Článek
Ty se tento rok naposled mohou „uklidit“ do takzvaných daňových rájů.
Jak se „uklidit“ do daňového ráje?
To, že se velké korporace jako Google nebo Apple vyhýbají řádnému placení daní, se bohužel v posledních letech stalo běžnou praxí. Velké firmy zakládají dceřiné společnosti, které sídlí - a tedy platí daně - v zemích s extrémně nízkými daňovými sazbami či extrémně vysokými daňovými úlevami. Mezi ně však nepatří jen nechvalně známé Seychely, ale třeba Malta, Nizozemsko nebo americký stát Delaware. Tyto naoko oddělené společnosti jsou pak provázány kontrakty, které regulují ceny tzv. „intra-group“ služby: půjčky, licence nebo patenty. Velké náklady pak firmy vykazují v zemi s vysokými sazbami a velké zisky pak v zemích, kde jsou daně násobně menší.
Od letošního roku budou země jednak muset zveřejňovat jména skutečných vlastníků firem díky evropské legislativě pCbCR , ale zároveň začne celosvětově platit minimální 15% daň pro velké korporace.
Jak někoho najít v daňovém ráji?
Další „výhodou“ pro nepoctivé podnikatele nebo politiky je pak často absolutní záruka anonymity skutečných vlastníků firem. Ideální místo pro zaparkování špinavých peněz vysokých politiků nebo nadnárodních korporací. Avšak už ne na dlouho. Od letošního roku budou země jednak muset zveřejňovat jména skutečných vlastníků firem díky evropské legislativě pCbCR (psal jsem o ní již dříve třeba tady), ale zároveň začne celosvětově platit minimální 15% daň pro velké korporace. Této problematice a důvodům, proč předchozí vláda v čele s Andrejem Babišem nechtěla legislativu schválit, jsem věnoval celý web. Výsledkem je to, že veškeré nadnárodní společnosti budou muset zaplatit daň v minimální výši 15 %, což by mohlo přinést až 150 miliard do státních rozpočtů.
A co s daňovými ráji bude dál?
Jednoduše přestanou být pro vlastníky firem s miliardovými zisky tak atraktivní. A nemluvíme jen o společnostech, jako je Google nebo Apple, ale třeba také o německé letecké společnosti Lufthansa, která má desítky dceřiných společností v daňových rájích. Evropská unie kvůli těmto nepoctivým gigantům přichází minimálně o 50 miliard eur ročně. Alespoň částečně by nám tak tyto peníze mohly pomoct v celé řadě aktuálních krizí. Efektivní výběr daní je však běh na dlouhou trať. My jsme sice možná překonali první kopeček, cíl je ale stále daleko v nedohlednu.
