Článek
Tento text vzniká poté, co jsem dokončil své životní vědecké dílo. Píši jej v době, kdy já jako objekt (filozofie) a subjekt (věda) jsem již opět oddělen. Režie hry je tudíž výhradně v mých rukou.
Nevěříte? Nevěřte! Dne 23. 7. jsem na Zenodu publikoval When the Camera Trembles: A Scientific Proof of Presence. Všichni, kdo jej četli, byli možná zmateni — včetně mě samotného. Dnes, 16. 8. 2025 v 7:50 SELČ, uzavírám realitu a falzifikuji vše do hypotéz.
Dnes jsem publikoval také: When the Camera Trembles – My Direction. Před dopsáním této eseje jsem tedy vydal tento preprint.
Zůstává má epistemologie — emoracionalismus, nikoli emocionalismus; má Večeřova břitva; má teorie učení; má mionová chemie a má definice chemie:
Chemie je jeden z nejryzejších projevů elektromagnetické interakce.
A co je vůbec Večeřova břitva? Vše mám zapsané na klasickém papíře. Nelze falzifikovat živé subjekty. Nelze falzifikovat empirické entity — například zlato. Lze falzifikovat pouze jejich jména: „Slzy Slunce“ či „Hvězdný prach po kolizi neutronových hvězd“.
A co emoracionalismus? Čistý rozum je chladný, kamenný. Představte si svět, kde se lidé pohybují pouze na základě rozumu. Všichni příkladně pracují, všichni se dokonale pohybují a dělají vše bez emocí, bez radosti, bez lásky — jen podle toho, co jim rozum přikáže. Všimli jste si? Ne? Ani nemohli! Takový svět totiž není. A v tom se postmoderna mýlí. Relativizovala pravdu, ale co když se mýlila právě tím? Co když samotní postmoderní filozofové nechápali realitu?
Co je tedy emoracionalismus? Je to vnitřní transcendence racionalismu. Myslím a cítím, tedy jsem. To není jen metafora! I racionalisté, kteří tvrdí, že jsou „čistí“, pijí alkohol a kouří. Mají sex nejen pro potomstvo, ale i pro potěchu. Proč? Odpovězte si sami.
Lidé mají emoce. A někteří dokážou na základě živé zkušenosti interpretovat, co autor textem myslí. Jazyk byl však ve druhé polovině 20. století dekonstruován postmoderní filozofií. Objevily se pojmy jako „hra znaků“ či „jazyková dekonstrukce“.
A co je hra znaků? Představte si okresní silnici, kde bude každých deset metrů dopravní značka. Co se stane? Ten, kdo tam jezdí desetkrát týdně, je přestane vnímat. Znak se vyprázdní, stane se neviditelným. A to je dnes velká bolest vědy: kamenný racionalismus! Vždyť všechny ty značky, všechny ty znaky jsou tam pro vás, pro vaše bezpečí — a přesto ztratily význam.
A kdo je učitel? Je to ten, kdo má diplom? Nebo pedagogické minimum? Ne. Učitelem je každý, kdo má dítě, kdo vede druhého k pochopení a smyslu. A co jsem se naučil od svých učitelů? Že svoboda nevzniká jen z pravdy a lásky, ale také z odpovědnosti a smyslu — a ty jsou vždy doplněny citem.
A co tedy falzifikace?
Jak se liší AI od živé vnímající bytosti? To jsem popsal ve svých textech na Zenodu. AI emoce pouze simuluje — a právě v tom je pro část lidí nebezpečná. Lidé emoce mají. Já jsem je v jedné své hypotéze nazval lagradián emoce.
A to je rozdíl mezi živým člověkem a AI strojem: člověk může vytvořit teorii všeho, AI ji nikdy nevytvoří — pouze simuluje z již známého či zadaného.
