Článek
Vláda v pondělí rozhodla o zrušení eurocenter. Je jich třináct, sídlí v každém krajském městě a v krajích fungují od roku 2006. Skončit mají k začátku ledna. Součástí téhož rozhodnutí je zrušení koncepce informování o evropských záležitostech z roku 2005, tedy dokumentu starého jako naše členství v Unii. Novou koncepci má vypracovat Úřad vlády.
Premiér to zdůvodnil úsporou deseti milionů korun ročně a tím, že dnes už není potřeba mít v každém kraji kamennou pobočku s úředníky. Poradkyně premiéra pro evropské záležitosti Milena Hrdinková k tomu dodala, že „kamenné pobočky s jedním nebo dvěma úředníky nejsou v roce 2026 ten nejlepší nástroj“ a že komunikaci o Evropě jde dělat efektivněji online.
Můžeme se přít o to, jestli se má o Evropě informovat z krajské kanceláře, nebo ze sociálních sítí. Mě spíš zajímá, co je za tím číslem, protože deset milionů zní jako úspora do chvíle, než se člověk zeptá, co se za ně dělalo.
Deset milionů za třináct set akcí
Eurocentra pořádají zhruba třináct set akcí ročně. Přednášky ve školách od prvních tříd po univerzity, debaty v knihovnách, semináře o tom, jak se žádá o evropskou dotaci.
Když se deset milionů vydělí třinácti sty, vyjde necelých osm tisíc korun na jednu akci. V té částce jsou mzdy, nájmy, provoz a cesty. Nevím, kolik stojí zásah srovnatelného počtu lidí na sociálních sítích, a upřímně to neví ani nikdo jiný, protože zásah na síti a hodina ve třídě nejsou totéž. Ale osm tisíc korun za akci není číslo, které by samo o sobě křičelo po škrtu.
A ještě k té „spoustě úředníků“ z premiérova zdůvodnění. Podle jeho vlastní poradkyně jde o pobočky s jedním nebo dvěma lidmi. Třináct pracovišť po jednom až dvou lidech je dvacet lidí, ne aparát. Buď je to malá agenda, na které se nedá ušetřit mnoho, nebo je to velká agenda, kterou má smysl dělat. Obojí zároveň neplatí.
Tři adresy, které nejsou jenom naše
Tohle je věc, která v dosavadní debatě nezazněla vůbec.
Evropská komise provozuje vlastní informační síť Europe Direct. Loni na podzim vybrala novou generaci jejích středisek a od letošního ledna jich v Česku funguje dvanáct, vybraných na pět let dopředu, tedy do roku 2030. Provozovatelé jsou různí: Knihovna Jiřího Mahena v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci, město Ostrava, turistické informační centrum v Pardubicích, Knihovna Kroměřížska.
A tři z těch dvanácti provozuje Úřad vlády. Konkrétně prostřednictvím Eurocentra Karlovy Vary, Eurocentra Jihlava a Eurocentra Liberec. Tedy přesně těch pracovišť, která teď k lednu skončí.
Úřad vlády na to má projekt s rozpočtem 585 tisíc eur na roky 2026 až 2030. Z toho 555 tisíc hradí Evropská komise a 30 tisíc jde ze státního rozpočtu. V přepočtu na rok to znamená, že do těch tří pracovišť teče z Bruselu zhruba 2,8 milionu korun ročně, zatímco česká strana na ně dává kolem sto padesáti tisíc.
Nechci tvrdit, že se ta evropská částka odečítá od deklarované úspory, protože financuje činnost Europe Direct, ne provoz eurocentra. Tvrdím něco jiného a myslím, že podstatnějšího: rušíme pracoviště, na kterých má Česko rozděláno pětileté zadání od Komise, přijaté loni. Někdo teď musí vyřešit, kdo ta tři střediska převezme. Jinde v republice je provozují knihovny a univerzity, takže to řešitelné je. Jen o tom zatím nepadlo ani slovo.
Co ještě nezaznělo
Úřad vlády podle iROZHLAS.cz neodpověděl na otázku, čím mu eurocentra nevyhovovala nebo co na nich fungovalo špatně. Novou koncepci má teprve napsat a termín, do kdy má být hotová, nezazněl. Zrušení té staré přitom platí bez ohledu na to, jestli ji stihne.
Tady je jádro toho, co mi na tom vadí, a není to nostalgie po kamenných pobočkách.
Rozhodnutí se dá udělat dvěma způsoby. Buď se napíše nová koncepce, ukáže se, čím konkrétně nahradí těch třináct set akcí, spočítá se to a podle výsledku se stará síť zavře. Nebo se nejdřív zavře a plán se dodělá potom.
Vláda zvolila to druhé a je to o to zvláštnější, že si sama nechává čas do ledna. Do té doby by se nová koncepce dala napsat a předložit, kdyby na ní záleželo dřív než na tom rozhodnutí.
Proč o tom píšu
Za pět let v Evropském parlamentu jsem viděl, kolik energie evropské instituce vloží do vysvětlování vlastních rozhodnutí a jak málo z toho dorazí k lidem, pokud to nemá v regionech nohy. Materiál z Bruselu nepřesvědčí nikoho. Člověk, který přijede do knihovny v Ústí a nechá se dvě hodiny grilovat, občas ano.
Zrovna teď se u nás vede o evropském členství nejostřejší debata za dlouhou dobu. Mluví se o euru, o tom, co odvádíme a co dostáváme, o tom, kdo o čem rozhoduje. Je to debata, ve které obě strany argumentují čísly, která si skoro nikdo neověřuje, a poptávka po někom, kdo je vysvětlí bez kampaně, spíš roste.
V takovém roce se dá zrušit třináct míst, kde se na tyhle otázky odpovídalo naživo a zadarmo. Ale je to rozhodnutí, které se obhajuje tím, co přijde místo nich. A to zatím nikdo nenapsal.
