Něco se nám děje s vodou…

Možná jste už slyšeli o „bodech zlomu“. To jsou jednoduše řečeno momenty, při jejichž překročení se náš planetární ekosystém začne chovat jinak, než jsme dosud byli zvyklí (a nebude to pro nás znamenat nic pěkného). K „bodům zlomu“ se přibližujeme s rostoucí teplotou na planetě. A překvapivě dost jich souvisí s vodou.

Patří sem riziko opakovaných veder, kdy teplota vystoupá nad 45 °C a podmínky nejsou slučitelné ani s lidským zdravím, ani s nějakou normální vegetací. Patří sem tání ledovců a s tím spojené riziko zaplavení území nebo úniků metanu z permafrostu. Patří sem taky změny v atmosférickém proudění, které povedou k častějšímu extrémnímu počasí, v důsledku něhož opět hrozí, že se některé části světa stanou prakticky neobyvatelné.

Změny ve vodním režimu můžeme pozorovat už dnes. Pětina světových povodí hlásí za poslední roky výrazné kolísání hladiny vody, což vede někde ke smrtícím povodním, někde naopak k vysychání celých řek. Nemusíme přitom chodit nikam daleko, celou Evropu vloni obletěly fotky vyschlého dna italského Pádu nebo francouzské Loiry. Kdo si toho nevšiml vloni, bude mít asi bohužel šanci to letos napravit. Podle dostupných dat se zdá, že máme před sebou další suchý rok.

Sucho ale není jediný problém, na který jsme v souvislosti s vodou Evropě v posledních letech narazili. Máme tu ostudně nedořešenou havárii na Bečvě. Máme tu dost podobnou situaci z loňského roku, kdy byla prakticky otrávená Odra mezi Polskem a Německem. V obou případech mi přišlo snad nejvíc zarážející to, jak málo máme informací o tom, co se s vodou vlastně děje.

Protože i tady platí, že co neměřím, nemůžu ani efektivně chránit. Kdybychom měli alespoň nějaká průběžná měření, těžko by se mohlo stát, že se na otravu řeky přijde až po týdnu nebo že se ztratí vzorky odebrané na místě a viníka havárie je tak o to obtížnější usvědčit.

Ostatně i na další „vodní“ kauze v Česku se ukazuje, že informace a data z měření jsou naprosto zásadní. Podzemní stěna pod dolem Turów nejspíš netěsní, jak měla, voda z Česka odtéká a polský těžař dělá všechno pro to, aby utajil co? Přesná data. Protože dobře ví, že co neměříme, nemůžeme ani chránit.

Když před dvěma lety vznikal první report pracovní skupiny OSN pro vodu, jedno z prvních varování znělo: o vodě nemáme dost dat, státy nesledují spoustu ukazatelů, které jsou potřeba pro udržitelné hospodaření s vodou. Ale abych to zakončil nějak pozitivně, chci ukázat, jak s tímhle problémem pomáhá Evropská unie, a to nejen na svém území, ale i globálně.

Evropská unie provozuje satelitní systém Copernicus, který sbírá o zemském povrchu velmi přesná data. Díky nim můžeme sledovat třeba tání ledovců, pohyb hladiny oceánů nebo právě stav vody v krajině, respektive sucha. A když říkám „můžeme“, tak tím myslím doopravdy všechny, všechna tato měření jsou totiž publikována jako open data. Když se podíváte, na jakých projektech se evropské družice podílejí nejen v EU, ale třeba v Africe nebo Latinské Americe, tak mi myslím dáte za pravdu, že to je extrémně přínosný nástroj pro ochranu vody a životního prostředí.

Tak hezký Světový den vody!