Článek
Česko povýšilo vzájemné vztahy s Vietnamem na úroveň strategického partnerství. To je klíčový výsledek jednání premiéra Petra Fialy s vietnamským předsedou vlády Pham Minh Chinhem, který minulý měsíc zavítal do Česka. Potvrzuje to růst významu země, která patří mezi nejdůležitější aktéry v jihovýchodní Asii. Ještě před dvěma dekádami si to asi málokdo dokázal představit.
Vietnam má dnes třetí největší ekonomiku v rámci stále silnějšího a vlivnějšího regionálního uskupení Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), roční růst HDP dosahuje v posledních letech okolo sedmi procent. Stomilionová země s mladou populací a rostoucí střední třídou se nachází na trajektorii bouřlivého ekonomického růstu, který v mnoha ohledech připomíná to, co se dělo v Číně v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Staví se nové průmyslové závody, železnice, dálnice, letiště.
Českým firmám se zde otvírají velké byznysové příležitosti. Třeba v petrochemickém průmyslu při rozšiřování vietnamských rafinerií, v technologiích pro jadernou energetiku či v lékařství a také v biotechnologiích.
Řada firem boduje ve Vietnamu už nyní. Investiční společnost Sev.en Global Investments miliardáře Pavla Tykače získala 70procentní podíl ve vietnamské uhelné elektrárně Mong Duong 2, která je strategickým dodavatelem elektřiny pro hlavní město Hanoj a severní části země. Mladoboleslavská Škodovka chce už v prvním čtvrtletí letošního roku zahájit výrobu ve svém novém vietnamském závodě. Ten se časem může stát i základnou pro škodováckou expanzi do dalších zemí ASEAN. Úspěch má i obranný průmysl, Aero Vodochody dodalo minulý rok vzdušným silám Vietnamu prvních šest letounů L-39NG.
Nelze pominout ani perspektivy rozvoje turistického ruchu. Intenzivně se připravuje otevření přímého leteckého spojení mezi Prahou a Hanojí. Vietnam jako přitažlivá turistická destinace se jistě zatraktivní i zrušením vízové povinnosti pro české občany.
V každém případě platí, že existuje prostor pro další růst vzájemného obchodu. Obchodní bilance je nyní příznivější pro socialisticky orientovanou tržní ekonomiku Vietnamu. Předloni z ní do Česka doputovalo podle Českého statistického úřadu zboží, zejména elektronika a obuv, za 63 miliard korun, zatímco vývoz z Česka do Vietnamu představoval zhruba tři miliardy korun. Vláda chce podporou vývozu docílit vyrovnanějšího poměru.
Potenciální vliv na výraznější českou stopu ve Vietnamu může přitom mít i dávnější minulost. Vietnamský premiér na vietnamsko-českém podnikatelském fóru připomenul nejen 75. výročí diplomatických vztahů, ale i československou podporu v boji za národní nezávislost, na což, podle jeho slov, Vietnam nezapomíná. Stejně jako na to, že v Československu prošli vysokoškolským vzděláním tisíce vietnamských studentů. Mnoho z nich dnes „řídí“ zemi i s dobrou znalostí češtiny, což nám pomáhá otevírat dveře.
Samo o sobě to ovšem nestačí, protože zahraniční konkurence je i s ohledem na vietnamskou pragmatickou zahraniční politiku „všech azimutů“ enormní. Stačí uvést, že Vietnam je jedinou zemí světa, ve které se v průběhu předminulého a minulého roku vystřídali k jednání s vietnamskými lídry čínský, americký a ruský prezident.
Mít takového strategického partnera v „asijském 21. století“ je pro naši zahraniční politiku velkou přidanou hodnotou. Jak jí využijeme je na odpovědnosti nejen této, ale hlavně příštích českých vlád.
