Milovník paneláků: „Nemám rád baráky. Na výlet radši na sídliště, než do přírody!“

Žije samozřejmě na sídlišti, ve Frýdku Místku sdílí s partnerem Dominikem panelákový byt 2+1. Jeho životním cílem je vidět, navštívit a nafotit úplně všechny tyto stavby v České republice. Plánuje udělat tu nejobsáhlejší databázi, která kdy vznikla. Založil web panelaky.info a kvůli tomu, aby se na některý panelový dům třeba jen podíval, neváhá okamžitě vyrazit na druhou stranu republiky. Když pak vypráví o tom, co při svých cestách objevil, oči mu svítí tak, jako malému dítěti, když čeká na Ježíška. A doufá, že jednou přijde doba, kdy se barevně zatepleným panelákům začne vracet původní vzhled.

Proč MARIAN? Před pár lety jsem já sama začala pociťovat sympatie k panelákům. Najednou jsem je, ani nevím proč, přestávala vidět jako ohyzdné dědictví minulého režimu, ale začaly mě bavit. Chtěla jsem se o nich dozvědět maximum. A jak jsem si tak rozšiřovala své panelákové obzory, narazila jsem i na solitéra z Havířova. Na kluka, který paneláky miluje víc, než cokoli jiného na světě. Očekávání jsem při cestě za ním měla nastavená dost vysoko. Čekala jsem týpka, co ví skoro všechno. Marian ale všechna očekávání překonal. On ví všechno. Viděla jsem už hodně lidí, co jsou pro něco zapálení, ale Marianovi nemohou konkurovat.

- Silvie Dymáková, autorka

Zdá se vám někdy o panelácích?

Zdá se mi o panelácích hodně často. Fakt často. Většinou nějaký hezký sen. Třeba, že jsem našel panelák v původním stavu, že mě pustili do bytů, a taky na střechu, a že mi ke všemu dali dokumentaci – jéé, to je krása.

Čím vás tyhle stavby fascinují?

Jednoduchostí. V jednoduchosti je krása. Na nic si nehrají. Líbí se mi ten panelový rastr a je neskutečné, jaký potenciál z paneláku dokázali architekti v 60. letech vytáhnout. Tehdy nebylo moc možností, jak to architektonicky ztvárnit, ale povedlo se. Víte, na panelák se musíte více zahledět, než na nějakou starou vilu. Na paneláku musíte tu krásu hledat.

Ukazoval jste mi, že jste kdysi na keramickém kroužku na základní škole vyrobil hrneček s nápisem „Panel žije, cihla hnije!“ Kde se zrodila ta vášeň zkoumat paneláky?

Zrodilo se to kolem roku 2000. Bydlel jsem s rodiči v polyfunkčním domu v Ostravě, nádherný panelák, obrovské pokoje, velké byty. Jenže rodiče se rozvedli a my se s mamkou přestěhovali do Havířova, do sorely. Což jsou cihlové baráky z 50. let. Mamka nám říkala, že tam budeme moct dělat větší kravál v pokoji, že staré baráky tolik nepropouštějí hluk, ale bylo to hrozné. Parkety tam vrzaly, sousedi slyšeli každý náš krok, my jsme slyšeli jejich, chyběl tam výtah, nebyl tam balkon, respektive byl jeden jediný balkon na celý vchod, který měla jedna protivná ženská pod náma. Byly tam hrozně malé okna, byly tam špatné instalace vody, když praskla voda, nasákla celá zeď, nebyla tam klasická šachta jako v paneláku, takže všechno špatně. No a v té době jsem začal vzpomínat na ten panelák, ve kterém jsme bydleli a začal jsem hledat po okolí jiné paneláky.. Začal jsem je kreslit, protože se mi líbily a chtěl jsem zase zpátky bydlet v paneláku.

Jak vnímáte ten poměrně rozšířený názor, že paneláky jsou podřadný druh bydlení?

