Daseinsanalytický výklad snů v psychoterapii

V předchozím článku s názvem „Sen jako fenomén optikou vybraných psychologických přístupů“ jsem se zabýval vývojem pohledu na sny a jejich obsahy v historickém kontextu vývoje západní společnosti. Následující článek se se zaměřuje konkrétně na výkladu snů daseinsanalytickou metodou.

Daseinsanalýza se pokouší vycházet z žité zkušenosti a oprostit se od čehokoliv jiného. Člověka považuje za jsoucno, které je samo o sobě a tohoto bytí ve světě si je vědomo. Zároveň je spojen s bytím ostatních a se světem. Snaží se pracovat s tím, co člověk zná a co pro něj má význam - nikoliv skrze předem definované kategorie, nebo individuální zkušenost daseinsanalytika, jako něčeho nadřazeného.

Terapeutický vztah vychází z přirozeného, autentického rozhovoru. Princip autenticity spočívá v tom, že daseinsanalytik vnímá člověka před sebou tak, jak před ním je. Nesedí před ním diagnóza; soubor odlišných názorů; vedoucí firmy,… Podobným způsobem přistupuje daseinsanalýza i k práci se sny.

Daseinsanalytický přístup ke snům si všímá nutnosti respektovat obsah a kontext snu a vztahovat jej primárně jen a pouze na osobu snícího. Na práci se sny nenahlíží skrz symboly, archetypy, nebo expertní znalosti výkladu, ale snaží se rozhovorem a doptáváním motivovat snícího, aby sen vyložil v kontextu jeho bytí ve světě. „Had zůstane hadem a nestane se falickým symbolem [Freud], ani mytologickou bytostí [Jung].“ Sny se daseinsanalytik nesnaží interpretovat, protože neví co a z jakého důvodu se člověku zdá. Pasuje se do role průvodce, který se společně se snícím snaží dojít k vyložení podstaty snu.

Během tohoto procesu se nejde ubránit zdánlivě zřetelnému působení vztahů mezi jednotlivými obsahy a životem snícího, nicméně tyto musí zůstat ze strany vykládajícího co nejdéle neinterpretovány. Interakce v rozhovoru je založena na vzájemném otevírání se. V tomto procesu, je žádoucí maximální možný respekt pohledu snícího. Jednotlivé snové obsahy jsou totiž vždy a výlučně jeho dílem. Snový odpadek na zemi tam nebyl vržen nikým jiným než snícím. I zdánlivé detaily můžou obsahovat klíčové informace pro pochopení snu. Různé snové obsahy jsou vnímány jako fenomény charakteristické pro člověka jako jedinečnou osobnost. Skrz dialog jsou potom odkrývány jejich významy.

Člověk se neustále vyvíjí a získává nové zkušenosti. V důsledku toho se může měnit pohled a vnímání obsahů jednotlivých snů. Pokud snící považuje během setkání sen za vyložený, za několik měsíců, nebo let, může v tom samém snu spatřovat úplně jiné obsahy.

Na snech je možné (mnohem lépe než na čemkoliv jiném) pozorovat, jak zásadní je respektování individuálního vnímání jeho jednotlivých fenoménů. Při pokusu o jejich popis vychází každý člověk ze svojí individuální zkušenosti, která je ovlivněná výchovou, rodinou, kulturou, zkušenostmi, vlastním přesvědčením, atd..

Pokud budou mít dva lidi v místnosti před sebou stůl, existuje předpoklad, že se oba shodnou na tom, že se jedná o stůl. Nikdo o něm v tu chvíli pravděpodobně nebude uvažovat jako o fenoménu, který se nám zjevuje. Jiná situace ale nastává, když se snící během výkladu začne zamýšlet nad svým stolem, o kterém se mu zdálo. Už se nejedná o jeden z mnoha, kterých je v materiálním světě nesčetně. Ukazuje se mu ve snu, v nějaké souvislosti, kontextu, tvaru s nějakou funkcí, významem. Je pouze jeho a může v něm být obsaženo nekonečně mnoho informací. Nabývá pro snícího úplně jiné hodnoty. Vztahuje se k němu jinak, než ve světě fyzickém.

Sny a pokusy o jejich výklad mají (nejen) v psychoterapeutické práci své pevné místo. Ne každá škola s nimi pracuje a ty směry, které se jim věnují, se v přístupu k jejich pojetí a výkladu liší (jak jsem nastínil v předchozím článku). Sny a jejich obsahy nemusí být jen materiálem na setkání v rámci individuální psychoterapie, ale každý se jim může věnovat tak, jak mu to bude dávat smysl a jak bude chtít sám.