Článek
Metan (CH₄), hlavní složka zemního plynu, se v atmosféře vyskytuje ve stopovém množství. Přesto má na svědomí přibližně třetinu globálního oteplení od počátku průmyslové revoluce.
V krátkém časovém horizontu je jeho oteplovací účinek více než 80krát silnější než u oxidu uhličitého (CO₂). A co je ještě důležitější – snížení jeho emisí přináší rychlý a hmatatelný účinek. V době klimatické krize, kdy každé desetiletí rozhoduje o budoucnosti planety, je to příležitost, kterou si lidstvo nemůže dovolit ignorovat.
Co je metan a odkud pochází?
Metan je druhý nejvýznamnější skleníkový plyn vznikající v důsledku lidské činnosti. Přirozeně vzniká například v mokřadech nebo při tání permafrostu, ale drtivá většina nových emisí pochází od nás – ze zemědělství, průmyslu, energetiky a nakládání s odpady.
Hlavní antropogenní zdroje:
- Zemědělství (32 %) – přežvýkavci při trávení potravy uvolňují metan do ovzduší. Významné emise vznikají také při skladování hnoje.
- Energetika (40 %) – úniky při těžbě a přepravě fosilních paliv, zejména zemního plynu, ropy a uhlí. K metanovým emisím dochází i při spalování přebytečného plynu na těžebních stanovištích (tzv. flérování).
- Odpadové hospodářství (20 %) – anaerobní rozklad organických složek na skládkách.
Od počátku industrializace vzrostla koncentrace metanu v atmosféře o více než 160 %. Tento nárůst je rychlý, silný a neudržitelný – a přitom zcela zbytečný.
Proč je metan tak nebezpečný?
Z hlediska klimatických dopadů se metan chová jako „rychle působící jed“. Jeho setrvání v atmosféře je sice omezené (přibližně 12 let), ale za tu dobu intenzivně ohřívá planetu. Na rozdíl od oxidu uhličitého, který se kumuluje po staletí, je možné účinky metanu zmírnit během jediné generace – pokud začneme okamžitě jednat.
Vedle klimatických dopadů ale metan zhoršuje i kvalitu ovzduší. Podílí se na tvorbě přízemního ozonu, jenž má negativní dopady na lidské zdraví, zemědělství i biodiverzitu. Podle Evropské agentury pro životní prostředí způsobuje tento sekundární plyn v EU až 20 000 předčasných úmrtí ročně, včetně stovek i v České republice.
Co můžeme udělat?
V sektoru energetiky:
- Zabránit únikům pomocí detekčních technologií a rychlých oprav.
- Zakázat rutinní flérování a venting při těžbě ropy a plynu.
- Zavést přísné emisní normy pro těžbu i dovoz fosilních paliv.
Podle Mezinárodní energetické agentury lze snížit emise metanu z ropného a plynárenského sektoru až o 75 % do roku 2030, přičemž polovina těchto opatření je bez čistých nákladů – ušetřený plyn se dá zachytit a prodat.
V zemědělství:
- Úprava krmných dávek, které snižují tvorbu metanu v trávicím traktu přežvýkavců. Inovativní přístup představuje například přidávání mořských řas (např. Asparagopsis taxiformis) do krmiva. Výzkumy ukazují, že i malé množství může výrazně omezit metanovou fermentaci v žaludku skotu – až o 80 %.
- Biotechnologická řešení, jako jsou tzv. krmiva nové generace, využívají geneticky vylepšené mikroorganismy, enzymy či precizní nutriční formulace ke snížení emisí a zlepšení efektivity trávení.
- Efektivní nakládání s hnojem, včetně jeho aerobního kompostování nebo využití bioplynových stanic.
- Podpora alternativních zdrojů bílkovin, včetně rostlinných (luštěniny, obiloviny) či laboratorně pěstovaného masa, které snižují závislost na chovu přežvýkavců.
V odpadovém hospodářství:
- Omezení skládkování biologicky rozložitelného odpadu.
- Rozvoj třídění, recyklace a komunitního kompostování.
- Zavedení systémů sběru a využití skládkového plynu.
Mezinárodní úsilí a příležitosti pro Česko
Na klimatické konferenci COP26 vznikl Globální metanový závazek (Global Methane Pledge), který podepsala i Česká republika. Tento závazek cílí na snížení antropogenních emisí metanu o 30 % do roku 2030.
V srpnu 2024 vstoupilo v EU v platnost nové nařízení o monitoringu a snižování emisí metanu v energetice, které zavádí pravidla pro měření, hlášení a kontrolu úniků. Evropská komise zároveň připravuje regulaci dovozu fosilních paliv s ohledem na jejich metanovou stopu – opatření, které může zásadně proměnit světový trh s energií.
Od slibů k činům pomocí datového umění
Mezinárodní závazky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů působí na papíře impozantně — bez konkrétních plánů, politických opatření a mezinárodně uznávané regulace však zůstávají bezzubé.
Například systém IMEO, který prostřednictvím satelitů sleduje velké úniky metanu (tzv. Methane Alert and Response System – MARS), doručil za poslední dva roky vládám a firmám více než 1 200 oznámení. Reakce přišla pouze na jedno procento z nich.
K větší transparentnosti nyní přispívá nově spuštěná Observatoř občanské společnosti pro sledování úniků metanu (Civil Society Observatory on Methane, CSO-M). Díky spolupráci nevládních organizací, datových analytiček a umělkyň si veřejnost může například vytvořit vlastní metanový „terč“ — vizualizaci, která ukazuje množství metanu vypuštěného do atmosféry mezi lety 1970 a 2024. Nástroj je volně dostupný na: https://timeforch4nge.org/methane-circle.
Metan jako test naší upřímnosti
Metan je varovný prst i příležitost. Pokud to s ochranou klimatu myslíme vážně, nemůžeme si dovolit ignorovat plyn, který ohřívá naši planetu rychleji než kterýkoli jiný.
Omezení metanových emisí je levné, účinné a technologicky zvládnutelné. Nevyžaduje revoluci – jen vůli. Politickou, průmyslovou i občanskou.
A úplně nejúčinnější cestou je přestat s těžbou a spalováním fosilních paliv. Přechod na obnovitelné zdroje energie je cestou nejen k energetické bezpečnosti, ale i k dekarbonizaci – a tím i k odstranění metanu z našeho života.