Nevím, proč to vzniklo. Nechápu to. Podřadný druh bydlení nejsou a nikdy ani nebyly. Když vznikala první velká sídliště, tak to byl posun kupředu. Do té doby třeba bydleli lidi tak, že v jednom domě žilo několik rodin. Společný záchod a koupelnu měli na chodbě. To v paneláku nehrozí. Tam měl najednou každý svoji sociálku, koupelnu s teplou vodou, výtahy. Paneláky byly prostě vždycky lepší a skokově zvedly standard bydlení na úroveň, kterou dnes považujeme za běžnou.

Máte tedy pocit, že se funkční koncept bydlení opouští a vymýšlí se něco, co tak funkční není?

Rozhodně mám a nechápu proč se to děje. Ustupuje se od kvality, v satelitních městečkách chybí občanská vybavenost, všechno je daleko a v novostavbách bytových domů jsou stěny jak z papíru, místnosti malé a ceny za to jsou neadekvátní.

Kde u nás stojí první panelák? Je to opravdu v Praze, jak si řada lidí myslí?

Ne. První panelák u nás stojí ve Zlíně. Hned po druhé světové válce se tam sice začalo experimentovat s panelovými dvojdomky, ale panelák v pravém slova smyslu tam postavili až v roce 1953. Je to typ G40 a má v mozaice nad vchodem zanesený letopočet 1953. Potom se ještě nějakou dobu dělaly paneláky zdobené, ale pak se od toho ustoupilo. Záměr byl postavit co nejrychleji co nejvíc bytů. Tudíž se od zdobnosti ustoupilo, paneláky se postupně zvyšovaly a byty v nich se zmenšovaly. Ze Zlína ta vlna šla do Prahy, do Karlových Varů a do Olomouce. Po G40 přišla celostátní G57. To už byl sériový panelák, ze kterého se stavěla celá sídliště.

Podle čeho se určovaly názvy?

U těch prvních paneláků je to G jako Gottwaldov a 40 byl počet bytů. Potom přišla G55, ale to už bylo podle roku, stejně tak G57, G58 a G59. Později přišla řada TO a to znamená typizovaný obytný. Pak je třeba ještě OP, ale u toho si nejsem přesně jistý. Nejspíš to znamená obytný panelový. Další typ, V-OS, je nejspíš věžový ostravský skelet. Hlavní řady jsou jen tři. G, TO a OP. Ty se stavěly napříč republikou a nejvíc je asi domů TO6B, které byly určené k tomu, aby si je každé město dodělalo samo, jak chce, proto v každém městě tenhle typ vypadá jinak. Kdybych ho měl jednoduše popsat, tak je to deskový šestipatrák, který má lodžie na chodbě.

Kolik typů panelových domů vlastně je?

Je kolem 46 typů paneláků, které jsou ještě rozvedené krajskými variantami, nebo různými slepými vývojovými větvemi a experimenty.

Neštve vás třeba někdy, že lidi nevidí v panelácích to zajímavé, co vidíte vy?

Někdy jo. Určitě budu rád, když se o to lidi začnou zajímat, a začnou si jich více vážit. U nás se to nestavělo pro nejchudší vrstvy, ale u nás se to stavělo pro všechny.

Když potřebujete zrelaxovat, jezdíte do přírody?

Ne, jedu do nějakého města a jedu se podívat na jejich paneláky a vyfotit toho co nejvíc, dokud to zateplovači neobloží polystyrenem. Takže hledám domy v původním stavu. Sbírám půdorysy, bokorysy, všechno. Ale je to složité. Chodím i do archivů, kde mi občas dávají původní plány, v tom se fakt vyžívám. A postupně to takhle všechno dávám do kupy. A všechny půdorysy pak v Malování překresluju, abych nekopíroval něčí cizí, ale abych měl svoje vlastní.

V Malování?

Jo jo.

Nevím, jestli jste mě mohl víc překvapit. Proč nepracujete v nějakém normálním softwaru?

Nevím, mně tohle vyhovuje a jsem na něj tak nějak už zvyklý a nechci to měnit.

Žijete s partnerem, kam jezdíte na dovolenou?

Pro mě je ideální dovolená někde na kole, mezi panelákama. Jezdit po sídlištích. Ale jeho paneláky absolutně nezajímají, takže tam je to o dost těžší, nějak to sladit. On to nechápe a říká mi, že jsem blázen. Naposledy naše cesta skončila tak, že jsem při cyklodovolené všude jen zastavoval a fotil paneláky a on chudák pořád musel čekat, tak teď to vypadá, že už se mnou moc nikam nepojede, protože ať dělám co dělám, stejně to nakonec vždycky skončí na sídlišti.

