Článek
Dějiny, věčné repetitivní smyčky s temným smyslem pro humor, se opět opakují. A když se lidé z minula nepoučili, přidají jim tentokrát víc jedu, víc krve a víc hořkosti.
Nový Mnichov – zrada v přímém přenosu
Druhá světová nezačala Polskem. Začala Mnichovem. Británie a Francie tehdy hodily Československo Hitlerovi pod nohy. Obešel naše opevnění a získal je bez jediného výstřelu.
Dnes je na řadě Ukrajina. A stejně jako tehdy se i dnes propaganda snaží přesvědčit svět, že diktátor je jen tvrdý muž a posel míru, který by bez „zlé Ukrajiny“ — stejně jako tehdy bez „zlého Československa“ — byl mírumilovným beránkem.
Stejná zrada, jen v přímém přenosu a s internetem. Třetí světová se tak ještě nejmenuje, ale další válka totalit proti demokracii už běží naplno.
Proč je dnešek ještě horší než tehdy
Britové a Francouzi v roce 1938 neviděli v Hitlerovi „parťáka“. Nikdo z nich nepřeběhl k nepříteli ještě než válka začala.
Dnes? Donald Trump to udělal ještě před jejím oficiálním začátkem — a udělal to s úsměvem a kalkulačkou v kapse, pečlivě počítající, kolik to hodí jemu osobně.
Chamberlain byl za Mnichov navržen na Nobelovu cenu míru. Trump? Připravte se na déjà vu.
Jenže Hitler tehdy ještě nebyl prokazatelný masový vrah. Putin je. Má na rukou krev milionů, včetně tisíců civilistů. Má na svědomí i unesené děti předělávané ve vojáky proti vlastní zemi. Přesto ho Trump vítá na červeném koberci jako rockovou hvězdu.
Tahle doba není šílená jako ta předchozí. Tahle doba je fatálně zvrácená.
Hybridní vojáci uvnitř demokracií
Totality tuhle válku chystaly roky. Nenápadně z poloviny obyvatel demokracií udělaly vnitřní pátou kolonu — hybridní vojáky, kteří rozkládají obranu zevnitř.
Dosadily do čela nejsilnější demokracie světa člověka s psychologií diktátora a omezeností, která mu ani nedovolí pochopit, že už dávno hraje pro nepřítele.
Jeho voliči? Nechápou rovněž. Chtějí ty slíbené „zlaté časy“. Je to, jako jmenovat primářem neurochirurgie řezníka z masokombinátu a čekat, jak pacienti budou vyléčeni lépe než když se používal skalpel místo řeznické sekery.
Ukrajina – hřiště zrůdnosti
Ukrajincům určila nejzvrácenější totalita na světě roli hřiště pro svou krutost.
A nejsilnější partner, který kdysi podepsal garanci jejich hranic, je zradil. Ne proto, že by musel, ale protože morální páteř už dávno prodal na golfovém hřišti.
I přes tuhle zradu se Ukrajina drží. A právě to zrádcům vadí nejvíc — protože její existence jim denně nastavuje zrcadlo.
EU, ten ekonomický obr, by mohla situaci zvrátit. Ale zdegenerovala v pohodlí. Jakýkoli úder považuje za nepřípustný. Její blahobyt musí růst i na ukrajinských hrobech.
Právo vzdát se má jen Ukrajina
Jen zrazení Ukrajinci mají právo říct:
„Vzdáváme to. Nedokážeme sami nést válku s Ruskem, Čínou, KLDR a Íránem. Nechceme dál umírat za svět, který nás zradil.“
Dokud to sami neřeknou, musíme jim konečně dodat všechno potřebné a sami se uskromnit. Jinak si demokracii nezasloužíme.
Když neuspějí, čeká nás na konec dalších minimálně čtyřicet let nové totality — tak jako po roce 1948, kdy nás okupovala stejná země, která předchozí světovou válku s totalitním kolegou Hitlerem rovněž začala.
Evropa bez USA
Přestaňme se klanět sociopatovi, který si myslí, že je král. Musíme přestat hrát hru na to, že má krásné šaty, a říct mu, že je nahý. Což nám vadí méně než to, že je navíc z logiky věci také šílený.
Musíme se omezit a vyhrát tuhle válku dřív, než se rozjede naplno a už ji nebude možné zastavit.
Proč jsou totality napřed
Totality plánovaly. Demokracie se opájely iluzí, že trh a technologie je vždy zachrání. Nesmysl.
Rusko si roky pěstovalo své lidi přímo uvnitř našich států. Dnes jsou to oni, kdo blokují obranu.
Maďarsko už roli ruského Trojského koně v EU plní otevřeně. Slovensko se přidalo. A další země jen čekají, až se k moci dostanou kolaboranti, kteří soutěží o hlasy ruských „zombie“ deponované ve skladu KGB na internetu.
Pro některé politiky je totiž bližší neomezená moc v totalitě než omezená moc v demokracii.
Pokud adekvátní reakci na další světovou válku mezi demokracií a totalitou zcela blokují voliči přetvoření ve vojáky nepřítele a jim a Rusku nadbíhající politici, musí se najít mechanismus, který bude jejich vliv eliminovat.
Poslední možnost – armáda
Pokud stát paralyzuje vliv hybridní války natolik, že dezorientovaní občané sami chtějí zničit demokracii, má armáda povinnost zakročit.
Ne proto, aby převzala moc, ale aby zachránila systém, dokud se hrozba neodstraní.
Je to krajní, sporné řešení. Ještě spornější a potupnější je ale vzdát se bez boje a nechat proměnu v totalitu proběhnout bez reakce. Stále platí ústava a ústavní právo VŠECH obyvatel na demokracii. I kdyby o ni stál jen jeden jediný člověk, stále má právo se jí dožadovat, i kdyby deset milionů zombie bylo proti.
Pokud všeobecné volební právo začne sloužit nepříteli, jeho zneužití musí být zastaveno, dokud se vliv hybridních hrozeb nepodaří eliminovat.
Pokud to nezvládly ústavní soudy, tajné služby ani vláda, musí to udělat někdo s jednodušší strukturou a přímou mocí. Jinak se armáda stává jen partou alibistických zbabělců, utíkajících před odpovědností.
Historické paralely ukazují, proč je zásah lepší než nic.
V Thajsku armáda dokázala odvrátit vládu zkorumpovaného populisty a zabránit postupné totalitní oligarchické mafiánské transformaci.
V Turecku v tomto úkolu armáda selhala, ale alespoň to zkusila. Erdogan pak postupně proměnil zemi ve stále více totalitní náboženský sultanát.
Tyto příklady ukazují, že nečinnost často vede k tomu, že demokracie ztratí svou šanci na přežití, zatímco rozhodný zásah, byť krajní a sporný, může systém zachránit.
Poslední varování
Pokud jsme tak hloupí, že si nedokážeme přiznat ani tahle fakta, zasloužíme si prožít zbytek života v tech-dystopické totalitní kleci, horší než všechny předchozí totality dohromady.
