Pojetí snu v daseinsanalýze a způsob jeho výkladu

V průběhu psychoterapeutického působení může být práce se sny významným zdrojem informací. Jsou-li snícím integrovány žádoucím způsobem, mají významný potenciál v procesu uzdravení. Článek volně navazuje na ten předchozí, který se věnoval teoretickému úvodu o původu snů a obecným charakteristikám způsobů jejich výkladu.

Daseinsanalýza se pokouší vycházet z žité zkušenosti a oprostit se od čehokoliv jiného. Člověka považuje za jsoucno, které je samo o sobě, a tohoto bytí ve světě si je vědomo. Zároveň je spojen s bytím ostatních a se světem. Otázkou lidského bytí se zabývá prostřednictvím existenciálů. „Existenciály jsou základními rysy lidské existence, její „dimenze“.“

Snaží se pracovat s tím, co člověk zná a co pro něj má význam. Chce se oprostit od předem definovaných kategorizování. Vzájemná interakce mezi daseinsanalytikem a snícím vychází z přirozeného, autentického rozhovoru, který je primárně postaven na vzájemném vztahu. Princip autenticity spočívá v tom, že před sebou sedí dva lidé právě tak, jak jsou. Podobným způsobem přistupuje i k práci se sny.

Daseinsanalytický přístup ke snům si všímá nutnosti respektovat obsah a kontext snu a vztahovat jej primárně jen a pouze na osobu snícího. Na práci se sny nenahlíží skrz symboly, archetypy, nebo expertní znalosti výkladu, ale snaží se rozhovorem a doptáváním motivovat snícího, aby sen vyložil v kontextu jeho bytí ve světě. „Had zůstane hadem a nestane se falickým symbolem [Freud], ani mytologickou bytostí [Jung].“ Sny se daseinsanalytik nesnaží interpretovat, protože neví, co a z jakého důvodu se člověku zdá. Pasuje se do role průvodce, který se společně se snícím snaží dojít k vyložení podstaty snu.

Během tohoto procesu se nejde ubránit zdánlivě zřetelnému působení vztahů mezi jednotlivými snovými obsahy a životem snícího. Ty však musí zůstat ze strany vykládajícího co nejdéle neinterpretovány. Interakce v rozhovoru je založena na vzájemném otevírání se. V tomto procesu je žádoucí maximálně možný respekt pohledu druhého. Jednotlivé snové obsahy jsou vždy a výlučně dílem snícího. Snový odpadek na zemi tam nebyl vržen nikým jiným než snícím. I zdánlivé detaily můžou obsahovat klíčové informace pro pochopení snu. Různé snové obsahy jsou vnímány jako fenomény charakteristické pro člověka jako jedinečnou osobnost a skrz dialog odkrýváme jejich významy. Za určité omezení může být vnímán neustálý vývoje člověka, získávání nových zkušeností a v důsledku toho měnícího se pohledu na obsahy jednotlivých snů. Pokud snící považuje po několika společných setkáních sen za vyložený, za několik měsíců (nebo let) může v tom samém snu spatřovat úplně jiné obsahy. Jsou to právě naše životní zkušenosti, které dávají našim snovým obsahům význam.

Sny jsou v rámci daseinsanalytického přístupu rozděleny na několik oblastí dle jejich obsahů. Jedno z nich navrhuje dělení snů na tři druhy z hlediska časových perspektiv, ke kterým se vztahují a tématu jejich obsahu.

Týkají se životních událostí v dané době, souvisejí s tím, co je „zde a nyní“. Během úvah o výkladu se orientujeme na život v dané době.

Vyznačují se větším časovým rozpětím a záběrem širších souvislostí. Pří jejich výkladu je možné uplatnit analytické hledisko. Patří sem například sny traumatické, bilanční, přechodové, objevné, duchovní a prognostické.

Časové rozpětí u těchto snů zabírá a dotýká se samotných okrajů životních horizontů a svým obsahem mohou mít velký potenciál v sebepoznání a pro životní orientaci. „Lze v nich spatřit objevné vnuknutí, obsahující nečekané obraty.“.

