Hlavní obsah
Názory a úvahy

Premiéři Německa i Česka se zřejmě marně snaží zachránit auta se spalovacími motory

Foto: No Name z Pixabay

Zelení ideologové EU pracují na brzkém zákazu aut se spalovacími motory a jejich přeměnu na vraky

Poté, co členské země Evropské unie v roce 2022 hlasovaly pro zákaz výroby a prodeje aut se spalovacími motory, nyní se pod dojmem těžké krize automobilového průmyslu některé snaží odvrátit to, co zavinily: brzký kolaps klíčového sektoru ekonomiky.

Článek

V roce 2022 byl totiž Evropskou komisí (EK) a Evropským parlamentem (EP) po souhlasu členských zemí EU schválen zákaz výroby a prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Stalo se tak za českého půlročního předsednictví v Radě Evropy, kdy i tehdejší guru zelené ideologie a místopředseda Evropské komise Frans Timmermans nevěřil vlastním očím a uším, že v elektromobilitě nejskeptičtější zem EU Česká republika tehdy vše hladce odsouhlasila. Stačilo v Praze rozvinout červené koberce a udělat z pytláka hajného (viz odkaz na autorův blog na idnes.cz ve zdrojích).

Nyní se řada evropských zemí závislých na prosperitě automobilového průmyslu snaží slepit střepy ze zrcadla, který před necelými třemi lety za jásotného halekání někdy i titíž politici rozbili. O co jde? Pořád se mluví jen o 2035 jako o cílovém roku zákazu spalovacích aut. Ale jde o celý proces a jeho kroky v předchozích letech. Podle schválené legislativy se od 1. ledna 2025 každé automobilce při prodejích nových aut v Evropě počítají a sčítají emise CO2, která mají jejich auta povinně deklarována ve svém technickém průkazů na základě prověřených testů. Cílem je, aby automobilky podle ideologie „čisté mobility“ prodávaly co nejvíce elektrických aut. Takže limit pro prodanou flotilu činí nyní 93,6 gramu CO2 na km jízdy a auto. Zjednodušeně řečeno, v průměru musí automobilka prodat jedno plně elektrické auto, aby mohla bez pokut zákazníkům dodat tři žádaná auta se spalovacími motory. Ovšem zatím podíl elektroaut na prodejích evropských automobilek činí sotva 10 %. To podle výpočtů šéfů automobilek EU by mohlo znamenat, že na konci letošního roku zaplatí evropští automobiloví výrobci do pokladny EK pokutu až 16 miliard eur.

Na počátku nového roku 2025 se probudili někteří politici zemí EU, protože mj. v tomto roce se budou konat v jejich zemích parlamentní volby. A to zbystří i miliony jinak dost apatických voličů. Protože politice, fotbalu a autům rozumí přece každý, pozornost politických špiček Německa, Itálie i Česka se soustředila na automobilový průmysl. V Německu po masivních varovných stávkách ještě zdaleka neskončila krize automobilové značky Volkswagen, která je synonymem dosavadního ale končícího poválečného hospodářského zázraku této země.

Vedení značky VW, dosud s polovičním podílem na bezmála 10 milionů aut produkovaných ročně stejnojmenným koncernem VW (jehož součástím je i česká Škoda Auto), které vyhlašovalo nutnost zavřít až tři německé závody a propustit desítky tisíc ze svých 130 tisíc zaměstnanců, pod tlakem odborů odsouhlasilo kompromisní úsporný plán. Počet zaměstnanců se „sociálně únosně“ má snížit o 35 tisíc, ale až do roku 2030, výrobní plán a kapacity se poníží o zhruba tři čtvrtě milionu aut ročně a všichni si včetně managementu sníží platy o 10 %. Mluví se také o tom, že pro zachování pracovních míst se jeden ze závodů VW v Dolním Sasku má změnit na zbrojovku. Celkové náklady mají podle zprávy německé verze Epoch Times klesnout ročně o 4 miliardu eur, z toho 1,5 miliardy se má ušetřit na personálu.

