Článek
V pátek odpoledne jsem v jednom českém rádiu zaznamenal, že my Češi konzumuje moc soli. V průměru 13 g/den s tím, že doporučené množství je 5 g. Dokonce se snad příští týden chystá nějaká kampaň? Já musím říci, že jsem velmi skeptický k takovým to kampaním. Ano, vysoký příjem soli je jednou z přičiň např. hypertenze (vysoký krevní tlak)! Ale? Zastavme se u dvou věcí.
Co je to věda? Objektivní poznávání a měření, nikoliv však hodnocení co je dobré a zlé! To totiž nelze objektivně změřit! Spousta vědců dnes však spíše propaguje tuto „nevědu“ - hodnocení. Možná proto, že si myslí, že jsou chytřejší než ostatní? Mají snad morální povinnost? Nebo si o to říká společnost? Proč si však tedy říkáme dospělí, když kvalitní vědecké informace jsou dnes dostupné jako nikdy v historii? Druhá věc je ta, že lidé jako jedinci nemohou být racionální bytosti. Lidstvo jako celek je možná racionální, jedinec však nikoliv! Pokud by tomu tak bylo tak každý z nás musel být pouhou kopií toho druhého.
Stručně řečeno na závěr sekce, naše civilizace blahobytu je příliš krátká a naše pravěké pudy, mající v pravěku opodstatnění, mnohdy silnější! Ovládá nás tzv. laciný dopamin, „droga uspokojení“ působící v našem mozku. Proto se přejídáme pokrmy tučnými, sladkými a SLANÝMI… V tu chvíli racio prohrává… Já nevím jak Vy? Já sám se přiznávám! Až tak miluji vědu, že mě někdy tak vyčerpá a „prostě“ podlehnu…
Co je to sůl?
Pro nás chemiky je sůl či spíše soli chemická sloučenina - za standardních podmínek (25°C, 101 kPa) téměř vždy pevná, která se skládá z kationtu(ů) a aniont(ů), při čemž náboj je kompletně vykompenzován. Chemie je velmi mladý vědní obor, a tak v minulosti toto slovo bylo prakticky synonymem pro jednu sloučeninu zvanou chlorid sodný. Později se začali např. v důlních dílech objevovat další. Známe též historická označení - kamence, skalice, atd. Z pohledu chemické vědy jsou to též soli. Společensky pro „nechemickou“ veřejnost však tento pojem stále spojen obvykle se zmíněným chloridem sodným.
Jaký je její význam? Biologický a společenský! To, že můžeme používat např. svaly je spojeno s tzv. sodno-draselnou pumpou, sůl (či spíše ionty Na+ a Cl-) tvoří složku mezibuněčné tekutiny, v neposlední řadě generování žaludeční kyseliny je spojeno s příjmem soli. A společenský? To znáte, když se říká, že něco je solí země. Ve známé pohádce Sůl nad zlato, král říká něco ve stylu: „Ty mě máš ráda jako sůl? To čeho každý žebrák nabere plné kapsy!“. Možná je opravdu více než zlato! Ze soli se vyrábí louh, chlór, soda a spousta jiných užitečnějších věcí než zlato.
Jedlá sůl
Sůl je tedy chlorid sodný. Bude rozdíl, když ji přivezu z Asie, Ameriky nebo Afriky? Sůl se dá získat ze dvou zdrojů. A to odpařením mořské vody nebo těžbou na pevnině tzv. soli kamenné - minerál, případně odpařením solanek z těchto dolů. Někdy Vám možná vysvětlím, že pro mě jako chemika jsou výrazy minerál, chemikálie a někdy též potravina synonyma. Společensky a především právně je to však rozdíl! Arsen-minerál vystavený na poličce je společenská věc. Arsen-polokov a tudíž chemikálie získaná zhutněním vystavená na poličce je divná a podezřelá věc! Zasvěcení však jistě rozumí…
Když mi jako jako chemikovi doveze vzorky ze světa, tak je přepracuji pomocí rekrystalizace, že nepoznáte, která je která. A garantuji, že budou všechny stejně vypadat a chutnat. Žádný jiný chemik Vám nepomůže v identifikaci. Inu hromádky soli! Čistě teoreticky by se mohli lišit v velmi zanedbatelně v izotopovém složení Cl. Reálně je to nesmysl a jen moje fantazie a velká fabulace!
