Článek
Rodiče si mysleli, že pro svého jedináčka dělají to nejlepší. Zametali mu cestičku, vybavili ho „modrou knížkou“, aby ho uchránili před vojnou, a naučili ho, že co roste za plotem v družstevním, je vlastně všech. Jenže když přišla revoluce a s ní skutečná svoboda, jejich syn ji pochopil po svém. Jako právo brát si cokoliv a nebrat ohledy na nikoho.
Tento příběh se táhl několik let na okraji jednoho nevelkého města a znám jej z vyprávění. Nemá hrdinu, spíše jen oběti. Tou největší obětí byl ale paradoxně muž, který všem ostatním dlouhé roky pil krev.
Byl to klasický produkt „opičí lásky“. Jedináček starších rodičů, který vyrostl v bublině naprosté nedotknutelnosti. Chtěli ho uchránit před drsným světem, ale netušili, že mu tím ten svět dělají do budoucna mnohem těžším. Nenaučili ho totiž tu nejzákladnější rovnici života: každá akce vyvolává reakci.
Už za života jeho rodičů fungoval jejich dům u pole jako malá parazitická stanice. Díry v plotě pro slepice, nenápadné „přisvojování si“ úrody z cizího. „Je to přece nás všech,“ slýchával doma.
Farma
Když rodiče zemřeli a přišla sametová revoluce, syn ucítil svou šanci. Pochopil slovo demokracie naprosto po svém: „Teď si můžu dělat, co chci.“
Jeho dům se postupně změnil v neproniknutelnou pevnost z odpadků. Aby mu nikdo neviděl do dvora, obehnal plot starými vlnitými plechy a igelity. Zahrada a okolí domu se stala skladištěm všeho, co kde nebylo přibité.
Korunu všemu nasadil, když se rozhodl „podnikat“. Nad rozvrzaná vrátka pověsil kradenou dopravní značku, na kterou neuměle napsal slovo FARMA. Pořídil si hejno slepic a kachen, které bez ostychu pouštěl na okolní pozemky, aby se napásly. Přidal hejno perliček, jejichž nepřetržité skřehotání rvalo uši lidem v nedalekých panelácích, a své psy nechal volně běhat po ulici.
Když se mu sousedé snažili domluvit, jen se jim vysmál do očí: „Je svoboda! Můj pozemek, moje pravidla.“ Bylo mu naprosto jedno, že pole za domem se v restitucích vrátilo soukromníkovi. Dál se choval, jako by mu patřil celý svět.
Lekce z fyziky vztahů
Jenže svoboda jednoho končí přesně tam, kde začíná svoboda druhého. A místním došla trpělivost. Když nepomohly slušné domluvy ani úřady (které byly na jeho specifické pojetí „svobody“ nečekaně krátké), rozhodli se sousedé vyučovat jeho vlastní metodou.
Jednoho dne začaly z okolí „Farmy“ záhadně mizet slepice a perličky. Jindy se zase majitel sousedního pole rozhodl, že právě ten pruh země těsně u plotu našeho farmáře potřebuje okamžitě a velmi vydatně pohnojit prasečí kejdou. Vítr tehdy vál příznivě – přímo do oken „farmy“.
Když farmář vyběhl ven a začal nepříčetně křičet o zlodějích a bezohlednosti, dostal od sousedů svou vlastní medicínu: „Co se rozčiluješ? Je přece svoboda. Každý si může dělat, co chce.“
Smutný konec v izolaci
Byl to drsný, ale účinný kurz občanské nauky. Farmář dokonce volal policii – tu samou policii, kterou dříve ze dvora častoval vulgárními nadávkami. Ale ani muži zákona mu nedokázali srozumitelně vysvětlit ten paradox: že svoboda bez pravidel je jen obyčejný chaos, ve kterém nakonec vždycky vyhrává ten silnější. A on, jak se ukázalo, tím silnějším nebyl.
Nakonec se stáhl. Pochopil, že prohrál, i když ve své podstatě asi nikdy nepochopil proč. Díry v plotě ucpal. Zvířata postupně zmizela. Oprýskaná cedule s nápisem „Farma“ skončila někde v hromadě odpadu, která na dvoře v okolí domu zůstala dodnes. Dnes tam žije tichý, zanedbaný důchodce, který se lidem vyhýbá a připomíná spíše bezdomovce přežívajícího ve vlastním domě.
Výchova k nesvéprávnosti
Není to příběh s dobrým koncem. Je to příběh o fatálním selhání. Nejen toho muže, ale především jeho rodičů. V dobré víře, že ho chrání, vychovali člověka absolutně neschopného žít ve společenství s ostatními lidmi. Nenaučili ho, že svoboda je společenský smluvní vztah. Že abych mohl být svobodný já, musíš být svobodný i ty.
On si myslel, že svoboda jsou otevřená vrata do cizího pole. Sousedé ho museli drsně naučit, že svoboda jsou také pevná vrata, která chrání nás před ním.
Je to lekce, kterou bychom měli mít na paměti, kdykoli si pleteme demokracii s právem na cokoliv.
Otázky k zamyšlení:
· Opičí láska: Znáte ve svém okolí případ, kdy rodiče svou přehnanou péčí a „zametáním cestiček“ dítěti v dospělosti spíše ublížili?
· Hranice svobody: Kde leží hranice mezi „můj dům, můj hrad“ a bezohledností k sousedům? Má mít člověk právo dělat si na svém pozemku cokoli, i když to obtěžuje okolí?
· Oko za oko: Bylo řešení sousedů (krádeže, kejda) morálně ospravedlnitelné jako forma „výchovné lekce“, když úřady selhaly?
