Článek
Ruská agrese proti Ukrajině donutila evropské členy NATO rychleji navyšovat vojenské rozpočty. Jen v tomto roce mají narůst o 33 miliard dolarů (asi 770 miliard korun) a o další desítky miliard se jistě zvednou i příští rok. Nejen díky Putinovi, nýbrž i Donaldu Trumpovi, který se může stát americkým prezidentem. Jeho varování, že Amerika nehodlá bránit spojence, kteří nedávají dost na svoji obranu je třeba brát vážně. Zvyšování obranných výdajů ovšem bojeschopnost automaticky nezaručí.
Ta se přitom v prvé řadě odvíjí od kvalitního personálu. Nábor nových vojáků napříč Evropou ale drhne. Není tak divu, že se ve zprávě londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia uvádí, že počet bojových praporů se od roku 2015 nezvyšuje. Většina evropských zemí je schopna jen s vypětím všech sil postavit bojovou brigádu na plných počtech – jedná se o několik tisíc vojáků. To se třeba přihodilo Německu, které vyslalo svoji brigádu do Litvy.
Dává se nám za vzor Polsko, které dává na obranu 4 procenta HDP. Jenže polský vojenský analytik Konrad Muzyka upozorňuje, že obrovské množství nových tanků, vrtulníků, houfnic a raketometů Himars nebude mít kdo obsluhovat, protože se podcenilo zajištění armády kvalifikovaným personálem. I náčelník generálního štábu naší armády Karel Řehka byl nucen přiznat, že současný personální model je neudržitelný s tím, že pokud „nebudeme mít dost kvalifikovaných vojáků, naše záměry budou jen cárem papíru“.
Úzká hrdla existují i v oblasti výzbroje. Francie má méně než 90 těžkých děl, Dánsko nemá těžké dělostřelectvo, ani systémy protivzdušné obrany. Německá armáda má munici na dva dny bojů. A Británie disponuje pouze 150 bojeschopnými tanky, Německo jich má 200, nicméně bojového nasazení je schopna polovina, přičemž průmysl vyrábí tři tanky měsíčně. Není dost dronů, rezervy jsou v oblasti letecké přepravy.
Samostatnou kapitolou je nedostatek dělostřelecké munice, což zřetelně ukázala neschopnost dodávat jí v potřebném množství na Ukrajinu, kde ruské dělostřelectvo teď přestřeluje ukrajinské v poměru 10:1. A evropský zbrojní průmysl není munici schopen vyrobit v dostatečném množství - nyní je to 50 tisíc kusů měsíčně. Slib EU, že dodá na Ukrajinu milion kusů se letos naplnil jen z jedné třetiny.
Česká muniční iniciativa s nákupem munice v zemích mimo EU, která cílí na nákup až milionu kusů pouze překlenuje urgentní deficit. Zapojilo se do ní 20 zemí, které jí finančně podporují. Ukazuje se ale, že dosáhnout deklarovaného cíle nemusí být vůbec jednoduché. Existuje řada problémů s vyjednáváním, financováním i přepravou.
Problém s municí si tak vyžaduje hlavně systémové řešení. EU chce navýšit výrobu munice v příštích letech až na 1,25 milionu kusů. Výrazně se na tom může podílet Česko se Slovenskem. Firma STV Group jako její jediný výrobce v Česku navýšila její výrobu za poslední dva roky desetinásobně. Výrobu navýší o sto procent i slovenská MSM Group, která je součástí nadnárodního holdingu Czechoslovak Group. V objemech výroby dělostřeleckých nábojů a další munice se řadí k Rheinmetallu, francouzskému konglomerátu Nexter nebo švédské továrně společnosti Nammo. CSG navíc buduje i vlastní výrobní zázemí pro komponenty potřebné k výrobě munice.
Cesta k dosažení vyšší evropské bojeschopnosti bude ale v každém případě běh na velmi dlouhou trať.
