Článek
Íránem poslední rok otřásaly masivní demonstrace po usmrcení 22leté Mahsy Amini, která byla místní „mravnostní policií“ zadržena a umlácena kvůli nevhodnému nošení hidžábu, který plně nezakrýval její hlavu a vlasy. Mahsá zemřela na následky drakonické a ultrakonzervativní politiky íránské vlády, která si v Íránu vyžádala už nesčetně ženských životů.
V Polsku se momentálně odehrávají demonstrace za Dorotu Lalik, která zemřela po třech dnech v nemocnici poté, co jí doktoři odmítli provést interrupci, neboť její umírající plod byl ještě stále pár hodin naživu. Dorota zemřela na následky drakonické a ultrakonzervativní politiky polské vlády, která si v Polsku vyžádala už nesčetně ženských životů.
Zatímco v Polsku pokračují demonstrace za ženská práva vedená hnutím „Strajk kobiet“, v Íránu se vládě podařilo demonstrace úspěšně a násilně potlačit. Íránská vláda teď naopak zavádí další represivní nařízení, která nadále znemožní ženám vzpouzet se proti režimu v boji za vlastní práva. Překvapivě, v některých represivních zákonech konzervativní muslimskou zemi předehnala jedna evropská – Polsko.
Írán Evropy?
Zprvu je hned potřeba uvést, že se tu nesnažím tvrdit, že Polsko je v potlačování lidských práv ekvivalentem Íránu. V Íránu vládne tvrdý klerofašistický režim, který se v represích vůči vlastním občanům nezastaví naprosto před ničím.
Polsko se naopak ještě do počátku vlády PiS v roce 2016 pyšnilo reputací budoucí evropské demokratické velmoci, která jde vzorem ostatním postkomunistickým členským státům EU v dodržování snahy o rovnoprávnou a demokratickou společnost. To se ale za posledních 8 let diametrálně změnilo.
Dnešní Polsko se stalo obětí „state-capture“ (převzetí státu) místní ultrakonzervativní pravicí, která rok co rok rozleptává polské demokratické instituce a hodnoty.
Řeč může být o prakticky kompletním ovládnutí polských soudů, přetvoření veřejnoprávních médií v prachsprostý nástroj vládní propagandy nebo omezování práv menšin a žen.
Zakázané interrupce?
Co se zákazu interrupcí týče, obě země se shodují na tom, že jsou povoleny v případě vážného ohrožení těhotné ženy na zdraví. Jestli to tak ale ve skutečnosti platí, můžeme jenom hádat. Právě případ Doroty a dalších žen v Polsku totiž jasně naznačuje, že to ne vždy tak platí.
Obě země pak mají jednu další podmínku, za které je interrupce ženám povolena. V jedné lze těhotenství přerušit, pokud bylo způsobeno trestným činem, v druhé zase v případě, že je prokázaná genetická porucha plodu. Dokážete si tipnout, která země je která?
Samozřejmě, oba důvody by měly být naprostým minimem pro ženská práva. Jen v Polsku jsou matky nuceny donosit plod, u kterého je už předem jasné, že pár hodin po porodu sám zemře.
Nedostupná antikoncepce?
Polsko dohání Írán i v případě dostupnosti antikoncepce. Zatímco v Íránu je antikoncepce přímo zakázaná, Polsko se jako jediné v celé Evropě řadí se svojí antikoncepční politkou do kategorie „výjimečně špatné“. Například v roce 2017 vešel v platnost zákon, podle kterého jsou „pilulky po“ dostupné ženám pouze na lékařský předpis.
V Polsku také existují postihy pro ty, kdo by ženám mohli pomoci ukončit těhotenství, například prostřednictvím „potratových pilulek“. Trest 8 měsíců prospěšných prací si aktuálně odpykává aktivistka Justyna Wydrzyńska za to, že takové pilulky jedné ženě poskytla.
Sexuální výchova?
V podobném stavu je i dostupnost základní sexuální výchovy. V Íránu nepřekvapivě bohužel nic takového neexistuje. V Polsku přitom politici vládní PiS pracují na tom, aby sexuální výchovu, znalosti o těle a sexualitě – stejně jako znalosti reprodukčních práv – vymazali.
Polský Sejm nedávno schválil zákon, takzvaný „lex Czarnek“, pojmenovaný po ministru školství. Czarnek je zasvěcený bojovník proti jakýmkoliv sexuálním menšinám a věří, že sexuální pedagogové „vymývají mozky“ dětem a stojí za mnoha sebevraždami.
Zákon měl rozšířil moc vládou jmenovaných krajských dozorců nad školami. Ti by mohli například bránit nevládním organizacím v pořádání mimoškolních hodin sexuální výchovy na školách nebo zasahovat do výuky na školách. Zákon nakonec vetoval prezident Duda.
Povinný registr těhotenství?
Pokud Polsko v něčem Írán předběhlo, je to ve vytvoření „registru těhotenství“. V podstatě se jedná o rok starý zákon, který doktorům nařizuje do centrální databáze ukládat mimo jiné informace o tom, zda je žena těhotná. Nový registr může vláda a policie zneužít jako další nástroj, jak sledovat a postihovat lékaře a ženy za ukončení těhotenství. Na začátku roku například podniklo ministerstvo spravedlnosti razii do ordinace ve Štětíně, neboť mělo podezření, že lékařka pomáhala ženám ukončovat těhotenství.
Írán se Polskem zřejmě inspiroval a vedle registru všech žen s pozitivními těhotenskými testy rovnou zavádí „potratové hlídky“. Ty mají dohlížet na to, zda lékaři a ženy náhodou neprovádí nelegální interrupce. Podobnou roli už v Polsku ale nezávisle hrají různé pro-life hnutí, které mají přímé vazby na vládní PiS. To nejznámější, Ordo Iuris, například loni podnikalo inspekce do nemocnic, zda se při poskytnutí interrupce ukrajinským uprchlicím skutečně kontroluje předcházející znásilnění.
Kde se PiS zastaví?
Stejně jako v Íránu, tak i v Polsku musí ženy v případě, že chtějí ukončit těhotenství, vyhledávat pomoc v nelegálních klinikách, volit „domácí metody“ nebo cestovat do zahraničí.
Snaha vládní PiS přetvořit Polsko v ultrakonzervativní skanzen, kde lidská práva a práva žena menšin jsou druhotná, je varování pro celou Evropu. Je to porušování těch nejzákladnějších pravidel a principů, na kterých Evropská unie a společnost stojí.
Evropa má být svobodná a rovnoprávná společnost, ne maketa seriálu Příběh služebnice. Na ničení práv v Polsku bychom proto měli co nejdříve jasně a razantně reagovat. Nástroje na to máme – například pozastavení vyplácení peněz z evropských fondů do té doby, než Polsko situaci nenapraví.
