Článek
Vědomí a jeho změněné stavy
Na pojem vědomí budeme v článku nahlížet jako na mentální stav, který je v bdělém stavu zodpovědný za rozpoznávání skutečnosti. V následujícím rozdělení vymezím vybrané změněné stavy vědomí podrobněji dle okolností výskytu a dynamiky jejich průběhu. Některé nám mohou být inspirací, některé mohou být zdrojem nejistot a některé mohou představovat projev onemocnění.
Fantazie
Fantazii můžeme nazvat obrazotvorností. Jedná se o schopnost mysli vidět a vnímat reálné věci na základě představivosti - tedy jinak, než se ve skutečnosti jeví. Fantazie úzce souvisí s učením a vývojem dítěte. „Je nezbytná pro rozumovou a citovou rovnováhu. Dítě má potřebu alespoň občas přizpůsobovat realitu svým potřebám a interpretovat ji bez ohledu na objektivní skutečnost“. Není důležitá pouze v dětství, ale po celý život. V pozdějším věku jí používáme různě. Můžeme se setkat například s únikem do fantazie jakožto obranným mechanismem před konfrontací s náročnou skutečností. Fantazijní představy jsou však i zdrojem inspirace v umělecké tvorbě. Do fantazijního prostředí můžeme aktivně zasahovat, kontrolovat jej a přetvářet do určité míry dle libosti.
Spánek a sen
Sen zde zmíním pouze okrajově, protože je mu věnován samostatný článek. Sny jsou člověku přirozené a nelze je nemít. Různé kultury a metody se jeho smyslu chápou různě. V rámci psychoterapeutické práce se také setkáváme s různými pokusy o výklad jeho obsahů. Zajímavým fenoménem je také spánková paralýza.
Meditace
Jedná se o záměrně navozený stav soustředění, během kterého může docházet ke změněnému stavu vědomí. Různé školy doporučují různé techniky, jak tohoto stavu dosáhnout. Pokusem o zavedení této techniky do kontextu našich kulturních podmínek se zabývá mindfulness, tedy aktivní uvědomování, nebo všímavost. Mindfulness čerpá základy z buddhistické filosofie a snaží se je zprostředkovat našemu západnímu myšlení.
V odborné literatuře je meditace pojímána jako odpoutání se od mysli, vnějšího a vnitřního světa problémů a ponoření se do sebe. Často je spojována s určitými pozicemi a rituály. Díky ní je možné dosáhnout vyprázdnění mysli a relaxace. Je dokázané, že tento stav je provázen změnou mozkových vln, které v průběhu meditace získávají charakter typický pro stav celkového uvolnění.
Hypnóza
Nejvíce se tento změněný stav vědomí dostal do povědomí díky zkoumání jeho využití pro terapeutické účely v počátcích psychoanalýzy. Byl považován za stav, během kterého se bylo možné dostat k nevědomým obsahům a dělat patřičné korekce žádoucím směrem. Vyžaduje osvojení některých dovedností hypnotizujícím, ale i hypnabilitu člověka, na kterého chce působit. Metoda je založená na vzájemném působení a vztahu, který během tohoto procesu vzniká. Hypnotizační techniky je možné chápat jako určitou formu rituálu, který má za následek přerušení běžné činnosti, na kterou je člověk zvyklý a je spojena se zaujetí určené polohy a naslouchání hlasu hypnotizujícího.
Halucinace
Halucinace je považována za poruchu vnímání, něco patologického. Z psychiatrického hlediska se nejedná o změněný stav vědomí. Definice halucinací se různí. William James pojem definoval jako: „ryze smyslovou formou vědomí. Výsledný vjem je stejně kvalitní a přesvědčivý, jako by ho vyvolával skutečný objekt. Ten ale přítomen není.“ Na receptory člověka během nepůsobí podněty zvenčí, ten však má přesto dojem, že jde o skutečné vjemy. V tu chvíli je vidí a cítí sám. Halucinace mohou být sluchové, zrakové, dotykové, ale i chuťové, nebo jiné - můžou zasáhnout všechny lidské smysly.
„Při diagnóze halucinací je třeba odlišit iluze, při nichž se většinou pod vlivem úzkosti mění význam reálného podnětu, ať už je to keř, paprsek světla, nebo třeba vůně. Např. keř se může stát ohrožující postavou, paprsek světla přibližujícím se vozem. U halucinací jsou vnější podněty pro jiné lidi nepřítomné, pacient ale jedná, jako by existovaly“.
Jiné formy změněných stavů vědomí
Jiných forem změněného stavu vědomí můžeme dosáhnout holotropním dýcháním, nebo absolvováním některých ze šamanských rituálů (za doprovodu rytmické hudby, tancem, ale také požitím psychotropních látek). Tyto stavy ovlivňují vědomí sebe sama, vnímání času a světa kolem nás.
K čemu nám mohou být teoretické znalosti dobré?
V popisu vybraných stavů je možné najít mnoho podobných, nebo shodných prvků. Obrazy, které je člověk schopen spatřit během meditace, by se za bdělého stavu mohly nazývat halucinacemi. Během hypnózy můžeme spatřovat a přetvářet věci v prostředí, nejedná se však o fantazijní činnost. Do prozkoumávání některých změněných stavů vědomí se může každý pustit sám. Je to žitá zkušenost, skrz kterou se jde teoreticky popisovaným okruhům individuálně přibližovat. Výhoda v podobnosti zmiňovaných stavů spočívá v tom, že nemusíme sáhnout po psychotropní látce, abychom zažili změněný stav vědomí, ale lze jej dosáhnout i poctivou a náležitou meditací. Ta však vyžaduje větší oběti (studium, čas, pravidelnost, atd.), je však vykoupena mnohem čistším a déle trvajícím prožitkem, který nemá devastační účinek pro tělo a mysl, jako třeba užívání návykových látek.
Zdroje:
DIDONNA, Fabrizio. Clinical handbook of mindfulness. New York, NY: Springer, 2009. ISBN 0387095934.
DÖRNER, Klaus a Ursula PLOG. Bláznit je lidské: učebnice psychiatrie a psychoterapie. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-628-5.
KRATOCHVÍL, Stanislav. Klinická hypnóza. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2549-9.
SACKS, Oliver. [Přeložila Dana BALATKOVÁ]. Halucinace. Praha: Dybbuk, 2013. ISBN 8074380912.
