Bez investic do výzkumu a vývoje ekonomika neporoste. Jenže z rozpočtu je pro ně vyčleněno minimum

Jinak totiž nebudeme schopni držet krok s evropskými špičkovými výzkumnými institucemi, které stojí za vývojem řady moderních technologií. Ani řádně nezaplatíme české vědce, natož přilákat ty zahraniční.

Nejvyspělejší evropské státy jako Dánsko, Finsko nebo Německo dávají na výzkum a vývoj přes 3 % HDP. Sice by se mohlo zdát, že rozdíl jednoho procenta oproti Česku není nijak závratné číslo, jedná se však o desítky miliard korun. Oproti tomu nejméně vyspělé země EU, jako jsou třeba Bulharsko nebo Chorvatsko (s nejnižším HDP na obyvatele), investují do tohoto sektoru méně než jedno procento státních financí. Nejen proto tak výzkum a vývoj na západ od Česka dále roste, láká světové vědecké špičky a je jedničkou v technologických, průmyslových, ale třeba i městských inovacích. Bez dorovnání investic alespoň na úroveň unijního průměru (2,2 % HDP) se tak jen těžko budeme schopni vyrovnat dynamicky se rozvíjejícím moderním laboratořím. Máme poslední šanci s nimi udržet krok.

Kromě nedostatečného financování, které sice v posledních letech mírně narůstá, má oblast českého výzkumu a vývoje i nespočet legislativních, byrokratických nebo strukturálních problémů. Kvůli nedostatku financí přidělených přímo ze státního rozpočtu musí výzkumné instituce hledat dodatečné financování v evropských nebo českých grantech. Jejich získání je však v principu velmi nejisté a finance pak slouží spíš jako „bonus“ než stálá složka rozpočtu.

Dalším problémem je získávání víz pro mimounijní pracovníky, kde je tento proces v porovnání se zeměmi na západ od nás řádově složitější a zdlouhavý.

Neboli „denní finanční ohodnocení vědců“ je standardní forma finančního ohodnocení zahraničních vědeckých pracovníků při kratších pracovních stážích nebo výjezdech. Jedná se o paušální denní odměnu, kterou vědci dostávají a která zahrnuje kromě osobního ohodnocení třeba také náklady na bydlení, stravu nebo cestu do hostující země. Sazby jsou samozřejmě nastaveny různě vysoko, což by mělo odpovídat rozdílné výši životních nákladů napříč Evropou.

To je ale právě v posledních letech problém. Zatímco ještě před šesti lety byla odměna pro zahraniční vědce přijíždějící do Česka 230 euro, od roku 2019 je snížena na 177. Určitá regulace dávala do jisté míry smysl, jelikož odměny pro Německo nebo Rakousko, kde jsou životní náklady vyšší než u nás, byla naopak nižší. To na druhou stranu kompenzovalo nižší atraktivitu nebo průměrnou technologickou vybavenost tuzemských center. To samozřejmě neplatí o všech výzkumných a vývojářských centrech. I v Česku máme naprosto špičková pracoviště, avšak kvůli takovýmto komplikacím je pro ně stále těžší držet krok se západními konkurenty.

Tento problém pociťují třeba ve výzkumném centru NTC na Západočeské univerzitě, kde jsem se byl nedávno podívat. Pracují třeba na vývoji průtokových baterií pro efektivní ukládání energie nebo simulují destrukci lidských těl při autonehodách nebo možné fyzické komplikace při porodu. Přestože se jedná o špičkové regionální výzkumné pracoviště, neustále se potýkají s podfinancováním.

Dalším z častých problémů Česka je překvapivá nevole podporovat aplikovaný výzkum. Zjevně panuje názor, že státní investice do výzkumu a vývoje produktů pro konkrétní využití slouží k nespravedlivému obohacení vybraných soukromých firem a pokřivení konkurenčního prostředí. Výsledek je ale opačný. Díky státní podpoře se tuzemské vývojové firmy mohou stát technologickými lídry v konkrétní oblasti, a převálcovat tak zahraniční konkurenty.

Jedním příkladem za všechny může být finská společnost Nokia, která na začátku 90. let investovala obrovské finanční prostředky do telekomunikačních technologií. A jistě máme ještě v živé paměti, jak s nástupem mobilních technologií tato značka absolutně ovládla evropský trh.

Nicméně i Česko má nespočet firem, které vyvíjejí technologie nebo materiály nejen pro vlastní využití, ale i pro nejprestižnější světové průmyslové výrobce. V jedné z nich jsem se byl nedávno osobně podívat. Firma Comtes FHT v západočeských Dobřanech patří mezi jedničky ve výzkumu kovových materiálů nebo třeba digitalizace v průmyslu u nás. Když se procházíte prostory s nejmodernějšími měřícími přístroji a 3D tiskárnami, vidíte, jak obrovský potenciál čeští výzkumníci mají.

Bez nárůstu podpory výzkumu, vývoje a inovací budeme neustále ztrácet krok s vyspělejšími státy. Musíme jednak zajistit smysluplné a cílené financování, jednak zvýšit atraktivitu tuzemských pracovišť zajištěním moderní infrastruktury. Rozhodně máme potenciál přilákat zkušené a nadějné vědce do českého průmyslu. Pojďme tuto šanci využít!