Článek
V posledních měsících se objevují známé tváře, které říkají nahlas to, co cítí mnoho dalších. Michal Půr veřejně oznámil, že „potrestá Fialovu vládu“ tím, že vůbec nepůjde k volbám. Zdeněk Pohlreich se nechal slyšet, že je znechucen úrovní kampaní a že také nehodlá volit. Podobně o tom mluví i hejtman Martin Netolický nebo politolog Lukáš Jelínek. A komentátoři jako Petr Honzejk či Martin Čaban už týdny varují, že právě tohle je nejnebezpečnější: apatie a odklon od politiky, který ve výsledku nahrává ANO a SPD.
Důvody zklamání z vlády jsou přitom zcela konkrétní a doložitelné čísly. Reálné mzdy klesaly dva roky po sobě, ačkoliv inflace v roce 2022 vyskočila přes patnáct procent. A i když se v roce 2024 mzdy konečně začaly zvedat, na mnohé domácnosti už dopadla krutá zkušenost zdražených potravin a energií. Česká republika se v roce 2024 ocitla mezi zeměmi s nejvyšší cenou elektřiny v Evropě, přestože právě vláda slibovala občanům úlevu. Státní rozpočet skončil v roce 2023 ve schodku 271 miliard korun a Fialův kabinet musel hledat úspory, které nakonec znamenaly i zvýšení daní – v rozporu s volebními sliby. Pocítili to třeba majitelé nemovitostí, protože daň z nich stoupla skoro o osmdesát procent, ačkoli se stále nepřibližuje hodnotám obvyklým v okolních zemích.
K tomu se přidávají vládní selhání v digitalizaci. Slíbené elektronické stavební řízení se nestihlo, a podle ministerstva se jeho spuštění odkládá až na příští volební období. To je symbol celé vlády: velké sliby, ale málo výsledků. Není divu, že v průzkumu CVVM byla spokojenost s vládou na historickém minimu a kabinet Petra Fialy je hodnocen jako nejhorší od dob vlády Petra Nečase.
Snad nejviditelnějším symbolem šířící se apatie je ale korespondenční volba. Vláda ji prezentovala jako velký úspěch a krok k modernizaci. Jenže k srpnu 2025 se k ní přihlásilo pouhých 24 tisíc krajanů – polovina toho, co ministerstvo očekávalo. Místo masového zapojení přišlo vystřízlivění a zřejmý signál, že voliči už politice nevěří a nechtějí se zapojovat.
Co s tím? Nerezignovat. Nepodlehnout dojmu, že nic nemá smysl. Pokud jsou voliči nespokojení s vládou, mají hledat opravdovou alternativu. A tou jsou nové síly, které v parlamentu dosud neseděly a nejsou zatížené neplněnými sliby posledních čtyř let. Proto má smysl dát hlas Voltu, který nabízí moderní, proevropský program a konkrétní řešení tam, kde současná vláda selhává.
O apatii a krizi důvěry ve vládu jsem psal už dříve ve svém textu „Fialovo: Mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako vždycky“. Ta apatie není nevyhnutelná. Je to naše vlastní volba. A každý hlas, který se rozhodne nepropadnout apatii, může přispět k tomu, aby se česká politika konečně pohnula z mrtvého bodu.
Poznámka: autor kandiduje za stranu Volt Česko v nadcházejících parlamentních volbách. Tento text vznikl na základě veřejně dostupných údajů k 8. září 2025. V případě nových dat mohou být některé informace aktualizovány.
