Ruští oligarchové stále čerpají miliardy z evropských fondů. Můžeme to zastavit

Je to pořád dokola. Evropa reaguje na Putinovu invazi na Ukrajinu tím, že uvalí na Rusko další sankční balíček. Následné vyjednávání o jeho podobě trvá dlouhé dny až měsíce. Nakonec se balíček jednomyslně schválí všemi členskými státy, a to i přesto, že se prakticky vždy Putinův spojenec Viktor Orbán snaží Evropu vydírat možným vetováním celého balíčku.

Problém ale spočívá v tom, že samotná aplikace sankcí není tak důkladná a efektivní. Evropa již v minulosti na Rusko uvalila 10 sankčních balíčků a momentálně se připravuje na jedenáctý. Objem veřejných zakázek společnostem s možným napojením na sankční seznamy proti Rusku napříč Evropou se ale prakticky nesnížil.

Existuje přitom hned několik systémů, které by mohly v Evropě pomoct s efektivním dodržováním sankcí. Avšak tyto systémy fungují pouze tehdy, pokud se na nich budou aktivně podílet všechny členské státy na evropské úrovni včetně evropských institucí.

Sankční seznamy proti Rusku dnes zahrnují již 1 473 jednotlivců a 205 subjektů. Navíc by v Evropě z veřejných soutěží mělo být vyloučeno přes 39 tisíc společností, protože Evropa v pátém sankčním vyloučila firmy s vazbami na Rusko z veřejných zakázek a financování. Skutečnost je ale nadále taková, že společnosti s vazbami na ruské oligarchy čerpají z Evropy každý měsíc zhruba 300 milionů eur. Jako problematická se totiž především jeví identifikace potenciálních sankcionovaných firem, což je obtížné kvůli rozsáhlým vlastnickým strukturám společností. Více než 33 % identifikovaných vazeb společnosti Datlab má délku tři a více firem, což umožňuje skrýt návaznost na Rusko.

Je také stále častější, že Rusko obchází sankce nákupem západních vojenských součástek prostřednictvím alternativních dodavatelských řetězců, krycích společností a prostředníků v okolí Ruska. Příkladem může jít třeba Turecko nebo Kazachstán, jehož role v obchodu s Evropou od počátku války výrazně stoupla.

Jak je možné, že je Evropa stále schopná měsíčně vyplácet astronomické částky sankcionovaným společnostem a přitom nedokáže svůj systém udělování a vyplácení fondů efektivně spravovat?

Problém se vyskytuje jak na straně Evropské komise, tak na straně jednotlivých členských států. Německo a Itálie mají více než 30 různých systémů na podávání žádostí, což ztěžuje orientaci v celé věci. Jiné členské státy dokonce nemají žádný ucelený systém. Evropská komise pak tyto systémy a v nich podané žádosti kontroluje manuálně s omezeným počtem úředníků. Některé žádosti jsou špatně vyplněné nebo nečitelné, což vede k chybám.

To vše znamená, že národní registrační systémy skutečných vlastníků nejsou dostatečné k určení konečných příjemců evropských finančních prostředků. Tyto systémy jsou navíc často nekonzistentní, náchylné na legislativní mezery a ohrožené možnými vazbami úředníků na sankcionované společnosti nebo osoby. Celkově je situace nejasná a velmi obtížně zvládnutelná.

Z toho důvodu jsem nedávno inicioval setkání ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) s mezinárodním zvláštním vyslancem EU pro provádění sankcí Davidem O'Sullivanem a ředitelkou Centrální finanční služby Komise Victorií Gil Casado. Cílem tohoto setkání bylo sdílet naše poznatky a data s ostatními účastníky, včetně Komise. Byl jsem ale neskutečně překvapen, že Komise nepředložila žádná relevantní data, která by pomohla vyřešit tento problém.

Proto jsme se museli spoléhat na data Evropského parlamentu a prezentovat je sami.

Bohužel, s udělováním evropských grantů, vyplácením evropských peněz a dodržováním stanovených sankcí existuje celá řada problémů. Máme ale celou řadu návrhů, které by mohly tyto problémy vyřešit. Stačí, aby se k tomu skutečně přistoupilo.

Nejprve je nutné vytvořit celoevropský přehledný rejstřík skutečných majitelů firem a společností, který by byl kontrolovaný pokročilou umělou inteligencí. Tento rejstřík by dokázal mnohem snadněji posoudit nárok žadatele na evropské granty a rychleji by dokázal zjistit, zdali jsou společnosti propojeny s ruskými subjekty.

Je také nutné využívat všechny dostupné evropské nástroje, které máme k dispozici. Komise má například mechanismus včasné detekce a vyloučení (EDES), kterým může identifikovat případné hrozby evropskému rozpočtu. Bohužel ho však ale nevyužívá dostatečně často. To samé platí pro členské státy a systém ARACHNE, který shromažďuje data o konečných příjemcích evropských peněz. Využívání takových systémů by mělo být povinné, aby úředníci mohli jasně posoudit, zda nejde o střet zájmů nebo podvod při vyplácení grantů společnostem.

Pro snížení počtu špatně udělených dotací by mohlo být velmi užitečné skloubit dostupné evropské nástroje a vytvořit přehledný rejstřík. Nicméně aby tento systém skutečně fungoval, potřebujeme podpořit řešení celé situace na celoevropské úrovni. Zásadním krokem by mohlo být vytvoření Úřadu EU pro boj proti praní špinavých peněz, který by měl pravomoc dohlížet na dodržování sankcí Evropské unie včetně členských států. Jako stínový zpravodaj prosazuji, aby byl tento návrh začleněn do nového evropského balíčku proti praní špinavých peněz.

V neposlední řadě by měla Komise aktivněji uplatňovat sankce. Instituce, které kontrolují tok evropských financí, jako je například Úřad pro boj proti podvodům (OLAF) a Evropský veřejný žalobce (EPPO), by se měly více zapojit. I když druhý zmiňovaný úřad je pověřený vyšetřováním a stíháním podvodů s evropskými fondy, zatím stále nemá pravomoc sledovat sankce. Jedná se však o neskutečně efektivní úřad, který jen loni dokázal Evropě ušetřit 14,1 miliardy eur.

Postoj Evropy vůči Rusku jako agresorovi na Ukrajině je tesaný do kamene. Přesto kvůli neschopnosti řešit vymáhání sankcí Putinovi a jeho oligarchům každý měsíc, často skrze třetí státy a záhadné společnosti, posíláme obrovské sumy peněz, které ruskou válku do určité míry také financují.

Vedle toho máme sami v Evropě problémy s nedostatečnou kontrolou skutečných vlastníků a příjemců evropských fondů. Stačí se ohlédnout za Orbánovo Maďarskem, kde až donedávna, než Budapešti Komise na Vánoce zmrazila vyplacení drtivé většiny evropských financí, mizely evropské peníze po milionech.

Máme teď jedinečnou šanci zabít dvě mouchy jednou ranou. Evropa potřebuje lepší a vymahatelnější systém kontroly vyplácení svých fondů.