Článek
I jindy celkem rozumní politici, se kterými nemusíte souhlasit, ale můžete věcně argumentovat, najednou vystupují s rozvášněnými projevy plnými emocí a věští až absurdně katastrofické scénáře „pokud toto projde“. Ano, i v tomto případě jsou ti křičící lidé (euro)lidovci a týká se to zemědělství.
O co jde: Evropská komise před rokem navrhla, abychom si nastavili závazné cíle v ochraně a obnově přírody namísto stávajících gumových strategií. Do přímých intervencí na ochranu přírody jdou totiž nemalé peníze, v rámci speciálních evropských dotací pro zemědělce (známých též jako Společná zemědělská politika) putuje do tohoto sektoru 387 miliard EUR do roku 2027 (asi šest státních rozpočtů ČR), přičemž skoro polovina z těchto prostředků by se měla přímo či nepřímo týkat právě i zlepšení stavu půdy, krajiny a lesů, nebo třeba řek a menších vodních ploch.
Nikde ale není závazně napsáno, k čemu mají tyto dotované zemědělské snahy dospět. Právě to mají nová pravidla změnit: namísto stávajících vzletných frází a neurčitých pojmů budou prostě jasné definice a přesná čísla. Ostatně přímo ve zprávě o hodnocení dopadů se jasně říká, že jedním z důvodů, proč jsou nová pravidla potřeba, je právě fakt, že se ty stávající neformální strategie a plány neplní.
Anketa
Důvody pro intenzivnější snahy o obnovu přírody jsou přitom mnohem širší. Přes 80 % evropských přírodních lokalit není v dobrém stavu, ubývá hmyzu a dalších živočišných druhů, se kterými ale příroda počítá při své obnově (a my je potřebujeme taky, například pro zajištění dostatečné úrody bez nutnosti přilívání dalších a dalších pesticidů, ale třeba taky pro vývoj nových účinných látek a léků). Špatný stav půdy se podepisuje i na dostupnosti čisté vody, zhoršuje fáze sucha, snižuje schopnost přírody pomáhat s čištěním vzduchu a tak dále.
Toto všechno vám nakonec podepíší i samotní (euro)lidovci. V tomto funkčním období nakonec podpořili řadu úprav, které vedou k lepší ochraně životního prostředí nebo k omezení dopadů klimatické změny. (Euro)lidovci hlasovali pro cíle Green Dealu jako celku i pro jeho jednotlivé prvky, jako je rozšíření emisních povolenek, omezení emisí metanu nebo uhlíkové clo, bez jejich hlasů by neprošla ani úprava využívání spalovacích motorů. Jen zkrátka když dojde na opatření, které se může dotknout zemědělců, celá ochrana životního prostředí jde na druhou kolej.
Podobně jako v případě českého boje o nezavedení spotřební daně na tiché víno je výsledek poněkud tragikomický. Neexistuje totiž žádný hajitelný důvod, proč by zrovna v zemědělství měly přetrvávat gumové závazky, když ti samí poslanci neměli problém v jiných sektorech navrhovat tvrdé cíle. Na potřebě obnovovat přírodu máme shodu, po lepších a závazných pravidlech volá i celá řada renomovaných ochranářských organizací, včetně třeba ornitologů. V českém kontextu je pak ještě obzvlášť pikantní, že se tím (euro)lidovecká politika dostává na stejné pozice jako Andrej Babiš, jak bylo dobře patrné z jeho nedávného projevu v Budapešti.
Situace dokonce došla už tak daleko, že se pár dobrovolníků z jiných politických frakcí pustilo do psaní další kompromisní verze, která původní celkem jasné a stručné cíle pravděpodobně znepřehlední a oslabí, snad ale aspoň s vaničkou nevylijí i dítě. Ani tak ale zatím není jasné, jestli takto vykostěný návrh bude pro (euro)lidovce přijatelný.
Evropa se tak možná ocitne v paradoxní situaci.
Budeme mít asi nejlepší a nejkomplexnější rámcová pravidla pro bezemisní průmysl a dopravu na světě, ale v zemědělství pořád pojedeme podle zavedené praxe, včetně rostoucího podílu pesticidů a hnojiv (na bázi fosilních paliv) v jídle a nešetrného zacházení s půdou v rámci agrokombinátní logiky.
Dává to asi tak stejný smysl jako škrtnout 4 miliardy na vědu a výzkum místo toho, aby se ta samá částka vybrala na spotřební dani z tichého vína. Povede to k absurdním situacím a nesystémové podpoře agrobaronů, menší zemědělce to nikam neposune, přírodě to nepomůže a ve výsledku nás to vyjde dráž. To je ale zřejmě výraz takzvaných „konzervativních hodnot“.
