Článek
Nedávno tomu byl přesně rok od chvíle, kdy belgická policie provedla rozsáhlé razie v Evropském parlamentu a zadržela celkem 3 europoslance z podezření na pobírání obrovských úplatků z Kataru, Maroka a Mauritánie. Jen v bytech obviněných, včetně tehdejší spolupředsedkyně Evropského parlamentu, Evy Kaili, policisté objevili přes 1,5 milionu eur v hotovosti.
Že to zní jako scénář špatného detektivního seriálu? Nedivím se. Bohužel se ale jedná o jeden z největších korupčních skandálů, který Evropský parlament pamatuje. A pokud se z něj nepoučíme, dost možná nebude ani poslední.
Katargate
Místopředsedkyně Evropského parlamentu, Eva Kaili, spolu s hrstkou dalších socialistických europoslanců údajně brali nemalé částky přímo od vlád Kataru, Maroka a Mauritánie, aby za oplátku v Evropském parlamentu prosazovali jejich zájmy.
Mezi ně patří i významné ovlivňování fungování Evropské unie, například snaha zlikvidovat šest parlamentních rezolucí odsuzujících dodržování lidských práv v Kataru, snaha o uzavření dohody o bezvízovém styku mezi Dauhá a EU nebo drobnější úkoly jako zničení veškerých parlamentních výtisků, které byly nelichotivé k režimu v Kataru.
Ovlivňování rozhodování demokratických institucí na základě úplatků, obzvláště pak v Evropském parlamentu, je nepřekvapivě trestné. Lidsky řečeno se jedná o naprosto encyklopedický příklad korupce.
Evropský parlament se spolu s Komisí proti konání místopředsedkyně Kaili ihned důrazně vymezil. Ještě ten samý měsíc byla Kaili drtivou většinou Parlamentem odvolána ze své funkce. Proti byl jen jeden europoslanec, dva se zdrželi hlasování.
Budíček, který postavil před klidnými vánočními svátky evropské orgány na nohy, byl velmi slibný. Vrcholní funkcionáři se mezi sebou předháněli v tom, kdo navrhne striktnější vznik nových protikorupčních opatření, který Evropský parlament potřebuje jako prase drbání.
Dnes, rok od nechvalné kauzy, jsme ale svědky smutné reality – velká očekávání se nenaplnila. Alespoň ne natolik, aby korupci v evropských institucích projednou vyřešila.
Poučili jsme se? Ano, ale…
Neházejme rovnou flintu do žita. Ano, očekávaná reakce unijních institucí měla být mnohem, ale mnohem větší. Přes to všechno se nám ale podařilo za posledních 12 měsíců protlačit změny pravidel, které korupci a praní špinavých peněz samotnými zaměstnanci a politiky evropských institucí značně zkomplikují.
S Piráty jsme v květnu přišli s vlastním návrhem protikorupčních pravidel pro Evropský parlament a Komisi. A část z nich už je dnes platná.
Konkrétně jde například o vytvoření registru lobbistů v prostorách Evropského parlamentu. Europoslanci a jejich asistenti tak musí nově uvádět, s kterými lobbisty se kdy setkali, a samotní lobbisté musí být přímo evidovaní v registru, abychom předešli situacím, kdy v Evropském parlamentu lobbuje někdo, kdo tam nemá co pohledávat.
Prosadili jsme i pravidla proti tzv. „střídání kabátů“. Významnější evropští politici a úředníci občas zneužívají svých bývalých kontaktů a pozic, kdy po odchodu z politiky lobbují v Bruselu za zájmové organizace. Jen předloni to bylo až dokonce 50 % bývalých eurokomisařů a 30 % bývalých členů EP. Bohužel, lhůta na „vychladnutí“ zatím činí pouze půl roku. Pracujeme ale na tom, aby se mnohonásobně zvýšila.
V neposlední řadě jsme schválili nová pravidla o ochraně whistleblowerů, která umožňují evropským úředníkům upozorňovat na případy korupce nebo dalších neduhů, aniž by se setkali s odvetou svých nadřízených.
Dlouho slibované etické těleso chybí
Přes to všechno by ale bylo naivní naši výpravu proti korupci v evropských orgánech označit za dokončenou. Skutečnost totiž napovídá tomu, že máme před sebou ještě dlouhý kus cesty.
Jakožto člen výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu se problematice korupce, praní špinavých peněz a dalších případů, jako je střet zájmů, dlouhodobě věnuji. V rámci toho už proto léta tlačím na Komisi, aby schválila vznik nezávislého etického tělesa, které by dohlíželo na dodržování pravidel v evropských institucích.
Předsedkyně Komise, Ursula von der Leyen, při svém nástupu do funkce v roce 2019 slíbila, že boj proti korupci, jakožto i vznik etického tělesa, bude pro její úřad prioritou. Dnes, když nám do konce současného mandátu zbývá už jen zhruba půl roku a Parlament se stále vzpamatovává z pravděpodobně největšího korupčního skandálu za poslední dekádu, se Komise zmohla jen na představení dalšího bezzubého návrhu. To nestačí.
Pokud se chceme v Evropské unii nadobro zbavit korupce, jít příkladem všem členským státům a zároveň si uchovat důvěru občanů, musíme podniknout razantní kroky pro vznik nového tělesa. Žádný legislativní polotovar korupci nezastaví. Mé návrhy na podobu takového tělesa jsem rozepsal už 2 roky zpátky tady i tady.
Budoucnost boje proti korupci
Do konce současného volebního období zbývá už jen půl roku. Poslední hlasování se v Evropském parlamentu odehraje na konci dubna. Šance, že se nám podaří ještě protlačit některé protikorupční zákony, se tak den co den zužuje.
Věřím, že současné volební období nebylo pro Komisi vůbec jednoduché. Covid, inflace, válka na Ukrajině… důležitých problémů byla celá řada. Neměli bychom ale zapomenout na ty problémy, které se nás týkají na naší půdě – a to korupce v nejvyšších zákonodárných institucích celé Evropy.
Kdy jindy než teď, než nastoupí nový parlament, máme šanci alespoň zajistit, že budoucí europoslanci budou mít setsakra těžší podmínky na to být zkorumpovatelní. Takový zákon by prospěl všem.
