Článek
Veliké slovo
Na Seznam Zprávách nedávno vyšel článek Pavla Kasíka s titulkem: „AI ve školách až zázračně pomáhá. Dopad na výsledky žáků je tragický“. Chápu, že titulek musí lákat. Tragédie je ale veliké slovo, zvlášť když jde o děti a o nástroj, se kterým teprve sbíráme zkušenosti.
Podíval jsem se proto na studie, na které autor odkazoval, a potom jsem s pomocí svých jazykových modelů včetně Fable a Astry prošel přes dvanáct tisíc záznamů z vědeckých databází. Podle mých kritérií z nich modely vybraly 1 320 studií o AI a učení. Z těch nejdůležitějších pak vypsaly úryvky. Já jsem zadával otázky, kontroloval sporná místa a rozhodoval, co do textu patří.
Úkoly lepší, písemky horší
Kasíkův článek stojí hlavně na studii z Číny, která sledovala přes dvacet šest tisíc žáků od sedmé do dvanácté třídy. Žáci s AI zvládali domácí úkoly rychleji a dostávali za ně lepší hodnocení. V písemkách bez pomůcek ale dosáhli o pětinu horších výsledků a u přijímacích zkoušek na střední školu byl propad ještě větší. Nejvíc ztráceli ti, kteří měli původně nejlepší výsledky.
Do titulku se ale nevešlo, že zhruba pětina žáků používala AI jinak. Tito žáci věnovali úkolům stejně času jako spolužáci bez AI a u zkoušek nedopadli hůř. Je tu ještě jedna podstatná věc: žáci se sami rozhodovali, zda budou AI používat, nikdo je do skupin nerozdělil losem. Nevíme tedy jistě, zda horší výsledky způsobila AI, nebo zda se žáci, kteří po ní sáhli, od ostatních lišili už předtím.
Paměť je stopa po přemýšlení
Proč může stejná AI jednomu žákovi uškodit, zatímco druhému ne? Odpověď nabídl experiment, který Hamsa Bastaniová s kolegy provedla s téměř tisícem žáků turecké střední školy. Třídy losem rozdělili do tří skupin. Jedna procvičovala matematiku bez AI, druhá s běžným chatbotem podobným ChatGPT, který dával hotová řešení. Třetí měla AI pomocníka, který žáky vedl pomocí nápověd. Obě verze AI používaly stejný jazykový model. Lišily se tím, jak směly žákům pomáhat.
Dokud žáci procvičovali matematiku s podporou AI, vedli si výrazně lépe než spolužáci bez ní. Platilo to pro obě skupiny: pro žáky s běžným chatbotem, který dával hotová řešení, i pro ty s AI pomocníkem, který jen napovídal. Rozdíl se ukázal až v testu, při němž všichni řešili úlohy bez pomůcek. Žáci, kteří se připravovali s běžným chatbotem, dopadli hůř než spolužáci, kteří se učili bez AI. U těch, kterým AI při přípravě jen napovídala, se takové zhoršení neprojevilo.
Ze záznamů rozhovorů bylo vidět, že žáci běžnému chatbotu nejčastěji jen předali zadání úlohy nebo ho rovnou požádali o výsledek. Přesto si mysleli, že se naučili stejně jako ostatní. To, že sami učivo zvládají hůř, z vlastního pocitu nepoznali.
Daniel Willingham to vystihl větou, že paměť je stopa po přemýšlení. Ve studii na Middlebury College měli studenti díky učení s AI lepší výsledky ještě po týdnu. Platilo to ale jen pro ty, kteří si od ní nechávali látku vysvětlovat. Ti, kteří jí přenechali psaní eseje, si náskok neudrželi. Když chatbot vyřeší úkol za dítě, vezme mu příležitost promyslet si postup a zapamatovat si ho. Úkol je hotový, ale v hlavě po něm nic nezůstane.
