Článek
Určitou ironií osudu se stalo, že hlavní město tisícileté říše Maďarů, je poměrně mladé. Vzniklo teprve před sto padesáti lety, z iniciativy hraběte Štěpána Szechenyi, nazývaného největším z Maďarů. Dotyčný hrabě nejprve nechal postavit, mezi královskou Budou na pravém břehu Dunaje, a průmyslovou Peští na levém břehu, řetězový most a posléze inspiroval i sloučení těchto sídel, Budy a Pešti do jednoho města a tak konečně vznikla Budapešť.
Před dvěma tisíci lety zde byla římská osada Aquincum, jejíž zbytky se nachází na břehu Dunaje dodnes. První tisíciletí našeho letopočtu, to bylo období rozpadu Římské říše a stěhování národů. Do středoevropského prostoru se tehdy hrnuli barbaři z východu a byla tu staletí válek a bojů o životní prostor. V soutěži o úrodnou karpatskou pánev nakonec zvítězily kmeny Maďarů pod vedením velkého vojevůdce Arpáda.
Na konci desátého století sem přišli křesťanští misionáři a barbar Vajk, pravnuk Arpáda, přijal křestní jméno Štěpán. V roce 1000 byl pak korunován jako první maďarský král, Štěpán I. Arpádovci vládli Maďarům přibližně ve stejné době jako Přemyslovci v Čechách a i poté se historie obou národů, Čechů i Maďarů vzájemně prolínaly.
Korunovace Štěpána I. se odehrála ve staroslavném městě Ostřihom, několik desítek kilometrů severně od dnešní Budapešti. V Ostřihomi bylo založeno i arcibiskupství, které přetrvalo až do dnešních dnů. Panování Štěpána I. bylo úspěšné, a padesát let po své smrti byl papežem kanonizován. Od té doby má země Maďarů přezdívku Koruna svatého Štěpána.
Dnes se reálná svatoštěpánská královská koruna, se zalomeným křížem, nachází v budově maďarského Parlamentu. Nedaleko parlamentu je bazilika sv. Štěpána, která uchovává jako vzácnou relikvii torzo pravé ruky tohoto maďarského světce. Mimochodem bazilika nese hrdý titul Bazilika minor, což je označení, které významným kostelům uděluje sám papež.
Maďaři jsou neklidný národ a tak během historie, více míst si kladlo za čest být spojeno se sídlem maďarských králů. Vedle Ostřihomi to byl i nedaleký Visegrád a zejména Stoličný Bělehrad, město kde se odehrávaly korunovace i pohřbívání maďarských králů. Přese všechno byl to kopcovitý Budín, na pravém břehu Dunaje, který se stal už od 13. století, nezpochybnitelným královským městem, kde král Géza IV zahájil stavbu honosného královského paláce.
V první polovině 13. století došlo k události, která se posléze stala na dlouhá léta traumatem Maďarů. V letech 1241 až 1242 se Maďarskem prohnala ničivá smršť šílených mongolských válečníků, pod vedením geniálního Čingischána. Aby se něco podobného už neopakovalo, zaslíbil král Géza IV. svou devítiletou dceru Markétu klášteru. Zbytky kláštera se nachází na ostrově uprostřed Dunaje, mezi Budou a Peští, a ten ostrov nyní nese Markétino jméno. Zaslíbení Markéty klášteru mělo úspěch. Markéta byla spokojená a Mongolové se už neukázali.
Když mluvíme o Markétině ostrově, tak nezapomeňme, že v 16. století se stal osmanským harémem, když po nešťastné bitvě u Moháče Turci okupovali Zemi Koruny svatého Štěpána. Nicméně i tato epizoda měla šťastný konec, protože Habsburkové a jejich spojenci ve druhé polovině 17. století definitivně porazili Turky a zabránili navždy jejich pronikání do střední Evropy.
Po Turcích zbyly z nádherného královského paláce v Budíně jen trosky, a bylo třeba vše znovu postavit. To se v historii opakovalo několikrát. Dnešní, barokní a klasicistní stavba budínského paláce je výsledkem řady přestaveb a rekonstrukcí, kdy palác býval, zbořen, spálen, stržen a znovu a znovu stavěn a rekonstruován. Dnes jsou v tomto výstavném paláci muzea.
Na území dnešní Budapešti se často válčilo a ničilo. Nejenom při bojích s Turky, ale i při vzpouře Maďarů proti Habsburkům v revolučním roce 1848, potom při bitvě mezi Sověty a Němci v roce 1944 a při brutálním potlačení maďarské revoluce v roce 1956. Přesto, nebo právě proto, je Budapešť nádherné město, které jako bájný ptát Fénix opakovaně vstává z popela.
V Budapešti dnes nalezneme vše, co potřebuje její obyvatel i turista ke svému životu a potěšení. Je zde státní opera, opereta i výstavná koncertní síň. Pod pěknou Andrássy ulicí vede druhé nejstarší metro Evropy. Královský palác a pseudogotická Rybářská bašta jsou ozdobou staroslavného Budína. Okázalý vrch Gellért, je pojmenovaný po křesťanském misionáři, který zde zahynul mučednickou smrtí. Na vrchu je z dálky vidět památník osvobození Budapešti, také je tam Citadela, která jako pevnost nikdy nesloužila, a nyní funguje jako turistická atrakce.
Vyhlášené budapešťské restaurace, jako například známá Menza, nabízejí potěšení z dobrého jídla i pití. Nelze přehlédnout, že maďarská strava nepatří k nejzdravějším, Maďaři jedí moc masa, ale člověk žije jen jednou a občasné dietní chyby si můžeme dovolit. Také Dům maďarských vín se svojí nabídkou 450 druhů vína z 22 vinařských oblastí nás může vážně poškodit. A to nemluvíme o opulentní nabídce maďarských kaváren a cukráren a prohlídce Centrální tržnice.
Najezení a napojeni můžeme se osvěžit procházkou po budapešťských parcích, nebo nakoupit dárky v obchodním centru Mammut, či luxusní Váci útca.
Nezapomenutelné termální lázně na obou březích Dunaje i na Markétině ostrově, spolu s řadou bazénů a koupališť, by mohly z Budapešti učinit pravé lázeňské město, kdyby ovšem nebyla především hlavním městem. Pochopitelně nelze vynechat návštěvu termálních lázní, teplé prameny ve kterýchsi můžeme trochu zaplavat nebo jen stoicky postát spolu s desítkami jiných návštěvníků, a které obnoví naše zdraví, ohrožené opulentní budapešťskou nabídkou. Když vše přečkáme ve zdraví, můžeme zamířit za teplých letních nocí za zábavou a dobrodružstvím do některého z nočních podniků. A na Silvestra si zatančit na Plese v opeře.
Na závěr ochutnat něco z desítek druhů maďarských ovocných pálenek spolu s kouskem uzeného špeku a chleba.
Viszlát Budapest a někdy nashledanou.
