Článek
Dnes je to už 30 let, co celý svět 3. května slaví Mezinárodní den svobodného tisku. Přestože svátek už několik dekád upozorňuje na význam svobody médií, ve skutečnosti se bohužel rok co rok posouváme opačným směrem.
Jen v České republice vzrostla oproti loňsku obava o stav médií o čtyři procenta. Dnes už se tak o svobodu médií v zemi obává více jak polovina Čechů. Problém přitom není pouze v České republice. Stav svobody tisku se zhoršil nebo přinejmenším nezlepšil po celé Evropě. Nejvýznamnějšími aktéry jsou stále země jako Bulharsko, Polsko nebo Maďarsko.
Důvody obav se ale různí. Zatímco v některých zemích se lidé obávají o konsolidaci médií pod konglomeráty místních oligarchů, jinde hrají významnou roli narůstající fyzické i soudní útoky na novináře nebo nekonečné snahy místních vlád získat plnou moc nad veřejnoprávními a soukromými médii.
Československo a oligarchové
Česká republika má problém s nedostatkem plurality médií. Media Freedom Report ve své nejnovější zprávě hned několikrát upozorňuje na soukromé mediální konglomeráty, které v České republice ovládají politici. Zmiňuje nejen bývalého premiéra Andreje Babiše, ale i hrstku českých podnikatelů a oligarchů.
Toto tvrzení zároveň potvrzuje i nová studie Media Freedom Poll, která se zaměřuje na postoj k médiím ve Visegrádské čtyřce. Podle tohoto průzkumu je koncentrace médií největší obavou právě v České republice a na Slovensku, kde převládá nad vlivem vlády a digitálních platforem.
Vzorovým příkladem může posloužit právě vliv Andreje Babiše na jím vlastněnou mediální společnost MAFRA. V roce 2017, pár měsíců do parlamentních voleb, které tehdejší vicepremiér a ministr financí vyhrál, pronikly na veřejnost nahrávky s bývalým redaktorem MF Dnes Markem Přibilem. Novinář s předsedou nejsilnější české politické strany v nahrávce rozebírá, kdy a za jakých podmínek by bylo správné vypustit do novin citlivé o kauze Beretta.
Na Slovensku zase dále klesá důvěra k médiím jako celku. Navíc rostou útoky na veřejnoprávní média, kdy místní parlament i přes veto prezidentky Zuzany Čaputové schválil konec koncesionářských poplatků.
Veřejnoprávní média? Ani omylem!
Hned z počátku je třeba zmínit, že zatímco občané ostatních zemí Visegrádské čtyřky mají obavy z konsolidace médií, státy ovládané populisty a ultrakonzervativci vládních stran Právo a Spravedlnost (PiS) a Fidesz mají jiné obavy. A tím je právě vliv vlády na (ne)svobodu tisku.
Obě země, jak Polsko, tak Maďarsko, se v posledním indexu svobody tisku propadly mezi lety 2021 a 2022 hned o několik pozic a řadí se mezi nejhorší mezi evropskými členskými státy. Upadající trend se ale za poslední rok nikterak viditelně nezlepšil, a proto hrozí, že v letošní zprávě Reportérů bez hranic obě země klesnou ještě hlouběji.
Veškerá polská veřejnoprávní média, včetně tiskové kanceláře, polského rozhlasu a polské televize (TVP), po svém nástupu k moci PiS podřídilo politické „Národní radě médií“, která obratem udělala ředitelem TVP dalšího významného politika PiS, europoslance Jacka Kurského. Z veřejnoprávní televize se mezitím stal prakticky prachsprostý nástroj vládní propagandy, za který by se nestyděla ani KLDR, což je důvod, proč bývá mezi Poláky přezdívána TVPiS. Obavy z vládního vměšování do svobody tisku jsou v Polsku z celé Visegrádské čtyřky zdaleka nejvyšší – ve skóre obav veřejnosti nasbírala polská vláda neuvěřitelných 4,1 bodů z 5.
V Maďarsku není situace ani zdaleka lepší. Fidesz Viktora Obrána v zemi totiž před lety spojil prakticky veškerá média do jednotného mediálního svazu, oprávněného produkovat pouze „neutrální“ obsah, který nesmí být k současné vládě jakkoliv kritický.
Jaké to má dopady jsme mohli sledovat například na loňských maďarských parlamentních volbách, kde Fidesz oproti sjednocené opozici získal drtivou většinu hlasů. Jak je to možné? Zatímco 30 minut dlouhý předvolební projev Viktora Orbána se na státní televizi objevil v horizontu 24 hodin hned devětkrát, lídr opozice v té samé televizi dostal prostor jen jednou – 5 minut v ranním vysílání.
Není všemu konec?
Přestože je situace svobody tisku ve střední evropě skutečně tragická, byla by chyba nezmínit i pozitivní výsledky nedávných studií.
Panuje totiž obecná shoda, že média mají i nadále být nezávislá od vlivu vlád a soukromých vlastníků. Ruku v ruce s tím jde i potřeba nadále bojovat za transparentnost – přeci jen je důležité skutečně znát, kdo ovládá jaká média, a vyhnout se případné manipulaci.
V poslední řadě existuje konsenzus na tom, že by digitální platformy, jako je Facebook nebo Twitter, měly vynaložit snahu bojovat proti dezinformacím.
Útoky na novináře
Svobodu tisku a nezávislost novinářů je ale nadále potřeba bránit. Putinova invaze na Ukrajinu měla obrovský vliv nejen na světovou ekonomiku, ale i na na evropské mediální prostředí, které se musí potýkat s ruskou válečnou propagandou.
Zároveň je třeba bránit i samotné novináře. Ti se za poslední rok stávají čím dál tím více oběťmi tzv. „SLAPP suits“ neboli strategických žalob, které jsou cílené na novináře za účelem potlačení jejich snahy o informování veřejnosti. Novináři se čím dál tím více nachází pod tlakem finančního a soudního vydírání, které pak na oplátku umožňuje různým zlodějům a oligarchům nadále konat trestné činnosti ve svůj prospěch.
Roste i počet útoků na novináře, a to jak fyzických, tak slovních. Zprávy zmiňují slovní napadení novináře Richarda Samka – loni 17. listopadu, na vině byli demonstranti proti současné vládě a České televizi.
Co s tím? Existují řešení!
Skutečnost, že se za poslední rok svoboda tisku v Evropě nikterak nezlepšila, je vážně tragická. Co více, tiché sledování úpadku svobody tisku a nezávislé novinařiny by mělo sloužit jako varování, že je potřeba něco začít dělat.
Existují přitom nástroje, jak evropský tisk nenechat na holičkách. Především by měly vzniknout na vnitrostátní úrovni i evropské úrovni online databáze, které bude obsahovat informace o celém řetězci skutečného vlastnictví médií. Tomu by napomohl Evropský zákon o svobodě médií (EMFA). Ten ale musí být dostatečně robustní, aby neumožnil vládám doporučení jednoduše ignorovat.
Zároveň je potřeba bránit samotné novináře. Komise by měla zřídit „anti-SLAPP“ směrnici, která bude chránit novináře před falešnými žalobami ze strany vlivných politiků nebo podniků. Zároveň by Komise měla zahájit řízení o porušení práva proti těm členům, kteří nedodržují mezinárodní standardy právního státu, svobody sdělovacích prostředků a svobody projevu.
Anketa
V poslední řadě je potřeba tlačit na ty členské státy, které například dosud netransponovaly směrnici o ochraně whistleblowerů do svého právního rámce. To se týká i České republiky, které teď za neprovedení transpozice hrozí velké pokuty. Evropa by navíc měla v zájmu ochrany svých demokratických hodnot a právního státu nadále bojovat za to, aby v případě jejich závažných porušení, včetně svobody tisku, byl využit mechanismus podmíněnosti na právním státu.
Svoboda tisku je pro svobodnou demokracii vše. Je načase ji začít skutečně bránit.