Neláká vás jet k moři?

Ne. Co bych tam dělal? Jako že bych ležel, opaloval se, koupal, opaloval se a zase se koupal? To ne. Tam paneláky nejsou.

Co vlastně děláte, když přijdete z práce?

No, já vyrábím  jádra do transformátorů a práce mi končí ve dvě. Takže když přijdu sem, tak si sednu k počítači a překresluju v Malování ty půdorysy, nebo si prohlížím fotky paneláků, které mám.

Kolik těch fotek máte?

Tisíce, možná desetitisíce.

Naplňuje vás vaše povolání?

No, tak samozřejmě ne úplně, že bych nejradši dělal něco s panelákama na plný úvazek. Paneláky už se nestaví, není potřeba radit s konstruováním, ale mohl bych radit s řešením fasády pro revitalizaci i s nadstavbami tak, aby se respektovala původní podoba paneláků.

Jak vyhledáváte místa, do kterých jedete?

Různě. Třeba Brno-Bohunice. Našel jsem si přes Facebook nějakou tamní skupinu a napsal jsem jim, že mě baví paneláky. Dal jsem tam i odkaz na svou stránku panelaky.info a uvedl jsem, že hledám někoho, kdo mě pustí do jakéhokoli původního bytu v soustavě B70. A taky mi ukáže dokumentaci a plány. Ozvalo se mi dost lidí, i hodně domovníků, takže jsem tam jel na dva dny. Dokonce jsem byl za starostou Bohunic, ten mi dal nějaké historické fotky, to bylo fajn.

Proč zrovna Brno?

Tam mají paneláky B70, to je tamní specialita. Oni jsou členité, klikaté a vypadají úplně jinak, než ostatní. Těch typů tam je několik generací. Ty nejstarší měly na lodžii jen dřevěnou stěnu s oknem, tam jim krásně profukovalo. Jeden z těch domovníků říkal, že když to při rekonstrukci rozebírali, tak v místech, kde měla být izolace, bylo jen duto. Prostě to tam při výstavbě nedali a někdo si to ulil na svůj domeček.

Kolik jste tedy při téhle brněnské návštěvě navštívil bytů?

Sedm. Plus jsem ještě fotil paneláky v původním stavu na Novém Lískovci, Starém Lískovci, všude možně. Chystám ještě jednou v Brně totéž, ale se soustavou B60.

Co vám tohle pátrání dává?

Co mi to dává? Připadám si jako detektiv. Detektiv, co pracuje na dlouhém příběhu. Chci od prvního paneláku až po ty poslední zmapovat celý ten vývoj. Proč, co, jak, vývojové větve, slepé větve, experimenty, takže jsem rád, když objevím nějakou zajímavost. Přináší mi to radost.

Marian při vyprávění září tak, že to nejde ani popsat. To se prostě musí vidět. Je tak pyšný na to, co viděl, objevil, zažil, že mu tuhle míru zapálení pro věc pomalu i závidím. Bere nás do Havířova a celou cestu v autě mě zavaluje nekonečným množstvím informací. Zavaluje, září, zavaluje, září, září, zavaluje… :)

Teď jsme se přesunuli do Havířova na sídliště, které máte rád. Jen jsme vystoupili z auta, spustil jste nový vodopád informací. Proč jsme zrovna tady?

Protože tady ty paneláky jsou krásné a jejich tady hodně. V Havířově začala výstavba v roce 1955. Jsou tu paneláky od typu G57 výše. Jsou tady vlastně všechny soustavy. Nejvíc paneláků je samozřejmě v Praze, ale jinak je skoro nejvíc paneláků právě tady. Ještě potom v Mostě a Ostravě, to jsou taky panelákové města. Ostrava vlastně není klasické město. To jsou jen sídliště propojené navzájem, a to je neskutečně super. Tohle sídliště je zajímavé proto, že je to poslední sídliště, které je postavené v Havířově. Je to konstrukční soustava OP1.11, která je moje zamilovaná a bylo to tu stavěné ještě rok po revoluci. Skončilo se roku 1990. Je tady ještě hodně paneláků v původním stavu. Vidíte, jak jsou ty paneláky krásné? Výjimečné tady je to, že ty domy jsou sice v původním stavu, ale prostranství mezi nimi je opravené a nové, a to je pro mě nejlepší forma revitalizace.