To všem jsou ve skutečnosti jen kosmetická opatření ve srovnání s fakty o mizerné produktivitě a samozřejmě také ziskovosti: VW má jen o něco více než poloviční vytížení svých závodů v Německu a na obdobně velkou produkci aut ročně potřebuje skoro dvakrát více a daleko dražších zaměstnanců než japonská Toyota. Takže vánoční dohoda s odbory zdaleka není konec zápasu o osud automobilky VW.

Německo, největší automobilový trh Evropy, loni v souladu s celkovým poklesem ekonomiky země meziročně zaznamenalo propad prodeje nových vozů zhruba o jedno procento na 2,8 milionu aut. Z toho se prodej elektromobilů propadl o 27,4 procenta na 380 tisíc, což je asi 13,5 % podílu na trhu. Ovšem na německém trhu také prodává Tesla, čínské a další asijské automobilky, takže podíl e-aut evropských aut na jejich celkových prodejích se pohybuje pod hranicí 10 procent. Příkladně luxusní značka Porsche, člen skupiny VW, si ve výsledcích zatím jen za devět měsíců 2024 prodeje také líže rány. Porsche má 42 000 zaměstnanců a o práci by v důsledku nízkých prodejů zejména elektromobilů mohlo dle týdeníku Automobilwoche přijít až pětina zaměstnanců, hlavně v Německu. Automobilka Porsche si slibovala více zejména od obchodu v Číně, jejím druhém nejdůležitějším trhu po USA. Ovšem od ledna do září tam prodala pouze 43 280 vozů. To je téměř o 30 procent méně než v předchozím roce. Podíl všech prodaných plně elektrických aut Porsche se také v prvních třech čtvrtletích oproti předchozímu roku snížil z 11,6 procenta na 7,3 procenta. V březnu 2022 firmou oznámený plán, že do roku 2030 zvýší podíl všech svých prodaných vozů, které jsou čistě elektrické, na více než 80 procent, se ukázal jako čirá fantasmagorie.

Německý kancléř v prvních lednových dnech (obdobně jako český premiér před Vánocemi osobně v Bruselu) napsal dopis své stranické kolegyni z CDU a šéfce EK Ursule von der Leyenové. Čekají ho 23. února předčasné volby, v nichž kancléřovi socialisté SPD zřejmě prohrají s konzervativním blokem CDU/CSU, ale mají šanci s ním zformovat opět velkou koalici proti antisystémové Alternativě pro Německo (AfD). Podle Scholze jsou dodatečné pobídky k nákupu elektromobilů nezbytné. Nepochybně si uvědomuje politicko-ekonomický význam ohrožení 800 tisíc pracovních míst v německém automotive a ještě dvakrát tolik zaměstnaných lidí ve spřízněných oborech. Na národní úrovni by kancléř proto chtěl „nebyrokratickou daňovou srážkou“ podpořit prodej elektromobilů vyrobených v Německu. Evropská komise by podle něj v tomto směru měla v krátké době přijmout „odpovídající iniciativu“. Současně jsou Němci v kleštích: potřebují nadále dobře prodávat německá auta a další produkty německého průmyslu v Číně, ale nemohou si chtít nahněvat čínské partnery zavedením cel, které proto odmítají. Loni v říjnu EU zavedla dodatečná cla (dosud 10 %) až 35,3 % na dovoz e-aut z Číny. Současně se Scholz vyslovil pro to, aby EK umožnila členským státům EU dotovat energeticky náročné podniky kvůli vysokým cenám energií a v přechodu na zelené technologie.