Čím se však lišily na začatku? Byly kontaminovány jinými složkami z prostředí. Mnohdy velmi podobné, jelikož katinty vápníku, hořčíku, draslíku, sírany, křemičitany, hlinitokřemičitany, oxidy železa a manganu najdete, když se podíváte na ulici. To jsou ty prvky, které dominantně tvoří neživou část životního prostředí, města, vsi, domy, atd. V principu by některé soli mohli také obsahovat i např. organické látky jako dehty, asfalty či jiné.
Jistě je znáte! Himalájská sůl, keltská, taková a onaká, často se jedná o surové nerekrystalizované formy… O tom se píše všude… A jinak redaktorka z rádia doporučovala tu keltskou, jsem však opět skeptický…
Co tedy ty stopové prvky?
To má několik rozměrů:
1) Pokud je tedy doporučená dávka 5 g/ den. Velká část tohoto množství je již obsažena v potravinách samotných. Jednak přirozeně. Rostliny a živočichové, které konzumujeme jsou mají podobné složení. Pak také jako přídatná v potravinách, jídle a pokrmech zpracovaných. Pokud nám tedy k dochucení zbyde např. 1-2 g, tak příjem těch mikroživin je prakticky zanedbatelný. Ani není třeba pokud máte bohatou stravu, tak sůl jako zdroj nějakých mikroživin je nesmyl! Ono to neplatí jen o soli. Říká se, že např. mák obsahuje hodně vápníku. Kolik však máku jste schopni zkonzumovat denně?
2) Velká část těchto živin je v čistě anorganické formě. A při přijmu živin hraje roli něco čemu se říká biologická dostupnost nebo také vstřebatelnost. Oxidy trojmocného železa, které dávají barvu v himalájské soli nebo se běžně vyskytují v pitné vodě, jsou pro lidské tělo takřka nevstřebatelné. Samozřejmě bude hrát roli, co při tom konzumujeme, avšak velká část jak vejde, tak také odejde. Pak zde máme také obligátní hořčík. Bohužel je to podobná písnička! Hořčík v anorganické formě jako iont Mg(H2O)62+ obsažený také minerálkách a pitné vodě či např. keltské soli je relativně málo vstřebatelný. Nejlepší vstřebatelné formy jsou často ty vázané na bílkovinách, jak se říká v reklamách odborným výrazem po „anglicku“ - proteinech. A pokud někdo musí hořčík přijímat „uměle“, tak nejlepší forma je v podobě nějakých komplexů s aminokyselinami - bisglycinát hořečnatý.
3) Pak je zde také otázka chuti. To bude asi hodně individuální. Anorganické soli hořčíku nebo draslíku jsou opravdu hořké! Chemie je „prostě“ empirická věda. Lehčí analog hořčíku berylium mělo také český název - sladík. Kromě toho, že berylium je obsaženo v neškodné imobilní formě ve smaragdech, je tak neuvěřitelně toxické, že srdce každého zapáleného toxikologa okamžitě zaplesá!
4) Nakonec je zde otázka jodu. Jod je celkem vzácný prvek zemské kůry asi jako stříbro a v kontinentálním vnitrozemí je ho málo. Tedy až na jisté vyjímky, nicméně Vincentka mi opravdu nechutná! Dnes je však i ta nejlevnější sůl jodována, zatímco ta himalájská ho neobsahuje. K jodaci se používají jodičnany. Možná by se dalo diskutovat, jestli je to ta správná forma, má to však důvod, jelikož jodidy mohou podléhat za jistých okolností podléhat oxidaci kyslíkem. Na druhou stranu, kolik znáte lidí trpící kretenismem-onemocnění štítné žlázy?
Nějaká závěrečná doporučení
Jako chemik-vědec vám žádné doporučení z výše uvedených důvodů nedám! Co kdybych měl o tom rozhodovat? I když, já jsem pouze anorganický chemik, který pouze vykrádá jiné obory…
Jako občan? Co můžete čekat od mileniála? Nedávno jsem četl, že pijeme předražená „kafíčka“. Kde tedy na ně vzít? Určitě jeden ze zdrojů může být nekupovat velké předražené nic. To čeho si každý žebrák naplní plné kapsy…
Jako chemik-velmi špatný popularizátor vás můžu naučit, jak si ze dvou žíravin vyrobit a vyčistit vlastní „chemickou sůl“ - chlorid sodný. To by byl celkem hezký experiment připravit si vlastní sůl a pak si připravit z ní jeden staročeský pokrm. Jen aby to nedopadlo, jak v té povídce: „Předseda družstva mě uvítal solí. Chléb nesehnal“…
