť v MWh o více než 75 % a očekává se, že před koncem dekády překročí jeden terawatthodinový rozsah. Americký trh přidal ve třetím čtvrtletí 2024 rekordních 3,8 GW a celkem 11,9 GW za celý rok; díky investičnímu daňovému zvýhodnění a poklesu cen baterií na 115 USD/kWh se očekává další rozšíření. Podobně v Evropě podle SolarPower Europe přibylo v roce 2024 přibližně 22 GWh nových bateriových úložišť, což rozšířilo evropský park na 61 GWh. Během tří let bylo na evropské sítě připojeno přes 3 miliony domácích baterií a velkokapacitní projekty dnes představují už 40 % trhu. Zpráva odhaduje, že v příštích pěti letech může kapacita šesti‑násobně vzrůst na téměř 120 GWh a do roku 2029 celková kapacita přesáhne 400 GWh.

Abychom mohli masivně využívat obnovitelné zdroje a udržet síť stabilní, musíme i u nás umožnit rychlý rozvoj bateriových úložišť a dalších forem akumulace. Baterie umí uskladnit přebytečný solární či větrný výkon během hodin, kdy je výroba nadbytečná, a uvolnit jej ve špičce. To nejen stabilizuje síť, ale také snižuje velkoobchodní ceny elektřiny: když větrné turbíny a solární panely nesvítí či nefouká, můžeme využít energii uloženou v bateriích místo drahých fosilních elektráren. Ve své nedávné studii jsem na blogu popsala, že bateriová úložiště jsou klíčem k stabilní a levné elektřině; stojí za to si tento článek připomenout.

Mezi nejdůležitější kroky ke snížení cen elektřiny patří odemknutí trhu pro malé výrobce – to znamená zrušit fázové měření, umožnit sdílení energie v komunitách a podpořit obce, družstva či rodinné firmy v budování obnovitelných elektráren. Neméně důležité je zrychlit povolovací procesy prostřednictvím tzv. akceleračních zón, které stanoví transparentní pravidla a rozumné limity hluku; dnes totiž stavba jedné větrné turbíny trvá kvůli administrativě 7–9 let a naším cílem je tento proces zkrátit na dva až tři roky. Dalším bodem je rozvoj a plná integrace bateriových úložišť – od odstranění dvojího zdanění přes možnost účastnit se regulačních a obchodních trhů až po zavedení chytrých tarifů pro spotřebitele. Nesmíme také dotovat spalování plynu či uhlí s odůvodněním, že stabilizují síť; naopak je třeba investovat do modernizace přenosové soustavy a flexibilních zdrojů. A konečně, posílení evropské spolupráce s Německem, Rakouskem nebo Itálií nám umožní sdílet zkušenosti a přinést do české energetiky prověřená řešení vedoucí k levnější a spolehlivější elektřině.

Ceny energie v Česku nemusí být vysoké. Pokud zrušíme nesmyslné překážky, otevřeme trh malým výrobcům a investujeme do baterií, můžeme v příštích letech vybudovat síť založenou na levných obnovitelných zdrojích. Tyto změny nejsou utopií – jsou to kroky, kterými se vydávají naše sousední země a které již dnes přinášejí stabilní a levnou elektřinu. Věřím, že díky programu Rozproudíme Česko a aktivní podpoře občanů a podnikatelů to dokážeme i u nás.

Poznámka: autor kandiduje za stranu Volt Česko v nadcházejících parlamentních volbách. Tento text vznikl na základě veřejně dostupných údajů k 26. srpnu 2025. V případě nových dat mohou být některé informace aktualizovány.