Článek
Evropská komise má nový post eurokomisaře pro obranu. Je reakcí na ruskou invazi na Ukrajinu, která obnažila vážné deficity, které v ní Evropa má. Evropská unie byla sice od svého vzniku mírovým projektem, teď je ale nucena více uvažovat o svých vojenských schopnostech.
Čekalo se, že komisařem se stane těžší váha evropské politiky. Mluvilo se o polském ministrovi zahraničí Radoslawu Sikorském, ten dal ale nakonec přednost domácí politice. Volba předsedkyně komise Ursuly von der Leyenové tak padla na bývalého litevského premiéra Andriuse Kubilise. Důvod je zřejmý: Pobaltí má na posílení evropské obrany asi největší zájem.
Kubilis to nebude mít jednoduché. Název funkce zní velkolepě, nicméně evropská komise hraje v obraně jen druhé housle, neboť obrana patří výlučně do kompetence členských zemí.
Na co se tedy musí zaměřit? Prioritně na pozvednutí úrovně léta zanedbávaného obranného průmyslu v Unii. Není schopen produkovat dostatek zbraní, zbraňových systémů a munice. Ta se pro Ukrajinu musela shánět po celém světě, jak ukázala česká muniční iniciativa
Achillovy paty zbrojního průmyslu popsala i zpráva českého Vojenského zpravodajství. Píše se v ní, že „rozšiřování či budování nových výrobních kapacit, zaškolení pracovní síly a nasmlouvání dodávky vstupních materiálů je časově a finančně náročný proces s návratností mnoha let. Zbrojní firmy nebudou rozsáhle investovat do rozšiřování vlastních produkčních kapacit bez jasně definovaných záruk.“ K tomu je nutné dodat, že se jedná o běh na dlouhou trať deseti až patnácti let, přičemž vlády se do záruk, i přes válku za humny, příliš nehrnou.
A pak je tu ještě jeden problém: bankám se nechce poskytovat zbrojařům úvěry, protože nepovažují zbrojní byznys za „čistý“ a „zelený“. Situace se zde mění jen pomalu.
Kubulis má do 100 dnů představit dokument o budoucnosti evropské obrany. Je ale jasné, že bez dostatku financí k nějakému průlomu nedojde. Leyenová letos v červnu odhadla, že obrana EU bude v příští dekádě potřebovat astronomických 500 miliard eur. Zda se dají dohromady, když jsou zde i další priority jako je Zelený úděl nebo i potenciální podíl na rekonstrukci Ukrajiny, je nejasné. Těžko lze počítat se společným dluhovým financováním se kterým nebudou určitě souhlasit Německo a Nizozemí.
Prvním krokem nového komisaře by ale mohlo být veřejné jednoznačné uznání strategického významu obranného průmyslu s tím, že evropská komise vytvoří podmínky k tomu, aby ho nesvazovaly byrokratické překážky. Ostatně toto určitě slyšela Leyenová koncem dubna v Praze, když jednala v centrále největšího českého zbrojního výrobce Czechoslovak Group právě o námětech k podpoře evropského obranného průmyslu.
