Článek
Obrovský požár, který vypukl 26. února, zasáhl území s rozlohou téměř 4000 hektarů, což představuje skoro desetinu rozlohy města. Během svého řádění poškodil nejméně 200 budov, z toho polovinu domů. Sedmdesát šest z nich bylo zcela zničeno. Evakuováno muselo být až čtyři a půl tisíce obyvatel, i když postupem času, díky úsilí hasičů a dešťovým srážkám, byla rizika šíření požáru snížena a evakuační příkazy byly postupně rušeny.
Starosta města, pan Kiyoši Fučigami, po leteckém průzkumu prohlásil, že již nehrozí další šíření požáru. Nyní se město zaměří na podporu postižených obyvatel a bude nadále bdít, aby zajistilo úplné uhašení ohně. Představte si úlevu lidí, jako je dvaaosmdesátiletý rybář Kyódži Sató, který sice našel dočasné útočiště v komunitním centru, ale jeho dům strávily plameny. Je sice rád, že požár je pod kontrolou, avšak neodpočine si, dokud nenajde nové místo k životu.
Premiér Šigeru Išiba oznámil, že tento požár bude ohodnocen jako „katastrofa extrémní závažnosti“. To znamená, že vláda zvýší dotace na místní obnovu a rekonstrukci. Pro ty, kteří přišli o své domovy a živobytí, je to aspoň nějaká útěcha.
Reakce:
Největší lesní požár za posledních 50 let - a opět se ukazuje, jak jsme nepřipraveni na extrémní podmínky. Suchá zima, rekordně nízké srážky a horká léta – to všechno přispívá k takovým katastrofám.
A co na to vláda? Označí požár za „katastrofu extrémní závažnosti“ a slíbí dotace na obnovu. Ale co prevence? Co třeba investice do lepší infrastruktury, vzdělávání obyvatel o rizicích a efektivnějších hasičských strategiích? Zdrojem většiny požárů totiž bývá lidská nedbalost nebo přinejmenším neopatrnost.
Je fajn, že se teď soustředíme na podporu postižených, ale možná bychom měli především myslet na to, jak podobným katastrofám předcházet. A co ti, kteří přišli o své domovy? Jak dlouho budou čekat na pomoc a náhradu? Cesta pomoci bývá často dlouhá a klikatá, na Fukušimu si ještě dobře pamatujeme.
Japonsko je zemí, která je nadmíru zkoušená přírodními živly. Jih a západ souostroví trpí sezónními tajfuny, které často končí záplavami a sesuvy půdy. Podíváme-li se na mapu Japonska, zjistíme, že souostroví je zhruba od jihozápadu na severovýchod prohnuté jako luk, takže při „vhodném“ směru pohybu oka tajfunu schytá jeho zásah dvakrát. Severozápad ostrova Honšú byl letos zasypán takovou sněhovou duchnou, že ji nepamatují ani kroniky. Sever Japonska téměř přesně před čtrnácti lety postihlo zemětřesení a následná vlna tsunami, která způsobila všem určitě známou jadernou katastrofu. Aby toho nebylo málo, vyústilo dlouhodobé sucho v tento rozsáhlý požár.
Možná jsou to právě tyto přírodní pohromy, které historicky posilovaly komunitní život Japonců, vzájemnou ohleduplnost a trpělivost v tlačenicích. Stačí se podívat na kteroukoliv stanici tokijského metra.
Prameny:
