Článek
Pegasus. Špionážní software pojmenovaný po mytickém okřídleném koni, který ale místo napomáhání řeckým hrdinům v boji proti chimérám napomáhá vládám a autoritářům špehovat, pronásledovat a těžit data opozičních politiků, novinářů nebo kohokoliv, kdo se jim znelíbí.
Právě takový spyware měla zneužívat bývalá vláda Jaroslawa Kaczynského, jehož ultrakonzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) vedla Polsko posledních 8 let. Pegasus prý měli lidé okolo PiS dokonce využívat ke špehování novinářů nebo ovlivňování parlamentních voleb v roce 2019.
Neštěstí Kaczynského a jeho bývalého ministra spravedlnosti, Zbigniewa Ziobry, je ale dobrou zprávou jak pro právní stát a spravedlnost v Polsku, tak i po celé Evropě. Takové špehovací taktiky totiž připomínají spíše metody bývalých totalitních režimů, než na první pohled svobodného a demokratického státu Evropské unie.
Podobný spyware zneužívaly vlády nejen v Polsku, ale i v Orbánovu Maďarsku nebo dalších, zpravidla nepříliš svobodných státech. Rozhodnutí nové polské vlády se problému postavit čelem a vytvořit speciální komisi je skvělý krok vpřed, který může spolu se speciálním vyšetřovacím výborem Evropského parlamentu brzy přinést skutečné výsledky a na došlápnout si na porušování právního státu.
Všudypřítomný špehovací nástroj
Ve zkratce – Pegasus je jeden z nejvýkonnějších a nejbezpečnějších spywarů vyvinutých soukromou společností na celém světě. Spyware, tedy software vyvinutý pro hackování elektronických zařízení, vyvinula izraelská společnost NSO Group za účelem nabízet vládám nástroj na sledování teroristických organizací. Více jsem se o něm rozepsal už před lety ve svém článku „PEGASUS: Jak vlády špehují své oponenty a kradou všechna dat““.
Spyware dokáže bez sebemenších problémů neohlášeně a tajně vniknout do tabletů, notebooků nebo telefonů.
V Polsku pod novou vládou vzniká speciální komise na vyšetřování zneužívání špionážního spywaru Pegasus bývalou vládou Jaroslawa Kaczynského. Ta skrze něj měla odposlouchávat opozici, a dokonce získat výhodu v několika volbách.
Nepřekvapivě se jedná o spyware, který se od doby svého vzniku velice rychle rozšířil po celém světě, kde je především známý tím, že ho využívají právě nepříliš demokratické vlády proti svým protějškům.
Amnesty International nedávno přišlo s obrovskou investigativou, která odkryla zneužívání spyware proti indickým novinářům. Další investigace ukázala, že největším uživatelem spywaru loni byla vláda v Mexiku. V Evropě pak padla podezření, že spyware zneužívalo Maďarsko, Polsko, Řecko, Kypr a Španělsko.
Právě v Maďarsku například vláda Viktora Orbána zneužívala Pegasus ke špehování bývalého prezidenta, investigativních novinářů nebo studentských aktivistů. Jen za rok 2020 se v Maďarsku schválilo 1 285 žádostí o sledování. Jaká jsou skutečná čísla, se zřejmě jen tak nedozvíme.
Konec šmírování
Zneužívání původně vojenského špionážního softwaru vládami proti běžným občanům nebo politické opozici nemá v moderní a svobodné Evropě co dělat. Obzvláště pokud zde mají vlády respektovat principy právního státu, ke kterým se při svém vstupu do EU zavázaly. Ať už mluvíme o lidech jako Viktor Orbán, jeho bývalých spojencích v Polsku, nebo budoucích na Slovensku, jde o velké porušení evropských smluv a hodnot, které je třeba akutně řešit.
Zatímco pro Orbána je zneužívání spywaru jen dalším dílem skládačky pro upevňování své moci v Maďarsku, podobné praktiky v dalších členských státech mohou znamenat obrovskou ránu nejen pro evropskou demokracii, ale i pro schopnost Evropy hlídat svůj rozpočet před zneužíváním tamními oligarchy a autoritáři.
To jsou důvody, proč jsme v Evropském parlamentu schválili vznik speciální vyšetřovací komise, které se jako Piráti sami účastníme. Samotná investigace zneužívání spyware v Polsku je do značné míry právě důsledkem usnesení, které jsme loni v létě na základě výsledků vyšetřovací komise schválili.
Zároveň tlačíme na to, aby se používání spywaru v Evropě omezilo nebo aby vlády musely jasně a transparentně doložit, že Pegasus používají jen proti skutečným hrozbám, ne proti politické opozici a novinářům. Zkrátka – totalitní metody nemají v Evropě co dělat.
