Článek
Loni instalovaný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Ladislav Kudrna minulý týden bez srozumitelného zdůvodnění odvolal redakci popularizačního časopisu Paměť a dějiny a vedoucího Oddělení vzdělávání. Příčinou odvolání je údajně rozpor práce oddělení s novou koncepcí rozvoje ústavu. Je to pozoruhodné zdůvodnění. V textu koncepce, na základě které byl Kudrna zvolen do čela ÚSTR, se totiž současný ředitel chlubil právě veřejným ohlasem výsledků práce Oddělení vzdělávání.
Změna Kudrnova názoru je tedy obtížně pochopitelná. Vždyť před rokem se dušoval, že nové vedení ústavu „musí lépe spolupracovat a komunikovat jak s jednotlivými vedoucími oddělení, tak s dalšími spolupracovníky (…)“. Nyní dělá přesný opak.
Na první pohled to může vypadat jen jako další absurdní spor uvnitř nešťastného, politickým rozhodnutím zřízeného výzkumného pracoviště, které je proslulé personální politikou ve stylu škatulata hejbejte se. Veřejnosti se věc může jevit jako absurdní divadlo dětí tahajících se o kyblíček na pískovišti.
Pokus o proměnu, či dokonce rozbití fungujícího a oceňovaného pracovního týmu může vyústit v odchod respektovaných odborníků. To ovlivní nejen zavedenou tradici seminářů vzdělávajících učitele v novátorských přístupech k občanskému vzdělávání, ale velmi pravděpodobně i průběh diskutované proměny vzdělávacího systému v ČR. Je proto třeba kauze věnovat pozornost.
Učitelská veřejnost, ale i odpovědní pracovníci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kteří s Oddělením vzdělávání ÚSTR dlouhodobě spolupracují na společných projektech dalšího vzdělávání učitelů dějepisu, občanské a mediální výchovy (Projekt Dějepis+), by tedy měli ředitele ÚSTR žádat o veřejné vysvětlení obtížně pochopitelného zásahu do fungování úspěšného pracoviště. Na jeho práci totiž závisí i řada dalších výzkumných a vzdělávacích aktivit s celorepublikovým dosahem.
Zaměstnanci Oddělení vzdělávání již formulovali otevřený dopis radě ústavu s kritikou direktivního stylu řízení a podezřením na bossing ze strany vedení ÚSTR. Vznikla i petice na jejich podporu ze strany spřízněných univerzitních pracovišť vzdělávajících učitele dějepisu. Ředitelův zákaz účasti pracovníků Oddělení vzdělávání na prestižním mezinárodním fóru Rady Evropy a evropského sdružení pro historické vzdělávání (EuroClio) vzbuzuje u zahraničních partnerů pochybnosti o svobodě vědeckého a demokratického vzdělávání v ČR. Jde o mezinárodní ostudu.
Kudrna zřejmě netuší, že zpochybněním výsledků dlouholeté práce didaktiků a didaktiček z ÚSTR se ocitá v rozporu s dlouhodobým plánem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na proměnu vzdělávání v ČR, zakotveným v dokumentu Strategie 2030+ a v koncepci Revize rámcových vzdělávacích programů. Útok na vedení i na výsledky letité práce Oddělení vzdělávání ÚSTR může mít závažné důsledky pro dlouhodobý proces zkvalitňování občanského vzdělávání v ČR. Právě didaktici a badatelé z Oddělení vzdělávání na něm měli výrazný podíl.
Oddělení vzdělávání ÚSTR během čtrnácti let existence proškolilo tisíce učitelů a zásadní měrou přispělo k veřejné diskusi o proměně cílů dějepisného a občanského vyučování na všech úrovních školství v ČR. Bez nadsázky lze říci, že pomohli výuku dějepisu posunout od memorování hotových pravd k smyslupnějšímu kladení otázek a hledání odpovědí a k důrazu na význam minulosti pro porozumění současnému světu.
Badatelé z ÚSTR kromě propagace nových metod výuky pomohli také hledat cestu k digitalizaci vzdělávání. Mezi výsledky jejich práce vyniká HistoryLab, interaktivní výuková aplikace pro práci s historickými prameny. Právě ta během covidové pandemie umožnila řadě učitelů přechod k digitální výuce pomocí zajímavých a pro žáky přitažlivých rozborů pramenů k moderním dějinám.
Minulý rok pak díky spolupráci Oddělení vzdělávání s učiteli v praxi vznikla průkopnická badatelská učebnice Soudobých dějin pro 9. třídy ZŠ, která získala prestižní druhé místo v mezinárodní soutěži o nejlepší evropský vzdělávací materiál (BELTA 2022).
Oddělení vzdělávání bylo po léta jedním z hlavních důvodů, proč existence ÚSTR naplňovala roli, pro niž byl ústav zřízen. Tedy přispívat ke kultivaci dialogu v demokratické společnosti a povědomí o významu a kritickém náhledu na problematické momenty nedávných dějin. Nyní hrozí, že tito pracovníci odejdou, podobně, jako již z ÚSTR po volbě nového vedení odešla řada dalších respektovaných odborníků, kteří si cení svobodného prostoru k bádání.
Výsledky práce Oddělení vzdělávání našly ohlas jak v proměně přípravy budoucích učitelů dějepisu na fakultách, tak v projektu Dějepis+, který pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pomáhá učitelům v praxi učinit z dějepisu smysluplný prostředek orientace mladých lidí v demokratické společnosti. Koncepci vycházející z práce didaktiků ÚSTR včlenilo MŠMT jak do cílů revize Rámcových vzdělávacích programů, tak do dlouhodobé koncepce rozvoje občanského vzdělávání v ČR.
Pokud tedy z nejasných důvodů ředitel Kudrna popsané výsledky zpochybňuje a tvrdí, že práce Oddělení vzdělávání je v rozporu s jeho představou fungování jemu svěřené veřejné instituce, ocitá se v zásadním rozporu s koncepcí rozvoje vzdělávání a kultivace demokratické společnosti v ČR. Je namístě se ptát, kam má tedy ÚSTR podle ředitele Kudrny vlastně směřovat.
Nejen vláda či poslanecká sněmovna, ale ani prostředí svobodného vědeckého bádání a demokratického vzdělávání nepotřebuje ve vedoucích funkcích fňukající napoleonky, kteří se vztekají pokaždé, když někdo neskáče přesně tak, jak se pokoušejí pískat. Namísto toho, aby Kudrna rozvíjel roli, ke které byl jemu svěřený ústav zřízen, se zdá, že podlehl vábení slova totalitní. Soudě podle direktivního způsobu řízení a naprosté absence dialogu s odvolanými pracovníky ÚSTR je zřejmě přesvědčen, že historické vzdělávaní lze v demokratické zemi nadirigovat a autoritativně určovat, co se svobodný občan smí nebo nesmí o dějinách dozvídat. Pokud se nedlouho po převzetí funkce ředitel rozhodl, že povede ÚSTR tímto směrem, je načase podrobit jeho rozhodování přísnému veřejnému dohledu - a možná i otevřít diskusi o oprávněnosti jeho setrvání ve funkci. Takový ústav dohlížitelů na „správný“ výklad minulosti už totiž české země měly. Jmenoval se Ústav dějin KSČ.
