Myšlenky: Jak nás ovlivňují a co dělat, když jdou proti nám?

K sepsání následujícího článku mě vedly opakující se rozhovory a úvahy nad tím, co a kdy pomáhá. Podle toho, jaké prostředky využíváme, na které se upneme a jsou-li nám toho času dostupné, můžou v naší snaze o dosažení změny hrát buď pro nás, nebo proti nám. Každé životní období má své výzvy. Při snaze vracet se kriticky do minulosti, se často zaměřujeme na ty okruhy, kterých se nám v aktuálním bytí nedostává, nebo je nemáme pro sebe dostatečně uzavřené. V tomto myšlenkovém procesu se nelze ubránit srovnávání mezi tím co bylo; co je nyní; a z toho odvozovat, co asi bude následovat.

Bez ohledu na obsah myšlení a jeho formy považuji za jeden z nejdůležitějších aspektů přirozený lidskému býti (nikoliv však jediný) – potřebu bazální jistoty. Hledání jistot muže být jednoduše rozděleno na motivy externí a niterné. Hledáme-li vně, nevyhneme se srovnávání; hledáme-li uvnitř, jsme odkázáni sami na sebe, svoje zkušenosti a postoje. Kde je vhodná míra a jaké se nám nabízejí možnosti v situacích, které pro sebe vnímáme jako nejisté? Jednoduchá odpověď neexistuje. Volené prostředky a způsoby jsou záležitostí individuální. Na počátku hledání si lze položit otázku: „Co je to, co právě teď potřebuji a co mi k tomu může pomoct?“. (pozn.: Pokud bychom v otázce zaměnili slovo „potřebuji“ za slovo „chci“, zcela tím měníme význam její formulace.)

Lidský mozek, myšlení a myšlenky jsou záležitostí fascinující. Do hry v procesu myšlení vstupuje celá řada aspektů, které souvisí s dědičností; obdobím prenatálním; vývojem; dětstvím; výchovou; vztahy; osvojováním si životních postojů a hodnot; až po opakující se zkušenosti, které nás v některých z nich opakovaně utvrzují. Pro potřeby tohoto článku však zůstaneme pouze u myšlenek jako takových. Rád myšlenky přirovnávám k vodě. V jednu chvíli mohou být řekou, která proudí klidně ve svém korytu. V jinou chvíli umějí být bezbřehým, rozbouřeným mořem, které by svou energií a nezřízeností pohltilo kdejakou plující loď. Obojí má své výhody a nevýhody a může se uplatnit při konkrétních činnostech. Myšlenky nelze oddělit od našeho temperamentu a emocí. Dualita myšlenek a emocí z nás dělá ve své jedinečnosti ty, kým jsme.

Vyřkněme předpoklad, že každý člověk touží po tom, aby mu bylo dobře (za slovíčko „dobře“ si každý může dosadit nějakou svoji konkrétní představu, nebo obsah). Snaha dosáhnout tohoto cíle je určena aktivitou - jak fyzickou, tak psychickou. Při své snaze jsme vystavování zkouškám, které nás mají ze své podstaty vést nejen k pokusům o jejich zdolání, ale také můžeme skrz ně lépe poznat sebe. Některé situace zvládneme lépe, některé jsou náročnější. Vždy však může být zajímavé pokusit se zaměřit na naše myšlenky, jaký na nás mají vliv a jak (jestli) se to projevuje na naší náladě a emocích.

Kapacitu ke zvládání zátěže máme každý jinou a neexistuje hodnotící kritérium na to co je, nebo není „kapacita dostatečně dobrá“. Existují pouze nároky plynoucí z požadavků konkrétních profesí, ve kterých se nepodkročitelné minimum zjišťuje například za použití různých psychologických metod.

V jednotlivých fázích zdolávání životních výzev si lze položit otázku: „Jak mě právě teď ovlivňují moje myšlenky? Hrají spíš pro mě, nebo proti mně?“. V trojúhelnících obrázku s negativními myšlenkami bude mít každý v různé situace něco jiného. Důležité však je nezapomínat „o svých myšlenkách přemýšlet“ a nedovolit jim, aby svévolně přebíraly kontrolu (popřípadě sledovat, kdy se tak děje). To, že se to ne vždy podaří je zcela přirozené. Aktivní uvědomování si toho, kdy; v jakých situacích a jaké obsahy se na rovině myšlenek objevují a jaký na nás mají aktuální vliv, může být velmi cennou zpětnou vazbou v hledání, na jaká témata se ve svém životě zaměřit.

V některých situacích se může stát, že se ocitneme v zajetí myšlenkových koleček neboli bludných kruhů. Jejich nebezpečí spočívá v investici energie do něčeho, co zdánlivě nemá „výstupní bod“ a v důsledku toho jsou nedostupná jiná, vhodnější řešení. Každé takové kolečko je charakterizované určitými spouštěči, které vedou k znovuobjevování se stejný, nebo podobných myšlenek. To celé provází emoce; tělesné reakce, a nakonec se promítá na našem chování. Důsledkem jsou opakovaně zakoušené pocity nesvobody, nepohody, tlaku, nejistoty, vyčerpávání. Když se kolečko otáčí dlouho a často, tak i pocity bezvýchodnosti, nebo ztráty víry v to, že se může něco v dané situaci změnit.

K analýze a změně některých bludných kruhů postačí knihy, nebo materiály dostupné na internetu. U některých, které jsou zakořeněné hlouběji, však snaha o jejich nápravu nemusí být úspěšná. V takovém případě může být řešením návštěva odborníka, který má zkušenost s kognitivně behaviorálním přístupem v rámci psychologického / psychoterapeutického působení. Dle intenzity, četnosti a míry toho, jak daný problém omezuje v běžném fungování, je ke zvážení i (dle efektu třeba jen dočasné) nastavení medikace lékařem - psychiatrem.

Zatímco léky mohou dát prostor pro možnost otevřít se psychoterapeutickému působení, sama psychoterapie může pomoct v uvědomění si a nahlédnutí myšlenkových koleček, jejich charakteru a projevech v konkrétních situacích. Cílem procesu je pochopení jejich smyslu s postupným zkoušením a hledání jiných řešení, které v dané situaci nepůjdou proti snaze o změnu, ale budou nakloněny pro ní.

PRAŠKO, Ján; VYSKOČILOVÁ, Jana a PRAŠKOVÁ, Jana. Úzkost a obavy: jak je překonat. 3. vyd. Rádci pro zdraví. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-7367-986-6.

MCKAY, Matthew; DAVIS, Martha a FANNING, Patrick. 6 dovedností pro zvládání nálady: podle KBT. Přeložil Petra DIESTLEROVÁ. Praha: Portál, 2024. ISBN 978-80-262-2121-0.