Článek
Očekávané ekonomické oživení nepřichází. Místo skutečných kroků směrem ke konsolidaci veřejných financí vláda předkládá ústavní novely, které se míjí s každodenními problémy běžných lidí. V době, kdy inflace opakovaně překračovala hranici 15 % a schodek státního rozpočtu lámal historické rekordy, slyšíme od premiéra a jeho ministrů zejména výmluvy a vágní přísliby.
Co občany skutečně trápí, je naprostá stagnace jejich životní úrovně. Platy ve školství, které měly dosáhnout 130 % průměru, v roce 2025 padají ke 110 %, což znamená propad reálných příjmů a demotivaci těch, kteří mají vychovávat budoucnost naší země. Stejně tak vláda rezignovala na řešení cen energií, přestože právě Češi platí jedny z nejvyšších cen v Evropě. Namísto konkrétní podpory výstavby bytů či kontroly nákladů domácností sledujeme nekonečné debaty o tom, zda je vina Bruselu, nebo předchozí opozice.
Státní odvaha řešit problémy je nahrazována prázdnou politickou rétorikou. Vláda raději projednává úroveň spolupráce ve výborech EU nebo vypouští bezobsažná prohlášení o bezpečnosti, zatímco regiony bojují s následky podfinancování, vylidňování a suchem. Zajímavé je, že v době, kdy státní zaměstnanci, učitelé nebo zdravotníci volají po spravedlivém ohodnocení, se najdou peníze na nesmyslné projekty nebo předražené tendry. Občané přestávají věřit, že jejich hlas má váhu – i kvůli neřešeným politickým kauzám a ignoranci veřejného mínění.
Schází mi v této vládě odvaha k sebereflexi a skutečné odpovědnosti. Slovo „odpovědnost“ používají členové kabinetu s oblibou – ale skutečné oběti a rizika nesou pouze běžní Češi. Zatímco vládní politiky zůstávají v bezpečí svých kanceláří, občané ztrácí trpělivost i důvěru. Není divu.
