Článek
Když jsme s Václavem, synem rodičů, kteří po návratu ze Sibiře poskytli starému legionáři Godelovi klidné zázemí, poprvé otevírali zažloutlý sešit s jeho zápisy legionářových vzpomínek a výkladu šamanské nauky, sevřelo nás silné napětí. V hloubi duše jsme oba doufali v zázrak. Věřili jsme, že v těchto mravenčích záznamech, které Václav během let soužití s legionářem nastřádal podle jeho slov, objevíme ucelený, promyšlený systém — něco na způsob tajného podkladu pro šamanský manuál, nebo alespoň souvislý, krok za krokem diktovaný výklad dálněvýchodních znalostí o čtyřech obalech duše.
Místo toho však přišlo vystřízlivění. V rukou nám zůstaly desítky nesourodých útržků, letmých postřehů a narychlo zachycených myšlenek, které Václav tehdy stíhal zapisovat tak, jak mu je starý pán zrovna vyprávěl. Sám Václav s hlubokou pokorou přiznává, jak neuspořádané jeho tehdejší zápisky jsou. Některé fragmenty si na první pohled dokonce odporovaly, jiné byly zjevně neúplné a mnohé byly zachyceny tak stručně a v takových jinotajích, že jejich původní, hluboký význam dnes můžeme už jen odhadovat.
Nebyla to však nešikovnost kronikáře — byl to věrný obraz toho, jak složitě a v jakých střípcích se moudrost z dálného východu prodírala skrze zapomenutou mateřskou řeč starého muže na povrch.
Pokus o pochopení lidské rozmanitosti
Když jsme však tento počáteční chaos překonali a začali se do Václavových textů nořit hlouběji, spatřili jsme pod povrchem slov něco nečekaného. Mezi všemi těmi útržky se táhla jedna pevná, jasná linie – hluboká struktura, která byla upřímným pokusem o pochopení lidské rozmanitosti. Byla to neutuchající snaha dávných mudrců vysvětlit, proč se lidé rodí s tak rozdílnými předpoklady, proč v sobě nosíme odlišné vnitřní konflikty a proč se naše životní cesty tak dramaticky liší, i když startujeme ze stejné čáry.
Pochopili jsme, že ani dávní sibiřští šamani, ani tajemní představitelé staré evropské nauky, o nichž byla řeč v předchozím vyprávění, se nikdy nesnažili lidstvo rozdělovat na lepší a horší, na zdravé a nemocné. Jejich cílem bylo čisté porozumění lidské rozdílnosti. Hledali odpovědi na otázky, proč je jeden člověk od kolébky přirozeným vůdcem a jiný tichým pečovatelem. Proč někdo ke svému životu bytostně potřebuje samotu lesů a břehy rybníků, zatímco jiný chřadne bez neustálé společnosti. Fascinovalo je, proč se někteří lidé celý život potýkají s bolestivými vnitřními rozpory, zatímco jiní působí na své okolí jako skála. Zkoumali, proč tatáž životní situace vyvolá u jednoho člověka hysterický záchvat a u druhého jen tichý, chápavý úsměv. Proč někdo problémům podléhá a jiný je dokáže lehce překonat.
Dnes na tyto otázky hledáme odpovědi složitou cestou přes moderní psychologii, psychiatrii, genetiku nebo neurovědy. Šamani a dávní evropští myslitelé používali jiný, obrazný jazyk obalů a vnitřních polarit. Po prostudování Václavových jedinečných zápisků však mohu s jistotou potvrdit jednu zásadní věc: ať už byly jejich nauky vykládány jakýmikoliv slovy, jejich cíl byl totožný s tím, který tak úpěnlivě hledáme i dnes. Všichni totiž potřebujeme lépe porozumět sobě samým i lidem, se kterými sdílíme jeden životní prostor.
To nejdůležitější
Naše doporučení, které jsme tímto dlouhým studiem zápisků získali, je prosté: věnujte čas od času chvíli naprostého ticha tomu, že se zamyslíte sami nad sebou z různých úhlů pohledu. Odkud se berou vaše pocity a reakce? Které z vašich vlastností jsou pevné a nezvratitelné — a které naopak můžete vědomě změnit, přepólovat nebo využít ve svůj prospěch.
Když se dostanete do slepé uličky, nehledejte v panice okamžitá a povrchní řešení. Sedněte si a přemýšlejte o skutečných, hlubokých příčinách.
Nad mapou vlastního života, kterou si takovým upřímným zamyšlením vytvoříte, se totiž budete v budoucnu orientovat mnohem lépe — a hlavně správněji. Skutečně porozumět své vlastní přirozenosti, svým mužským i ženským silám, může být tím nejlepším a nejpevnějším odrazovým můstkem do nového, stabilnějšího, úspěšnějšího a spokojenějšího života.
Přesně tak, jak toho na sklonku svých dnů u jihočeských rybníků dosáhl i legionář Godela.
