Článek
Neviditelné nitky poznání
Málokdy mě v mém vlastním hledání překvapilo něco tak silně jako zvláštní, až magická shoda dvou nauk o lidské duši, se kterými mě osud v průběhu let seznámil. Na první pohled neměly společného vůbec nic. Dělily je tisíce kilometrů, hradby staletí i naprosto odlišné kulturní prostředí. Přesto, když jsem položil jejich principy vedle sebe, spatřil jsem jedno, a to samé zrcadlo lidské bytosti.
První pramen ke mně dotekl z prostředí, které jeho představitel označoval jako starobylý „Panský řád“. Tvrdil, že jde o vědění předávané v úzkých kruzích po celá staletí přímo zde, v srdci Evropy.
Druhý pramen ke mně doputoval mnohem spletitější a dobrodružnější cestou. Skrze originální mapy a zápisky člověka, který naslouchal vyprávění svého „strejdy“ – českého legionáře Godely. Ten, jak možná víte z jeho životního příběhu, utrpěl na dálném východě těžké zranění, ztratil paměť a prožil desítky let v jurtě burjatského šamana, který ho zasvětil do nejhlubších tajů přírodní medicíny.
Když jsem se ponořil do obou těchto světů, uvědomil jsem si, že oba mluví stejným jazykem, jen používají jiná jména pro stejné věci. Obě tradice se shodují v tom, že člověk není pouhým mechanickým spojením masa, kostí a náhodných myšlenek. V samotném středu lidské bytosti se nachází zářivá, nezranitelná jiskra – čistá podstata, kterou obě nauky nazývají duší. Aby však tato jemná síla mohla přežít v hrubém hmotném světě, potřebuje ochranu. Proto je obklopena několika vrstvami, jakýmisi obaly či sférami. Každý tento obal funguje jako specifické rozhraní; chrání nitro a zároveň vytváří most, skrze který komunikujeme s realitou okolo nás.
Čtyři vrstvy lidského bytí
Evropská tradice Panského řádu hovořila o sféře duchovní, duševní, tělesné a skutkové. Dálnovýchodní šamanská nauka, kterou si legionář přivezl ve své mysli ze Sibiře, používala nepatrně odlišná slova, ale strukturu popisovala naprosto identicky. Mluvila o duchovním obalu, duševním obalu, tělesném obalu a posledním, vztahovém či společenském obalu.
Skutečné tajemství a hloubka obou nauk však spočívá v tom, že tyto obaly nejsou statické. Každý z nich má svou vlastní, specifickou polaritu – může být nastaven jako mužský, ženský, nebo v některých případech neurčitý. V dnešním moderním jazyce bychom řekli, že každá vrstva naší osobnosti má své základní softwarové nastavení, specifické vnitřní pnutí a směr, kterým proudí její energie.
Právě jedinečná kombinace těchto polarit v jednotlivých obalech spoluvytváří celkový charakter člověka. Určuje naše vrozené talenty, naše skryté slabiny, sexualitu i to, jakým způsobem podvědomě reagujeme na stres, lásku nebo úspěch. Z této fascinující mapy lidského nitra lze s neskutečnou přesností vyčíst budoucí trajektorii lidského osudu. Ukazuje, kde v životě narazíme, které typy vztahů nás budou ničit a kde naopak nalezneme klid. Dokáže odhalit kořeny problémů od těch ryze kondičních a zdravotních, přes partnerské a intimní, až po ty společenské či kariérní.
Umění předvídat, nikoliv věštit
Zaujala mě zejména jedna nesmírně praktická myšlenka, kterou legionář Godela od svého šamanského učitele převzal. Sibiřští šamani totiž neusilovali o předpovídání budoucnosti ve smyslu laciného věštění z karet nebo hvězd. Nevěřili na neměnný osud. Místo toho se snažili u člověka hluboce rozpoznat jeho přirozené tendence a vnitřní nastavení polarit. Domnívali se, že pokud člověk dokonale porozumí tomu, jak jsou jeho vnitřní obaly poskládány, dokáže většinu svých budoucích krizí a nemocí předvídat a odvrátit ještě dříve než stačí propuknout ve fyzickém světě.
Nebylo v tom žádné čarodějnictví ani temná magie. Šlo o čisté, neobyčejně pozorné pozorování člověka jako celistvého systému. Šaman se díval na to, jak dotyčný mluví, jaké volí výrazy, jak reaguje v drobných okamžicích napětí, jakým způsobem komunikuje se svým okolím a jaké typy rozhodnutí v životě cyklicky opakuje. Všechny tyto vnější projevy byly pro staré pány i sibiřské mudrce pouhými symptomy toho, jak mezi sebou uvnitř zápasí nebo ladí mužské a ženské polarity našich duševních obalů.
Právě v tomto bodě vidím tu největší, nadčasovou hodnotu obou starých nauk pro našeho moderního, uštvaného současníka. Nemusíme vůbec přijímat jejich mystické či duchovní vysvětlení, abychom dokázali ocenit jejich hlubokou psychologickou a psychosomatickou moudrost.
Po mnoha letech mého vlastního zkoumání a přemítání jsem dospěl k pevnému názoru, že drtivá většina lidských neštěstí, depresí a tělesných chorob vzniká z jediného prostého důvodu – neznáme sami sebe. Žijeme v iluzi, kterou nám vnutilo okolí, a dlouhodobě jednáme proti své vlastní, vrozené přirozenosti. Snažíme se být tvrdými tam, kde je náš obal jemný a ženský, nebo naopak pochybujeme o své síle v místech, kde máme pevnou mužskou oporu.
Ať už budeme používat moderní jazyk hlubinné psychologie, exaktní terminologii medicíny, nebo obrazný jazyk sibiřského šamanismu, základní otázka lidského bytí zůstává po tisíciletí neměnná: Jak vlastně poznat, kdo skutečně jsme? Možná právě proto, že odpověď je tak blízko a zároveň tak složitá, se ty samé pravdy o obalech duše nezávisle na sobě objevují znovu a znovu na opačných koncích našeho světa.
