Tichá změna pravidel pro AI v Evropě: co se stalo s AI Actem a co se ještě stát může

Když Evropská unie před dvěma lety dotáhla AI Act, brala se ta dohoda jako úspěch. Svět dostal první komplexní pravidla pro umělou inteligenci, postavená na zdravém principu: čím větší riziko pro lidi, tím přísnější nároky na systém. Tento týden, ve čtvrtek 7. května 2026 ve čtyři ráno, se ta pravidla potichu změnila. Nikdo je neruší. Jen se posouvají termíny - a ten posun má důsledky, o kterých by měl čtenář vědět dřív, než zapadnou pod hlavičku „technická úprava“.

AI Act je evropské nařízení, které rozděluje systémy umělé inteligence podle rizika. Spamový filtr je jiná liga než algoritmus, který rozhoduje, kdo dostane sociální dávku, koho pustí přes hranici nebo koho vybere zaměstnavatel z hromady životopisů. Pro tu druhou kategorii - takzvanou vysoce rizikovou AI - platí nejtvrdší pravidla: dokumentace, lidský dohled, transparentnost, audit.

Ve čtvrtek 7. května 2026 v ranních hodinách se Komise, Rada a Evropský parlament dohodly na balíčku úprav, kterému se říká AI omnibus. Slovo „omnibus“ v bruselském slangu znamená legislativní balíček, který v jednom průchodu mění víc předpisů najednou. Cílem je zjednodušit pravidla a ulevit průmyslu. To zní rozumně. Ďábel, jako obvykle, sedí v termínech.

A pozor - vedle tohoto AI omnibusu se v Bruselu chystá datový omnibus, druhý, ještě větší balíček, který má sáhnout do GDPR. To jsou dvě různé věci a pro pochopení dalšího textu je dobré je rozlišovat.

Nejdůležitější část úpravy je posun termínů, kdy začnou platit povinnosti pro vysoce rizikovou AI:

Pro laika přeloženo: po dobu zhruba dvou dalších let nebudou v EU jasná, vymahatelná pravidla pro to, jak smí AI rozhodovat o náboru zaměstnanců, biometrické identifikaci, přiznávání sociálních dávek nebo kontrole na hranicích. Systémy se mezitím nasazují dál.

Tohle není technická úprava, která spadla z nebe. Podle analýzy Tech Policy Press od Luca Bertuzziho se za odsunutí termínů osobně postavil německý kancléř Friedrich Merz, který lobboval u Komise i u jednotlivých členských států. Francie a Itálie se přidaly. V Evropském parlamentu byla podle stejného zdroje frakce EPP (lidovci) nejhlasitějším advokátem průmyslových zájmů. Komise se k posunu termínů nejprve stavěla rezervovaně, nakonec ustoupila.

Ne každý posun termínů je sám o sobě špatný. Ale je férové vědět, kdo a proč ho prosadil - a komu to slouží.

Aby byl obraz úplný: balíček obsahuje i věci, které stojí za uznání.

To je férová věcná odpověď na otázku „je celá novela špatná?“. Ne, není.

Háček je jinde. Balíček zároveň rozšiřuje možnosti zpracování citlivých osobních údajů (rasa, zdravotní stav, sexuální orientace, politické přesvědčení) pro účely „detekce a opravy zkreslení v AI modelech“. Argument zní rozumně - chceme přece, aby AI nediskriminovala. Jenže podobné zpracování dosud GDPR držel na velmi krátké uzdě, právě protože jde o data, která mohou člověka v rukou špatného aktéra zničit. Nově dostává širší legitimitu - a v praxi to bude těžké hlídat.

Druhý problém: vzniká dvoukolejný režim mezi systémy nasazenými před a po srpnu 2026. To je přesně typ právního rozdělení, který pomáhá zavedeným hráčům a komplikuje život menším firmám i občanům, kteří se chtějí bránit.

Občanská společnost - evropská spotřebitelská asociace BEUC nebo americké Center for Democracy & Technology - varuje, že kombinace odložených povinností a širšího zacházení s citlivými daty znamená erozi ochrany základních práv v reálném životě, nikoli na papíře.

V Evropském parlamentu jsme mezi lety 2019 a 2024 dlouho diskutovali, jak ochranu základních práv při nasazení AI vůbec vepsat do textu zákona. Teď se právě ta část ochrany o dva roky odsouvá. Stojí za to si to pojmenovat.

A tady přichází to, co může být ještě podstatnější. Komise připravuje druhý balíček, datový omnibus, který má zasáhnout GDPR. Diskutuje se o:

Pokud projdou tyto změny, znamená to měkčí GDPR a slabší kontrolu lidí nad jejich daty. Časový tlak na datový omnibus je menší než na AI omnibus, takže projednávání bude pomalejší. To zní dobře, ale ve skutečnosti to znamená, že o věci se bude rozhodovat dlouho a tiše, mimo hlavní mediální zájem - a to je situace, ve které tyto věci mívají největší šanci projít beze změny.

Asi se shodneme, že umělou inteligenci je třeba chápat a vyvíjet jako službu občanovi - transparentní, etickou, vysvětlitelnou, postavenou na znalosti trénovacích dat a na lidském dohledu tam, kde má rozhodovat člověk. To není odpor proti AI, je to požadavek, aby AI sloužila lidem a ne naopak. Tento princip je logickým rozšířením hodnotového ukotvení naší civilizace a navazuje na ochranu soukromí jako základní svobody, která je důležitým pilířem demokracie.

Z toho plyne dvojí konkrétní apel:

Jednoduchost pravidel je hodnota. Stát i Unie mají povinnost dělat předpisy srozumitelné, vymahatelné a přiměřené. Ale jednoduchost nesmí znamenat, že se evropským firmám sice uleví, zato občanům přibude rizik, o kterých se ani nedozví - protože systém, který o nich rozhoduje, dostal o dva roky víc času, než bude muset prokázat, že funguje férově.

AI omnibus už je dohodnutý. Datový omnibus teprve bude. Mezi těmi dvěma okamžiky je čas - krátký - na to, abychom se zeptali, kde má jít zjednodušení, a kde už si bereme něco, co jsme si nemohli dovolit ztratit.