Článek
Česká inspekce životního prostředí čtyři roky prověřovala, co se navezlo do oddělovací stěny heřmanické haldy v Ostravě. Podle jejího rozhodnutí to bylo asi 568 tisíc tun stavebního a demoličního odpadu, uloženého mezi roky 2014 a 2022 na pozemky, které k nakládání s takovým odpadem určené nebyly. Hrozila za to pokuta až pětadvacet milionů korun.
Pak si spis vzalo ministerstvo životního prostředí. Na žádost vyšetřované firmy, tedy Ridery Bohemia. A do dvou měsíců řízení zastavilo s odůvodněním, že ve spise není jediný důkaz o její vině.
Formálně tedy platí, že se těch 568 tisíc tun na haldu dostalo, ale nikdo za to neodpovídá.
Dva detaily, které to celé mění
Deník N u toho rozhodnutí zjistil dvě věci, které stojí za pozornost víc než samotný výsledek.
První. Jeden z podkladových dokumentů, o které se ministerstvo opřelo, vznikl podle metadat přímo u firmy Ridera Bohemia. Kdyby ho firma dodala jako své vyjádření, je to naprosto v pořádku, k tomu vyjádření účastníka slouží. On se ale objevil jako podklad rozhodnutí.
Druhý. Nové vedení inspekce zastavilo odborné posudky, které měly zjistit, co v té stěně vlastně je a jak je to hořlavé. Tedy přesně to zkoumání, které by odpovědělo na otázku, kterou pak ministerstvo označilo za nedokázanou.
Když si ty dvě věci složíte, dostanete postup, u kterého na výsledku nezáleží. Nejdřív se zastaví dokazování, potom se konstatuje, že důkazy chybí.
Nechci z toho dělat otravu
Buďme přesní, protože tady se to snadno zvrtne v poplach. Roční kontinuální měření Zdravotního ústavu v Ostravě, zadané státním podnikem Diamo, ukazuje, že halda má dnes na kvalitu vzduchu ve městě minimální vliv a naměřené koncentrace nepřekračují limity, s výjimkou benzo(a)pyrenu. Halda uvnitř desítky let hoří a je to zátěž, ale tenhle konkrétní případ není o tom, že by někdo právě teď dýchal jed.
Je o penězích a o tom, kdo koho posuzuje.
V jiné větvi téže kauzy ministerstvo samo potvrdilo, že 218 tisíc tun materiálu na severních svazích nebyla recyklovaná zemina, ale odpad, za který se nevybraly poplatky. Odhad nevybraného poplatku se blíží půl miliardě korun. Celkový účet za heřmanickou haldu včetně sanace a sporů se podle odhadů může vyšplhat nad pět miliard. Sanace přitom běží víc než dvacet let a původní plán zakrýt haldu takzvaným sarkofágem za nejméně 2,3 miliardy se zrušil.
To nejsou peníze firmy Ridera ani Diama. To jsou naše peníze.
Vada, která tu byla dřív než tahle vláda
A teď to, co mě na tom zajímá nejvíc, protože to přetrvá jakoukoli vládu.
Česká inspekce životního prostředí je podřízená ministerstvu životního prostředí. Totéž ministerstvo je zároveň odvolacím orgánem proti jejím rozhodnutím. Znamená to, že úřad, který inspekci personálně a rozpočtově řídí, může její řízení převzít a ukončit.
Dokud to takhle stojí, je jenom otázkou politické vůle, jestli se to použije. Tahle vláda to použila. Pochybnosti o tom, jak se u téhož orgánu zacházelo s řízením o otravě Bečvy, jsou ale starší a mířily na jiné garnitury. Vada je v konstrukci, ne v jedné personě.
Proto na tom nechci hrát politickou hru „Motoristé na ministerstvu“. Kritika, která stojí na jménu ministra, vydrží do příštích voleb. Kritika, která stojí na uspořádání, vydrží dál.
Tři věci, které by to spravily
Odvolání proti inspekci ať míří k soudu, ne k politickému nadřízenému. Kontrolní orgán, jehož rozhodnutí může zrušit ten, kdo mu schvaluje rozpočet, není nezávislý kontrolní orgán. Je to oddělení.
Podklady rozhodnutí ať jsou veřejné včetně toho, odkud se vzaly. Kdyby u každého dokumentu ve spise stálo, kdo ho vytvořil a kdy, nemusel by to dohledávat novinář z metadat.
Zastavení běžícího posudku ať se odůvodňuje písemně. Ne proto, že by pro to nikdy nemohl být dobrý důvod, ale proto, že v okamžiku, kdy se ruší dokazování ve věci za miliardy, má veřejnost právo vědět, jaký ten důvod je.
Nic z toho nevyžaduje nový úřad ani rozpočtovou kapitolu. Jsou to tři změny v tom, kdo komu odpovídá.
Když stát rozhodne, že viník neexistuje, neznamená to, že se nic nestalo. Znamená to jen, že to zaplatíme my.
