Článek
Úvod
Možná čtete článek. Možná scénář. Možná jen fragment z mé hry. A možná už první scény filmu, který nikdy nevznikne – nebo který už běží právě teď.
Proč píšu
Jsem vědec na okraji. Nejsem součástí akademických institucí, ale věda je pro mě láska.
A právě proto vnímám, že dnešní doba ztratila ideály. Pravdu nahrazuje konzum informací. Novináři i vědci hrají hru, kde nejde o hledání, ale o status, kliky, granty.
Moje reakce? Udělat z toho hru. Film o filmu. Hru o hře. Experiment o tom, co je skutečné.
Věda jako scéna
Představte si krystaly, které začaly zářit… na záchodě.
Pro mě to nebyl trapas, ale symbol. Že věda může být všude – i v banalitě, i v místě, kde ji nikdo nečeká.
Byla to první scéna mé hry: vědec-disident, který objevuje na okraji, mimo světlo reflektorů.
Postmoderna, která se vyčerpala
Postmoderní myslitelé varovali: pravda se rozpustí v jazyce a konzum ji pohltí. Akademie jejich varování nepochopila – proměnila ho v módu.
Já se k nim vracím: beru jejich dekonstrukci, ale obracím ji k rekonstrukci. Z hry o hře stavím etiku. A tím vzniká můj důkaz lásky.
Experiment s médii
Tento článek je test.
Co se stane, když tohle čte editor? Řekne: „to je prank, to nesmíme zveřejnit“?
Nebo pochopí, že právě v téhle nejistotě je pointa? Že experiment míří i na média samotná?
Výzva
Hledám spoluhráče. Novináře, kteří se nebojí zmatku. Filmaře, kteří cítí, že realita a fikce dnes už nejdou oddělit.
Možná je to jen sen. Možná prank. Možná začátek filmu.
Epilog
Tento post se sám smaže, až se sejde filmový štáb.
Na Zenodu zůstane jen stopa, že hra začala právě tady.