Snící nejprve sen převypráví, aniž by vykládající jakkoliv zasahoval. Následuje nezbytná otázka, jestli byl sen po převyprávění nějak pochopen a jestli mu snící rozumí? Vychází se z předpokladu, že na porozumění snových obsahů se nepodílí pouze rozum ve smyslu „ratio“, ale že pochopení je záležitostí celé bytosti. Snící může, nebo nemusí snu nějak rozumět. Okamžikem převyprávění se otevírají nové, původně skryté obsahy.

Základem pro snahu o vyložení snu je vhodné zamýšlení se a formulování otázek na jeho obsahy. Myšlenka Martina Heideggera, pojednávající o řeči, je založena na její neoddělitelnosti od člověka a jeho jakéhokoliv počínání. Neustále (při činnosti, nečinnosti, odpočinku, pohroužení se do sebe) mluvíme. Řeč máme danou od přírody a je to způsob projevu, kterým se lišíme od ostatních živých bytostí a světa. Řečí jsme bytostí, člověkem. „Mluvíme, když bdíme, mluvíme ve snu. … Řeč otvírá a v otevřenosti udržuje oblast, v níž člověk na zemi a pod nebesy obývá dům světa.“

Na snech je mnohem lépe než na čemkoliv jiném možné pozorovat, jak zásadní je respektovat individuální vnímání fenoménů. Při pokusu popsat je, vykládá každý člověk svoji optikou zatíženou výchovou, rodinou, kulturou, zkušenostmi, vlastním přesvědčením, atd. Pokud budou mít dva lidi v místnosti před sebou stůl, existuje předpoklad, že se oba shodnou na tom, že se jedná o stůl. Nikdo o něm v tu chvíli pravděpodobně nebude uvažovat jako o fenoménu, který se nám zjevuje. Jiná situace ale nastává, když se snící během výkladu začne zamýšlet nad svým stolem, o kterém se mu zdálo. Už se nejedná o jeden z mnoha, kterých je v materiálním světě nesčetně. Ukazuje se mu ve snu, v nějaké souvislosti, kontextu, tvaru s nějakou funkcí, významem. Je pouze jeho a může v něm být obsaženo nekonečně mnoho informací. Nabývá pro snícího úplně jiné hodnoty. Vztahuje se k němu jinak než ve světě fyzickém.

Existuje celá řada přístupů, která se sny zachází (srov. s minulým článkem). K hledání jejich smyslu nechodíme pouze k psychoterapeutům. Někdo se o své snové obsahy nezajímá vůbec, jiný hledá v novinových horoskopech, nebo snářích. Jiní si nechají zpracovat osobní horoskop, který již nečerpá pouze z univerzálních, generace ověřených charakteristik, ale na některé životní předpoklady odpovídá díky přesnějšímu zaměření pomocí individuálních dat.

Sny a jejich obsahy mohou být jakousi střelkou kompasu, který nám ukazuje směr, pokud jsme ochotni a připravení chtít jej vnímat. Následná zjištění nám mohou buď pomáhat, nebo nás uvrhovat ve větší pochybnosti. Pokud se tak rozhodneme, musíme dobře vědět, jakému člověku a jakému systému se rozhodneme naše sny svěřit a co od toho očekáváme.

Výklad snů byl v článku vnímán jako jedna z možných zastávek v kontextu daseinsanalytické psychoterapeutické práce. Tomu odpovídá a předpoklad vykládajícího ve zvládnutí a úspěšné prokázání schopností v aplikaci nejen dané metody, ale také absolvování psychoterapeutického výcviku, supervizí a dalšího vzdělávání.

BOSS, Medard. Včera v noci se mi zdálo. Praha: Triton, 2002. ISBN 80-7254-229-X.

CONDRAU, Gion. Sigmund Freud & Martin Heidegger: daseinsanalytická teorie neuróz a psychoterapie. Praha: Triton, 1998. ISBN 80-85875-74-8.

ČÁLEK, Oldřich. Daseinsanalytický výklad snů. Praha: Pražská vysoká škola psychosociálních studií, 2010. ISBN 978-80-904541-6-3.

RŮŽIČKA, Jiří a ČÁLEK, Oldřich. Výklad snů daseinsanalytickou metodou. Psyché (Triton). V Praze: Stanislav Juhaňák - Triton, 2016. ISBN 9788075530417.