Článek
Ne, dnes není 1. duben a není to aprílový žert. Jestli si laskavý čtenář přečetl už jen perex tohoto článku, asi začíná kroutit pochybovačně hlavou. Vyzdrojovanou zprávu o tom dnes přinesla hlavní ekonomická analytička Českého rozhlasu a renomovaná novinářka Jana Klímová a je publikován na webu rozhlasu (viz odkaz na zdroj pod článkem). Absurdistán jménem slepá sázka na pohánění moderní ekonomiky průmyslově rozvinutých zemí nespolehlivými soláry a větrníky nabývá tragikomického rozměru. Přitom i mařenou a jako horký vzduch vypouštěnou elektřinu musí samozřejmě zaplatit spotřebitelé z řad domácností a podniků.
Dosud v ČR relativně malá kapacita solárních zdrojů, nedosahujících v souhrnu na střechách rodinných domů a ve velkých pozemních instalacích 4 GW, totiž už i nyní v letních měsících produkuje takovou nadvýrobu, že ji není kde uplatnit (větrníky mají zatím instalovaný výkon jen asi 0,35 GW). A má či se dokonce musí tedy (z)mařit, aby nadbytek nevedl ke kolapsu sítě. Nejjednodušší „česká“ cesta: bude postavena velká kapacita obřích fénů, které budou nadbytečnou elektřinu měnit v teplo a vypouštět ho do vzduchu. Slyšíte dobře: budeme chtít zachraňovat planetu před přílišným vzestupem teplot – ohříváním vzduchu(!) v Česku kapacitou fénů velkou jako jeden jaderný blok Temelína, tedy 1000 megawattů. Pro představu je to jako kdyby si dohromady jeden milion českých žen a dívek (možná genderově korektně také chlapců a mužů) najednou na příslušně dlouhou dobu sluneční nadprodukce spustilo výkonný fén na vysoušení a úpravu vlasů.
Česká republika v souladu s unijně podporovanou cestou energetické tranzice přitom teprve začíná realizovat své ambiciózní vládní plány s obrovským růstem kapacity solárních a větrných elektráren na pětinásobek současného stavu do roku 2030 a pak ještě několika násobně více do roku 2050. Samotná většinově státní akciová firma ČEZ chce postavit do roku 2030 nejméně dalších 6 GW v solárních a větrných zdrojích. Přitom už nyní jsme v Česku jako i jinde v EU zejména v Německu narazili do zdi reality. Tyto zdroje nesprávně nazývané jako „obnovitelné“ (OZE), jsou totiž jen občasné a pro ně platí plná závislost na libovůli povětrnostních podmínek. Navíc neekologicky mrhají obrovskými zdroji, které jsou většinově pod kontrolou Číny. V našich zeměpisných podmínkách soláry s optimální jižní konfigurací vyprodukují asi jen 13 % ze své maximální instalované kapacity, tedy asi 1000 hodin plného výkonu z 8760 hodin v roce), větrníky asi 20 %. Po takzvaný „zbytek“ času musí elektřinu vyrábět jiné zdroje, stabilní a nezávislé na počasí. V Česku to byla zatím kombinace uhelných elektráren (dosud instalovaný výkon 8,4 GW) a jaderných elektráren Dukovany a Temelín (dohromady 4,2 GW). Jinými slovy z uhlí a jádra jsme dosud měli dostatečnou kapacitu na pokrytí i historické maximální zátěže, která v zimní pracovní den činila 12 GW. Dále ještě existuje samozřejmě omezená kapacita z již postavených plynových a vodních elektráren.
I když téma zelené tranzice je staré 25 let, od roku 2019 české vlády odsouhlasily a posléze po roce 2022 přijaly stejně jako další členské země Evropské unie konkrétní a legislativně závazný akční plán, že náš 26členný blok zemí se 7% podílem na světových emisích CO2 se pokusí svým příkladem zachránit celou planetu před rizikem přílišného zahřívání. To podle provládních vědců má prý na svědomí přílišný nárůst oxidu uhlíku (CO2), který lidstvo masivně vypouští spalováním fosilních paliv a další průmyslovou i zemědělskou činností. Připomeňme, že v ovzduší Země tvoří CO2 jen 0,042 % a tento nejedovatý plyn je zcela nezbytný pro fotosyntézu, tedy i pro zachování života na Zemi. Mj. každý dospělý člověk za den při normální činnosti vypustí dýcháním asi 0,9 kg CO2. Ale hlavně uhlí dostává postupně stopku a mají být nahrazeny i další fosilní paliva a suroviny, dokonce se má omezit produkce a spotřeba masa, protože dobytek říhá metan.