Kdo chce jasnou odpověď na otázku, zda AI učení pomáhá, nebo škodí, najde oporu pro obojí. Studie, které shrnují výsledky mnoha výzkumů, slibují velký přínos, zatímco titulky varují před hloupnutím. Slabiny obou pohledů rozebírám v delší eseji na Substacku. Pro rodiče a učitele je ale důležitá ještě jiná otázka. Výzkumy na obou stranách sporu většinou sledují, jak se dítěti daří při práci s AI. Mnohem méně se zkoumá, co si z učení odnese a co pak zvládne samo, bez její pomoci.
Zákaz nestačí
Přesto už se zavádějí omezení. Čína loni zakázala žákům prvního stupně samostatně používat AI, která volně vytváří obsah. New York letos v září vyhlásil roční zákaz používání generativní AI pro žáky až do osmé třídy. UNESCO doporučuje, aby děti vedly samostatné rozhovory s AI až od třinácti let. Česká vláda zatím řeší používání mobilů: v létě podpořila jejich zákaz na základních školách od září 2027.
Žádná z těchto věkových hranic ale není důkazem, že od určitého věku AI dětem při učení pomáhá. Varováním je zkušenost s mobily: když je britské a nizozemské školy omezily, čas strávený u obrazovek se jen přesunul domů. U AI je proto ještě důležitější myslet na to, co se děje mimo školu. Zákaz ve třídě nevyřeší, jak ji dítě používá večer při domácím úkolu.
Ukaž mi, jak jsi na to přišel
Co tedy mohou rodiče dělat? To, co dobří učitelé dělají odjakživa. Nad hotovým úkolem se zeptají: „A jak jsi na to přišel?“ Když dítě použije AI, požádejte ho, ať vám vlastními slovy vysvětlí postup i to, proč je výsledek správný. Hotový úkol je jedna věc, rozumět probírané látce je něco úplně jiného.
Když to dítě nedokáže vysvětlit, je potřeba se k úloze vrátit. Můžete se spolu podívat, kterému kroku ještě rozumí a kde už se ztrácí, a odtud pokračovat. Někdy pomůže drobná nápověda, jindy podobný příklad, který si zkusí vyřešit samo. Správná odpověď v sešitě potěší, ale sama ještě neřekne, co se dítě opravdu naučilo. To se ukáže teprve ve chvíli, kdy samo dovede vysvětlit, co udělalo a proč.
Ve škole je to podobné: i tam je třeba zjistit, co žák umí, když vedle sebe nemá AI. Učitelé by proto měli střídat práci s AI a bez ní a při procvičování nastavit jasné pravidlo: nejprve se s úlohou poper vlastní hlavou, a teprve když nevíš kudy dál, požádej o nápovědu. Jistě, učitel nemůže stát každému za zády a hlídat, zda to opravdu zkusil sám. Ale i když se tak podaří přivést k samostatnému přemýšlení jen část třídy, má to cenu. Jak se říká, nemusí pršet, jen když kape.
Se slovem „tragický“ bych určitě počkal. Jaké znalosti si žáci po letech pravidelného používání AI odnesou ze školy, dnes nevíme. Jenže domácí úkol je na stole dnes a nepočká pár let, až budeme všechno vědět. Už teď si ale můžeme k dítěti přisednout a nechat si vysvětlit, jak se s úkolem popralo.
Podrobněji, včetně čísel, metodických výhrad a odkazů na všechny studie, to rozebírám v eseji Je dopad AI na žáky tragický? na svém Substacku. Co s nástupem AI zkoušejí české školy, popisuje kapitola Vzdělávání a kritické myšlení průvodce Umělá inteligence srozumitelně, praktický návod pro rodiče i školy je v kapitole Co s tím. Celá kniha je zdarma ke stažení na stránce vydavatelství.
Tento text vznikl v dialogu s několika jazykovými modely: pomáhaly mi vybírat, co z delší eseje ponechat, navrhovaly formulace a oponovaly mým závěrům. Výběr, pořadí argumentů i konečná podoba jsou moje a za text odpovídám já.