Co tedy chce kancléř Scholz a jeho socialisté? Aby si podniky daňovými odpisy vlastně pořizovaly elektrická auta nakonec zadarmo a on tak pomohl zachovat při životě spolu s jejími 130 000 zaměstnanci ikonickou automobilku a značku VW, která je prostě ekonomicky a politicky příliš významná na to, aby mohla zbankrotovat. Ovšem takové dárky pro prodej výhradně německých elektromobilů (což Scholzovi z hlediska ochrany hospodářské soutěže nemůže u Komise projít), jejichž všeobecná osm let trvající dotační podpora skončila v prosinci 2023 pro vyprázdněnost státní kasy, musí zaplatit němečtí daňoví poplatníci, stejně jako další stamiliardovou podporu ekonomicky i politicky zničující německé zelené tranzice Energiewende. Hrozí tedy riziko, že vláda, která vzejde z předčasných parlamentních voleb 23. února, bude v pokušení zrušit ústavní německou dluhovou brzdu. A to by byla rána nejen pro dosud dluhově velmi zdrženlivé Německo, ale celou EU.

V Česku automobilová značka Škoda udělala ve spojení s VW více pro česko-německé poválečné usmíření více než jakékoli politické deklarace. Prudký a úspěšný vývoj mladoboleslavské automobilky také díky transferu know-how z koncernu a inženýrskému a řemeslnému umu škodováků včetně rozvoje tuzemského dodavatelského sektoru pak do republiky přitáhl také značky Hyundai a Toyota s tím, že na 170 tisíc pracovních místo přímo v sektoru připadá dvakrát tolik vyvolaných pracovních míst. Není vinou automotive, že ostatní sektory české ekonomiky se při pasivním postoji českého státu tak dobře nerozvinuly. Takže bezmála 10% podíl automobilového sektoru na tvorbě HDP ČR a na čtvrtině exportu je nyní politicky a ideologicky oktrojovaným zánikem spalovacích motorů těžce ohrožen.

V roce 2024 dle Svazu dovozců automobilů bylo v ČR zaregistrováno 231 600 nových aut, což znamená meziročně růst o 4,6 procenta. Ovšem tento vzestup do značné míry pokryl dotační program z fondu EU, za který byl navíc 200 tisíci korunami za kus podpořen firemní nákup 6500 elektromobilů, přitom nejvíce značky Tesla povícero vyrobených v jejím čínském závodě v Šanghaji. Automobilka Hyundai se svou továrnou v severomoravských Nošovicích už oznámila, že s ohledem na očekávanou nízkou poptávkou po elektromobilech (loni činil podíl jejího e-vozu Hyundai Kona Electric na celkové produkci jen 10 %) letos její výroba v porovnání s loňskem klesne o 11 % na 295 tisíc vozů. Asi o stovku se také sníží počet současných 3051 zaměstnanců.

Nejsilnější frakce EP, Evropská lidová strana (EVP), po souhlasu automobilek říká, že na dosažení emisního limitu, neboli čtvrtinového podílu plně elektrických aut na celkových prodejích, potřebují automobilky ne jeden, ale tři roky vývojové práce, kdy nemají platit pokuty, ale investovat do budoucnosti. To znamená, že flotilové emise by se měly spočítat automobilkám ne za jediný rok 2025 a každý další, ale až na konci roku 2027. Kromě toho by podle EVP měla zachovat i po roce 2035 výroba a prodej aut se spalovacími motory, budou-li je pohánět čistá e-paliva. Zde poznamenejme, že velmi drahá e-paliva by možná mohla zachránit pohon drahých spalovacích aut typu Porsche, ale už ne zcela neekonomickou maloobjemovou další výrobu a vývoj takových motorů a aut. Ovšem předseda vlády ČR Petr Fiala šel ještě dál. Česko usiluje o to, aby se od letošního roku pokuty zatím neplatily a emisní cíle pro automobilky se rozložily do pěti let.

