Článek
Vláda odsouhlasila nákup 77 německých tanků Leopard 2A8 za 52 miliard korun. V první vlně jich přijde jednašedesát v šesti modifikacích a výhledově zbylých šestnáct. Ministryně obrany Jana Černochová to označila za moudré rozhodnutí. S dříve nakoupenými nebo darovanými staršími verzemi by armáda měla mít do šesti let přezbrojené tankové jednotky s více než 120 Leopardy.
K tomu je možné poznamenat, že Leopardy už jsme mohli mít mnohem dříve. V roce 2016 se starších typů zbavovali Španělé a byly k prodeji za velmi dobrou cenu, stačilo je modernizovat. Tehdejší armádní velení, možná stále ještě pod vlivem iluze, že stačí mít expediční armádu, tuto příležitost nevyužilo. Viděno zpětně je to škoda, dnes už armáda mohla disponovat „leopardím“ plukem.
Ani dnes nejde přehlížet některé otazníky. Dáme-li dohromady nákupy nových švédských bojových vozidel pěchoty CV-90, amerických stíhaček F-35 a německých Leopardů dostaneme se k závratné částce minimálně 300 miliard korun, provozní náklady ji pak určitě ještě hodně navýší.
Není tak na místě důkladnější promyšlení nákupu tanků, aby vláda opět nevystavila další bianco šek? Zajímavý je v této souvislosti názor Ministerstva průmyslu a obchodu, které vede Josef Síkela (STAN). V připomínkovém řízení k nákupu uvedlo: „Ačkoli se jedná o zásadní projekt za desítky miliard, není v materiálu odůvodněno, proč byl ze strany ministerstva obrany zaslán k posouzení ve zkrácené lhůtě pěti pracovních dnů.“
To je varovné. Připomíná to spěch s pořízením superdrahých stíhaček F-35, kdy byla politická, odborná i veřejná diskuse spíše jednosměrná, nešla do hloubky a nebyly brány v potaz i relevantní argumenty upozorňující na reálná rizika spojená s pořízením stíhaček, která jsou vznášena i v samotných USA.
Přitom právě ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo s ministerstvem obrany úzce koordinovat zapojení českého obranného průmyslu do této zakázky, což vláda slíbila. Na české straně máme společnosti, které výrobu a modernizaci tanků dlouhodobě „umí“ a spolupracují s německo-francouzskou firmou KNDS, která Leopardy vyrábí. Priorita je jasná: velká část hodnoty zakázky by měla zůstat v české ekonomice, abychom měli „zbraně i máslo“. Je to stoprocentně ošetřeno?
Samozřejmě, že armáda potřebuje modernizovat tankové vojsko, protože bez toho se nepodaří postavit těžkou brigádu, k čemuž jsme se v NATO zavázali. Nákup Leopardů ale není jen armádní záležitostí. Nese s sebou třeba i potřebu modernizaci dopravní infrastruktury, aby tanky doslova „unesla“ nebo i přepravních kapacit po železnici. To také rozhodně nebude levné.
Úzkým hrdlem je i nedostatek kvalifikovaných vojáků, kteří by měli tanky obsluhovat. Nábor do armády se zadrhl, noví zájemci o službu nepřichází. Přitom pro rozšíření jednoho tankového praporu v Přáslavicích je potřeba nabrat 200 nových lidí. Tady lze připomenout vyjádření náčelníka generálního štábu Karla Řehky, že pokud „nebudeme mít dost kvalifikovaných vojáků, naše záměry budou jen cárem papíru.“ Každou velkou akvizici je tak třeba posuzovat velmi komplexně a ve všech souvislostech, na což se mnohdy zapomíná.
A jedna douška na závěr: moc tomu určitě nepomáhá, když je nyní ministryně obrany s náčelníkem generálního štábu takříkajíc na válečné stezce. Pokud ministerstvo obrany a generální štáb netáhnou za jeden provaz, může se to odrazit i na tom, jak se daří miliardové nákupy zvládat. Nejen v případě tanků.
