Článek
Výchova je prostě věda a každý z nás je v tomto ranku odborník. Po svém. Typické je, že nejlepší rady a řešení máme na výchovné obtíže těch okolo nás.
„Mladej udělal průšvih,“ mnul si zamyšleně bradu kamarád Kamil, statný otec žáka osmého ročníku, „tak si mě pozvali do školy.“ Nic jednoho nezaujme tak, jako cizí neštěstí. Zejména proto, že malý Kamílek byl ve třídě oblíbený, jeho prospěch příkladný a chování vzorné. Nelze se tady divit, že malér, kterým zdrcený otec hodlal obšťastnit naše osazenstvo, zaujal.
Z pohledu nás, co máme nějaký průšvih za sebou, se případ pana syna zdál triviální. Malý Kamča se na konci školního roku, tak jako celá třída, zúčastnil výletu do Hřenska a okolí. Celá akce probíhala ke spokojenosti jak dětí, tak pedagogického dozoru. Tak hodinku před odjezdem se přihlásil oblíbený žák Kamil a navrhl, že by děti mohly rodičům přivézt z výletu nějaké upomínkové předměty. Učitelé nebyli proti a zaveleli k rozchodu.
„Tak vidíš,“ ponoukl jsem Kamila seniora, „kluk je po tobě. Dobromyslnej, milej…“ Jen něco zavrčel a pak srozumitelně dodal: „Právě. Kdo by v jeho aktivitě hledal nějakou kulišárnu.“
Hřensko je proseto lákadly a svody. Náš žáček sehnal dohromady svoji partičku. Rozumně minuli trpaslíkové zvěrstvo a nad tričky světových značek ohrnuli nos. „Nakonec se zastavili u stánku, kde byly k dostání výrobky z českých luhů a hájů. Nakoupili medovinu a spokojeně se vydali zpátky k autobusu.“
Cesta domů ubíhala hladce. Po hodině si kantoři všimli, že partička malého Kamila je nápadně tichá, třída navíc nebývale soustředěná a nechová se jako obyčejně. „Kontrolovali jste dětem, co nesou v batůžcích?“ optal se ten nejzkušenější. Ostatní přiznali, že jen namátkově, a ještě ne pečlivě.
„Blbouni odebrali vzorek z jednoho dárku a jeho kvalita je příjemně překvapila. Tak se pustili do druhé lahvice a už to jelo. Degustace naštěstí netrvala dlouho, protože zasáhl tentokráte vnímavý dozor. Zabrali po autobusu kolující upomínkové předměty a ty neotevřené nekompromisně zabavili. No a pak jsme o té události hodinu plkali na mimořádné třídní schůzi. Věřili byste tomu?“
Ujistili jsme kamaráda, že jeho synek je normální kluk, i když si se svou první lumpárnou dal trochu načas. Kantoři situaci zvládli správně, řešení je pedagogicky v souladu, výchovné a jistě nezanechá psychické následky na duši dětiček.
To my jsme měli kantorku svéráznou, ráznou a my z ní měli strach. Díky jejímu působení jsme seděli, my její třída, opravdu jen ve škole, a ne v nějakém nápravně výchovném ústavu. Byli jsme totiž uličníci jak vyšití.
Řídit vesnickou jednotřídku chtělo odvahu, ráznou ruku a oporu v rodičovské základně. Paní řídící, jak soušce učitelce, říkali naši doma, se s námi nemazlila. Vyžadovala kázeň a znalosti. Kdo neuměl, dostal za vyučenou. Posadila ho, nebo ji, v pohlaví nedělala rozdíly, do poslední lavice. Té se říkalo oslovská. Kdo předložil umaštěný sešit, měl smůlu. Takovou pomůcku promptně vyvěsila na nástěnku a my, děti, jsme se těšily spolužákovým neštěstím. Navíc jsme byli všichni spokojeni, že malér má někdo jiný.
Vzpouru proti své kantorské autoritě ztrestala nekompromisně, ručně a výživně. Samozřejmě, se souhlasem rodičů. Rebel doma nestihl špitnout a byl podroben rodičovské tortuře. A jelo se dál, močálem černým, kolem bílých skal a o SRPŠ se probíraly jen samé běžné věci, protože v globálu na obyčejnou jednotřídku byly dobré výsledky její výuky secsakra a znát.
Dostali jsme za uši pro mnohé: nesplnění zadaných úkolů, nekázeň při pochodovém cvičení, odmlouvání při výuce. Jako pověstný hadr na býka působilo na naši úču lhaní. Byla pak nekompromisní, vynalézavá ve svých sankcích, důsledná při jejich výkonu. Po pár pokusech jsme, jako tuto taktiku nadobro opustili. Dodnes na paní učitelku a její metody výchovy vzpomínáme. Podotýkám, že v tom nejlepším.
Naše paní učitelka je dávno v důchodu a doufám, že si ho bude ještě dlouho ve zdraví užívat.
Nic proti dnešním trendům. Já bych ve škole učit nemohl. Jsem příznivec pedagogické poučky, kterou razila naše třídní: „Ona je totiž škoda každé rány, která padne vedle.“
Zdroj:
