Článek
Jana Maláčová a její „geniální“ kousek. Přesně takový typ politických stratégů potřebuje každá strana, která se chce popravit rukama svých vlastních členů. Sociální demokracie si prošla ledasčím, ale Maláčová a její program „Stačilo!“ to dotáhly na úplně nový level. Prý bylo načase říct „dost“ starým pořádkům, možná by ale bylo lepší říct „dost“ lidem, kteří neumí číst nálady společnosti a dokáží vsadit všechno na jednu vyčpělou sloganovou kartu.
Je až s podivem, jak rychle se může kdysi hrdá ČSSD proměnit v karikaturu sebe sama. Uvnitř dusno jak ve slovenském paneláku po výhře hokejistů, venku úsměvy a štiplavé heslo, které nikoho nezajímá. Stačilo! Cože? Stačilo čeho? Stačilo vám slibování? Stačilo vám rozdělování, nebo vám stačilo, že vám nikdo nerozumí? No, možná stačilo samo o sobě stačilo. Maláčová sedla do čela s ambicí překreslit politickou mapu a skončila tím, že z mapy málem vymazala vlastní stranu. Kdo by tehdy tušil, že jediné, co lidi bude opravdu bavit, bude přesně to, jak rychle se dají zmizet preference?
A místo hledání reálných témat, které by lidi v covidové době trápily – zdravotnictví, ceny energií, práce – přijde Maláčová s typickou politickou zkratkou. Možná by stačilo, kdyby místo sloganů někdo vytáhl do ulic a zeptal se obyčejných voličů, co vlastně chtějí. Ale kdepak, to je moc práce, navíc riskujete, že vás někdo pošle pryč. To je lepší napsat pár silných slov na billboard, nasadit škrobenej úsměv a tvářit se, že tentokrát to „stačilo“ opravdu obstojí. Výsledky jsou jasné: stačilo. A je po ČSSD. Bravo, Maláčová!