A tak se bez jakýkoliv studií dopadů již 20 let prosazují jako klíčové zdroje spásy naší energetiky i planety solární a větrné elektrárny. A rostou jako houby po dešti, protože také v Česku dostávají obří až 50% dotace na svou výstavbu a do roku 2010 urychleně postavené solární elektrárny (FVE) o jmenovitém výkonu 2 GW dostaly od vlády i parlamentu ČR až do roku 2030 záruku zisku provozních dotací v kumulované výši neuvěřitelných 800 miliard korun, které v ceně elektřiny a ze zdrojů státního rozpočtu, tedy zase z daní občanů a firem, obdrží solární baroni. Zato zatím tyto FVE do sítě v celoročním souhrnu dodávaly asi 3 % elektřiny, v takovém prosinci 2023 se na čisté dodávce elektřiny dle statistik Energetického regulačního úřadu (ERÚ) podílely jen z 0,53 %.
Česká republika jako i celá EU se stala rukojmím a vězněm zelené lobby a mocné zelené oligarchie, které si pod vlivem klimatické hysterie prosadily zdroje tzv. zelené elektřiny dominantně ze solárních a větrných elektráren. Jsou nejen dotované instalačně, ale leckde i provozně, ale celkově dostávají ideologicky přednost před ostatními zdroji, které se násilně vypínají, když náhodou svítí Slunce a fouká vítr. Takže ani soláry ani větrníky si na sebe s ohledem na drahé úvěry a provozní náklady nevydělají a potřebují neustálé dotace.
Ovšem umělé brzdění stabilních zdrojů ve prospěch OZE ničí také ekonomiku těchto zdrojů. Nemluvě o tom, že stávající emisní povolenky cíleně zvrátí ekonomiku uhelných zdrojů do záporu, což se mimochodem poté zřejmě stane i elektrárnám na zemní plyn, až ně Brusel uplatní metanovou strategii a budou mít nakonec nejméně stejně drahou emisní povolenku jako uhlí.
Přitom si je nutno uvědomit, že když paroplynová elektrárna bude vyrábět jako záložní, rezervní (dle vlády máme nově postavit místo uhelných až 4 velké PPE), pak si na sebe produkcí omezenou na maximálně 2000 hodin ročně také nevydělá. A bude potřebovat provozní dotace nemluvě o faktu, že po roce 2035 chce EU zemní plyn jako emisní palivo rovněž zakázat a přejít na čtyřikrát dražší vodík. Takže kdo ze soukromých investorů se do tohoto byznysu s obřími náklady bez smluvně garantované ziskovosti pohrne?
Navíc zelená tranzice Evropské unie obsahuje takové zhůvěřilosti, jako že samozřejmě stále s despektem sleduje rozvoj bezemisních zdrojů z jádra. Česká republika získala kvůli potřebě státní podpory na plánovaný velký 5. blok jaderné elektrárny Dukovany (EDU) tzv. notifikaci. Její plná verze nebyla ani osm měsíců po ohlášení notifikace formou tiskové zprávy stále dosud publikována, ale i z tiskové zprávy vyplývá jasný závěr: elektřina z jádra „nesmí konkurovat“ obnovitelným zdrojům, takže i produkce jaderné elektřiny (i tepla) má být utlumována ve prospěch produkce z OZE. Pokud ale jaderná elektrárna nepojede stabilně a stále 85-90 % z času roku, bude to samozřejmě na úkor ceny elektřiny. Ministerstvo financí České republiky dle zpráv z informovaných kruhů sice vypracovalo do konce roku 2024 slíbený plán financování nového 6. bloku Dukovan a případně i 3. a 4. v Temelíně, ale s odvoláním na akciotvornou informaci pro ČEZ plán nechce zveřejnit do doby uzavření smlouvy o výstavbě nových jaderných bloků s korejskou KHNP. To má být do konce března 2025. Jde samozřejmě o to, jak se stát popasuje se stále pro veřejnost utajovanou nevýhodnou notifikací pro 5. blok EDU, která by měla být aplikována také na 6. blok EDU a další dva nové v Temelíně.
Dalším aspektem, kterým OZE devastují cenu elektřiny v podobě prudce rostoucích cen regulované složky elektřiny hlavně za distribuci a instalovaný příkon, je nutnost obrovských investic do posílení a velmi náročného řízení elektrických přenosových a distribučních sítí včetně nesmírně drahých služeb výkonové rovnováhy. Dle ERÚ si naprostá změna dosavadního paradigmatu směřování soustavy od velkých centrálních zdrojů do všech oblastí spotřeby v ČR v decentralizovanou a do značné míry neplánovatelnou a nestabilní výrobu dominantně z OZE jen do roku 2030 vyžádá investice 387 miliard korun. Pro srovnání: v Německu to bude každý rok asi bilion korun. Rostoucí náklady zvýhodňující nižší soukromou spotřebu provozovatelů FVE ale plošně zaplatí všichni spotřebitelé.
Elektřina má jedno velké specifikum: nedá se dobře skladovat a v každé sekundě či minutě se spotřeba musí rovnat výrobě a naopak. Velmi energeticky a ekonomicky výhodné přečerpávací elektrárny má Česko v Dlouhých Stráních a či Dalešicích. V době přebytku elektřiny se voda přečerpává do horní nádrže a v době nedostatku elektřiny ji produkuje voda vypouštěná do dolní nádrže přes turbíny. Na tom je dominantně postavena například energetika z Rakouska, přičemž v noci jako největší importér české elektřiny na celý systém Rakousko čerpá elektřinu z českých jaderných a uhelných elektráren.