Na dokreslení uveďme alarmující čísla z Itálie. Mezinárodní automobilka Stellantis vyrobila v Itálii loni nejméně vozidel za 68 let, výroba klesla o 37 procent na 475.090 kusů. Firma vyprodukovala o 46 procent méně osobních aut, bylo jich nejméně od roku 1956. S odkazem na zprávu odborů FIM-CISL o tom informovala agentura Reuters. Stellantis provozuje v Itálii pět závodů na výrobu automobilů. Má tam i závod na výrobu užitkových vozidel. Součástí skupiny jsou italské automobilky Fiat, Alfa Romeo, Lancia a Maserati. Čtvrtý největší výrobce aut na světě se podobně jako jeho evropští konkurenti potýká se slabou poptávkou. Kvůli nejistotě v oblasti regulace a tvrdé čínské konkurencí není velký zájem především o plně elektrická vozidla, napsala agentura Reuters.

Zoufalí šéfové automobilek souhlasí se všem, co oddálí možný konec a bankrot jejích firem, neschopných splnit politiky ideologicky naplánované světlé zelené zítřky s brzkou dominancí elektromobilů. Jak vidno ze zpráv, podíl e-aut na trhu dosahuje kolem 10 % s tím, že celkové bilance prodeje a emisních limitů zachraňují hybridní vozy. Také na ně však má dopadnout již brzo kladivo neúprosných strážců čisté mobility, kteří chtějí dát pod zámek vše, co zavání benzínem a dieselem.

Jestli toto politiky posunuté hodnocení emisí připadne na závěr roku 2027 nebo 2029, je v principu jedno. Stejně jako je v podstatě úplně lhostejný onen ikonický rok 2035 pro konečný zákaz spalovacích aut. Někdo z poradců by mohl třeba předsedovi české vlády vysvětlit, že pokud nebude zrušen celý konstrukt likvidace aut se spalovacími motory, nepomohou ani dílčí ulehčení. Snad jen politikům v jejich čtyřletém volebním cyklu a také manažerům automobilek s jejich dalšími špičkovými platy a odměnami. Každý rok je dobrý. Protože i kdyby se podle premiéra Fialy podařilo, aby na konci roku 2029 měly prodeje elektrických aut 25procentní podíl na celkovém odbytu, což je bez dotací e-aut devastujících ekonomiku celkově nemyslitelné, pak nastoupí už v roce 2030 již schválený nový emisní limit: maximálně 30 gramů CO2 na km. Tedy prodeje elektrických aut musí tvořit od ledna 2030 tři čtvrtiny všech prodaných aut. To je tedy fakticky konečná, nikoli deklarovaný rok 2035.

Kdo z vás by si chtěl cokoli vsadit na to, že Evropská komise i parlament zásadně změní svůj pilíř dekarbonizační politiky, jímž je vedle brzkého konce energetického využívání uhlí v důsledku zničujících emisních povolenek právě termínově tvrdě rozfázovaný zákaz výroby a prodeje nových aut se spalovacími motory? Jediná šance spočívá v tom, že se o to zasadí kvalifikovaná většina vedoucích politiků členských zemí EU. Ti ale dosud necítí dostatečný tlak od svých voličů. A čas se našim symbolům individuální mobility a osobní svobody velmi rychle krátí.

Odkaz na zdroje:

https://blog.idnes.cz/smutny/ceske-predsednictvi-eu-kdyz-z-pytlaka-udelaji-hajneho.Bg22120763

https://www.automobilwoche.de/autohandel/porsche-handler-die-fetten-jahre-sind-vorbei

https://www.handelsblatt.com/politik/deutschland/autobranche-europas-konservative-wollen-klimaregeln-fuer-hersteller-lockern/100093917.html?

https://zahranicni.hn.cz/c1-67527730-fiala-predal-von-der-leyenove-navrh-na-odlozeni-klimatickych-pokut-pro-automobilky-ziskavame-podporu-rekl

https://www.idnes.cz/auto/zpravodajstvi/scholz-evropska-komise-autoprumysl-cla-elektromobil.A250103_154345_automoto_fdv

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz