Podivnosti kolem ČEZu: Jak vypadají plány, které neznáme?

V pátek 16. června někdo ke konci obchodování koupil akcie ČEZu v hodnotě přesahující čtvrt miliardy korun. Na tom by nebylo nutně nic až tak divného, kdyby se to nestalo doslova pár desítek minut předtím, než Ministerstvo financí ohlásilo požadavek, aby ČEZ vyplatil na dividendách celý svůj zisk. Na první dobrou to vypadá, že někdo o chystané vysoké dividendě věděl a včas si za dobrou cenu pořídil akcie. Proto se hned ozvaly hlasy, aby ČNB prošetřila, zda nedošlo k takzvanému insider tradingu – zneužití informací v obchodním styku.

Proti tomu se obratem objevily kritické hlasy, které podivnou transakci připisovaly pravidelné čtvrtletní rebalanci indexů (úpravě váhy jednotlivých akcií v celkovém ukazateli). A hned po víkendu zveřejnila samotná burza na svých stránkách komentář, podle kterého za operaci může tzv. „tripple witching“, tedy expirace finančních derivátů, která se projevila celkovým navýšením obchodní aktivity. Tripple witching má své pevné termíny, děje se každý třetí pátek v březnu, červnu, září a prosinci. Pohledem do prvního kvartálu lze snadno ověřit, že se 17. března (= třetí pátek) letos na burze odehrál podobně „ojedinělý“ obchod, dokonce v hodnotě okolo tři čtvrtě miliardy korun. Takže této třetí interpretaci věřit lze. Ovšem podobně to platí i pro onu druhou a první verzi. Pořád nevíme, jestli někdo nezneužil situace k vlastnímu obohacení.

V pátek 16. června se daly naposledy koupit akcie spojené s právem účasti na valné hromadě, od pondělí 19. června už se neprodávají. Může a nemusí to být podstatné. Jenže celá tato zvláštní transakce se odehrává v době, kdy se postavení ČEZu ocitá ve větší a větší mlze nejistoty. Ministerstvo financí například ještě v květnu tvrdilo, že nebude chtít dividendu navyšovat – a teď udělalo opak. V legislativním procesu je novela, která zřejmě umožní snazší vytěsnění minoritních akcionářů z ČEZu. Ministerstvo financí ale tvrdí, že to je běžná euronovela a s ČEZem nijak extra nesouvisí. Před rokem premiér oznámil rozdělení společnosti a převzetí její výrobní části státem, detaily ale dosud neznáme. Celkem chápu malé akcionáře, že cítí nejistotu a nemají zrovna dvakrát velkou důvěru ke státu.

Odpověď může být přitom vcelku pragmatická. Ministerstvu financí od počátku roku nevychází příjmová stránka rozpočtu, hlavně proto, že českou windfall daň zdaleka neplatí tolik firem, kolik MF očekávalo. Windfall daň přitom měla státu vydělat na cenové stropy energií pro domácnosti i firmy, které nás z veřejných rozpočtů stojí kolem 100 miliard korun. Ministerstvo financí se tak možná jen snaží „bezbolestně“ naplnit státní pokladnu alespoň maximalizací příjmů z ČEZu, na které dosáhne. Problém je ale pořád stejný: my to nevíme. Nevíme, proč MF dělá kroky, které dělá, a jestli je to jen o shánění peněz do krvácejícího rozpočtu, nebo je za tím velký plán umělého snížení hodnoty společnosti a tím i částky, kterou bude stát muset minoritářům zaplatit při rozdělení. A proto taky nevíme, jestli byl červnový čtvrtmiliardový obchod spíš obvyklým projevem trhu, nebo něčím mimořádným.

ČEZ je dlouhodobě nejsilnější titul na českém kapitálovém trhu a jeho trajektorie na burze přímo ovlivňuje investiční prostředí v Česku. Kromě toho je to samozřejmě strategický hráč v tuzemské energetice, zejména co se týče zamýšlené výstavby nových jaderných bloků. A za třetí, jakékoliv operace typu „zestátnění ČEZu“ budou znamenat zásah do státních výdajů, tedy do peněz vybraných z našich kapes. To jsou za mě tři hlavní důvody, proč by měla mlha kolem ČEZu urychleně skončit. Je potřeba, aby ministr financí i vláda transparentně vysvětliti veřejnosti, co a proč vlastně s ČEZem zamýšlí, ať už z pozice majoritního vlastníka nebo z pozice státní exekutivy. Jinak bude podezření z různých nekalostí přibývat, a to by byl zbytečný a nebezpečný politický hazard s důvěrou veřejnosti.