Potřebné další desítky možných podobných přečerpávacích elektráren nepochybně naráží na dlouhou dobu výstavby, desítky miliard investic a nepochybně očekávaný obří odpor ochránců životního prostředí. Úvahy o ukládání nadprodukce elektřiny do baterií narážejí zase na nesmírné náklady. Energie uchovaná např. v elektrárně Dlouhé Stráně by v bateriích znamenalo objem 7000 velkých 30tunových kamionů. Zásobování Česka na 24 hodin z baterií by podle výpočtů spolku Realistická energetika a ekologie, jehož je autor článku rovněž členem, znamenalo investici do baterií rovnou státnímu rozpočtu ČR, ale s životností jen asi 10 let. Také ukládání energie do vodíku a jeho výroby elektrolýzou z vody je spojeno s obřími investicemi a ztrátami a vodík s jeho složitými specifiky má účinnost asi jen 25 %. Elektrolyzéry sotva může pohánět nestabilní elektřina z OZE, snad v budoucnu by vodík mohl být efektivně vyráběn díky letní nadprodukci z jaderných elektráren. To, že by stát dotoval každé české rodině výstavbu bazénu, aby se mohly nadprodukcí ze solárů ohřívat na 40 stupňů, nechme pro nějakou další ideu českého génia Járy Cimermana…
Jistě se každý racionální čtenář zeptá, jak z tohoto absurdního kolotoče ven? Ten mj. znamená, že Česko má navzdory svému dosud výhodnému energetickému mixu drahou elektřinu jako Německo. To za posledních 7 let ztratilo 20 % objemu výroby svého průmyslu právě kvůli nepřijatelné ceně energie, což se přelévá i do Česka se statisticky již dokumentovaným propadem průmyslu i u nás.
Je to prosté: 1) Naprosto revidovat a zastropovat emisní povolenky, které již s tlakem na lepší technologie emisních zdrojů nemají nic společného. Mají je jen cíleně odstavit a zničit, což pro Česko, Německo i jiné země znamená konec průmyslu a prosperity. 2) Okamžitě zastavit provozní a také instalační dotace pro OZE stejně jako jejich upřednostňování před ostatními zdroji elektřiny. Výroba ze solárních i větrných zdrojů se nesmí změnit ve zbytečnou nadprodukci, FVE i VTE se dají bez technických problémů regulovat i odstavovat, a to bez kompenzací pro provozovatele, protože to je jejich podnikatelské riziko. 3) Český energetický mix dominantně postavit na velkých jaderných zdrojích s perspektivou regionálního uplatnění malých modulárních reaktorů, budou-li ekonomicky výhodnější než velké. Výrobu z jádra je třeba podmínit nejvyšší ekonomice provozu, tedy že nebude jejich výroba nějak uměle z ideologických důvodů brzděna ve prospěch OZE a zelených lobbistů. Do doby jejich postavení udržovat maximálně ekonomický provoz uhelných zdrojů v kombinaci s racionálním podílem plynových elektráren ve vazbě na riziko kapacity a ceny dovozů plynu ze zámoří.
Máme přitom vedle sebe v Německu s jeho už šílenou kapacitou 170 GW v solárech a větrnících hmatatelné důkazy o německém energeticky, ekonomicky i politicky sebevražedném kursu zelené tranzice Energiewende.
Pokud se tak nestane, současný absurdní vývoj hrozí pokračovat ještě ve vyšších obrátkách, a to v důsledku aplikaci všech zákonných norem Lex OZE 1 až 3 na podporu OZE prolobbovaných Solární asociací, Komorou obnovitelných zdrojů, Svazem moderní energetiky, Asociací pro mezinárodní otázky Hnutím Duha, brněnskou neziskovkou Fakta o klimatu a dalšími spolky, které pomáhá i český stát financovat z daní občanů. Jestliže už nyní souhrnná kapacita OZE něco přes 4 GW se má začít projevovat v nadprodukci z našich OZE v maření výkonu 1 GW v obřích fénech na horký vzduch, kolik fénů a horkého vzduchu vyprodukuje Česko v roce 2030 s plánovanou kapacitou OZE asi 12 GW? Nemluvě o tom, že cena elektřiny bude již tak drahá, že ji podniky už nezaplatí. Z drahé elektřiny by se tak mohli radovat snad jen akcionáři ČEZ, kdežto česká ekonomika jako celek zkolabuje.
Zastaví vláda a občané jako voliči toto šílenství co nejdříve?
Odkaz na citovaný zdroj z Českého rozhlasu:
https://www.irozhlas.cz/ekonomika/v-cesku-maji-vyrust-obri-feny-na-mareni-prebytecne-energie-neco-je-tu-hodne_2501100615_jaf
