Článek
V pátek 9. června jsem byl v Praze. Tou dobou se konal Veletrh vědy, to jsem věděl, tak jsem tak jsem si říkal, že před odjezdem bych mohl navštívit jednu přednášku pana doc. Malinského, která mě zajímala. Když jsem dorazil do Letňan, tak jsem zjistil, že jsem jaksi podcenil rezervační systém. Takže z přednášky sešlo! Říkal jsem si, že když už jsem tady, tak bych si mohl veletrh prohlédnout jako nenápadný pozorovatel. Vždy jsem vnímal tyto akce tak, že mají oslovovat především vědou nepolíbenou část veřejnosti. Když už však také občas dělám nějakou tu popularizaci, tak se alespoň inspiruji či se podívám, jestli nedělám něco špatně! Bohužel jsem se mýlil, z nenápadného pozorování sešlo a nakonec jsem se cítil býti vtažen do ducha veletrhu.
Nejprve to skutečně vypadalo, že můj pozorovací plán vyjde, když jsem se však déle zastavil u expozice Ústavu analytické chemie, prohlížejíce si přístroj, tak mi jeden z vystavovatelů říká s úsměvem, že výzkumu obsahu rtuti ve vlasech se asi neúčastním. Moje hlava byla tou dobou totiž dokonale vystříhána. Tak jsme začali rozpravu a on pochopil, že asi nejsem úplný laik z řad veřejnosti. Bylo to přátelské a odborné. Mluvili jsem o hydridech, irdiu, analýzách a především mě zaujala pasáž o tom, jak se zkoumá arsen a jeho biologická transformace „detoxikace“ z arseničnanů do organických sloučenin. Např. Arsenobetain je látka obsažená např. řasách, pro člověka je téměř netoxická. Nakonec jsem se svěřil s drobným problémem, který jsem řešil, tak mi poradil, že bych se mohl obrátit na brněnské kolegy.
Plný dojmů jsem pokračoval dále a zastavil se u expozice Ústavu jaderné fyziky, kde jsem si prohlížel Ruhmkorffův transformátor. Vystavovatelka mě chtěla uvést do jejich expozic. Trochu roztržitý jí říkám, že jsem chtěl též postavit tento přístroj. Na to říká, že je to jednoduché! Já jí říkám něco ve stylu, že jsem na takové věci trochu levý, že umím stavět molekuly, ale transformátory ne! Ona na to, že je sice inženýrka, ale také ne! Tak jsme vedli takový velmi milý rozhovor nad uranovým sklem. No, a kde mám expozici já?… Když se objevili další návštěvníci, tak jsem pokračoval dále.
Původní plán na 30minutovou prohlídku byl ty tam a vydal jsem se na další kolečko. Když se střetli mé pohledy s paní dr. Stejskalovou z Ústavu fyzikální chemie JH, tak jsme si potvrdili, že se známe. V tomto ústavu jsem před lety působil. No tak jsem si povídali o jejím oblíbeném „citrónovém experimentu“, popularizaci vědy atd. Nakonec, když ve mě naplno propukla extrovertní část mojí osobnosti, tak jí říkám, že Beketovova řada je stejně nesmysl atd.! Velmi příjemné a velmi inspirativní setkání a rozprava!
Když jsem zastavil u stánku Knihovny AV, tak mi bylo nabídnuto, abych se účastnil jejich soutěže, myslím, že to bylo něco s Komenským? Nejprve jsem se nezmohl na žádný odpor! Když už jsem byl nabitý, tak jsem nebyl schopen žádného odporu. Po chvíli jsem to však vzdal a navázal rozhovor s vystavovatelkou o tom, jak využít knihovnu. Tak jsme hovořili o digitalizaci starých knih. Já jsem nadhodil, že jsem nedávno s nadšením studoval text z jiné zahraniční digitalizované publikace. Nakonec došlo i na takové kontroverzní téma! Jak se dostat k současným odborným publikacím? Když po rozkliknutí např. „PDF“ je vyžadována platba mnohdy desítek dolarů. Toto kontroverzní téma by bylo na celý článek. Když přijdete do Knihovny AV, tak Vám jistě rádi poradí či pomohou!
O kus dále jsem si prohlížel knihy ve stánku Ústavu dějin a umění, přišel pan vystavovatel, jestli bych si nezasoutěžil, téma alchymie. Tentokrát říkám, že by to bylo asi zbytečné. Jedna z knih (na obrázku), to jsem poznal. A počnul jsem vyprávět svůj příběh o tom, jak jsem jako student před mnoha lety šel na přednášku prof. Karpenka pod dávkou léku proti horečce, abych o něco nepřišel! Opět velmi inspirativní rozhovor! Knihu jsem dostal darem. Myslím, že je to poslední kniha, kterou od prof. Karpenka, kterou ve své knihovně nemám. Sice nepředpokládám, že by ten pan vystavovatel z toho ústavu četl tento text. I tak touto formou děkuji. Pak mě napadlo, jestli to náhodou nebyl pan dr. Purš? Spoluautor?
Tuto knihu jsem získal darem
Pak jsem ještě několikrát diskutoval, rozpravoval, pozoroval? Asi dvakrát jsem nadhodil někde nadhodil téma, že nechápu, proč veřejná podpora míří do stacionárních lithiových baterií, když lithium potřebujeme do zařízení mobilních? Vyzkoušel jsem si test ze slovenštiny. Byl mi doporučen alespoň krátkodobý pobyt. Jak se zdá, tak ani několikaleté soužití se Slováky nestačí k porozumění takového jazyka, natož zvládnutí jeho písemné formy! Občas jsem také někoho při výkladu, když se diskuze zadrhla, snažil doplnit. No, nevím, zda z toho měli vystavovatelé úplnou radost? Já osobně si nejvíc vážím lidí, kteří mě dokáží objektivně zkritizovat, jelikož se mohu poučit, abych ještě lepším člověkem. Nevím však, jak to mají jiní? A nakonec mě zaujala taková drobná mineralogická expozice Geologického ústavu, kde jsem se ptal, zda ten teploměr obsahuje rtuť? Již mnoho let se totiž nesmějí nové uvádět na trh. Odpověď byla spíše vyhýbavá. Dle toho, co jsem viděl, tak se jednalo o teploměr galistanový, podobný jsem si před nedávnem totiž koupil.
Co závěrem? Docházel jsem plný dojmů a vyčerpán „big talky“ a poněkud těžší, než když jsem přišel. Můj nenápadný pozorovací plán selhal! Pokud Vás nudí „small talk“ tak navštivte Veletrh vědy příští rok. Nejen podívaná pro laickou veřejnost, ale možnost se setkat s podobně smýšlejícími lidmi z jiných oborů.