Nezateplovat fasády a revitalizovat jen veřejný prostor?

Zateplovat, nezateplovat. Zateplovat můžou, ale měli by dodržet původní rastr panelů. To jsem ale ještě nikde neviděl. Podle mě bohatě stačí jenom vyměnit okna, ty přinesou hodně velkou úsporu. Často dochází k nedodržování křídel, a to vypadá hrozně. Podívejte, třeba za mnou na tom věžáku jsou původní okna. Jsou to dva malé čtverce a vedle nich ventilačka. Jenže pak to vymění a jsou tam čtyři obdélníky s tlustými rámy a vůbec to k tomu domu nesedí. Potom tam je hodně sloupů, málo světla uvnitř a dům nevypadá dobře.

Když se podíváme kolem sebe, co tedy vidíte zajímavého?

Třeba tamhle ta bodová sekce OP1.11. Je ve vzácném provedení, protože má čtyři patra. Je v původním stavu. Líbí se mi. Není tam výtah, takže ta chodba je v tomhle typu domu dost specifická.

Zvedáme se a jdeme do jednoho ze sídlištních věžáků. Do jednoho z těch, který má Marian prý nejraději. Na jakoukoli část paneláku ukážu, Marian o ní sype informace. A je jedno, jestli je to poštovní schránka, nebo výtahové madlo.

Tohle je vstupní hala věžového domu OP1.13, už je bohužel po rekonstrukci. Tady byl původně plechový podhled, který už se nachází jen na jednom jediném domě tohoto typu v České republice, jinak už ho všude zadělali. Ten podhled je tady v Havířově. A koukněte třeba na schránky. Ty jsou skoro původní, vidíte? Jo a tohle, tenhle výstupek, to jsou garsonky a tohle je šachta s jejich potrubím. Když se přesuneme dál k výtahům, tak tady je vidět hlavní výhoda tohohle domu. Když totiž použijeme přední vchod, dojdeme k výtahu bez jediného schodu.

Říkal jste, že největší radost máte, když objevíte výtah v původním stavu. Jaký výtah je tady?

Přivoláme, uvidíte. Výtahy v původním stavu začínají být raritou, to ano. Už je tady, tak podívejte, tady už jsou zvenku vyměněná přivolávací tlačítka, takže tenhle je takový dalo by se říct polopůvodní. Dveře jsou původní, původní je i interiér, tlačítka pater jsou taky původní, jen jsou přemalovaná. Takže takhle vypadá výtah ve věžatých OP1-13. Je zajímavé, že má brzdu. Nezastaví cukem, takže se můžeme klidně projet. Dáme si dvanáctku, nebudeme troškaři. Tenhle plech pod tlačítky byl původně stříbrný, ale oni to přemalovali. Kabina měla taky původně jinou barvu, tady ta už má zelenou. Všimněte si, chybí tu jedno madlo. Je to tak ve všech výtazích tohoto typu, co jsem navštívil. Všude to sundali, nevím proč. Ještě vám musím říct, že tenhle výtah nemá váhu v podlaze. Jsme v desítce, takže za chvíli si užijeme tu brzdu. Když to brzdí, tak to hrozně škubne. Teď, hele :-) No a tohle je poslední podlaží, tahle část je stejná u všech OP1-11 a OP1-13.  Mrkněte se tady sem na ten plech. Dlouho jsem pátral, co tam je. Zjistil jsem, že je tam dilatační spára, aby ten výtah nepřenášel vibrace do bytů. U některých věžáků udělali ještě výtahy nákladní, ale na tu spáru zapomněli. Prostě ji neudělali, takže ty nákladní výtahy do těch sousedních bytů potom ty vibrace přenáší.

Jsou paneláky architektonicky nedoceněný klenot, nebo nežádoucí pozůstatek minulého režimu?

Pozůstatek to je, ale není na škodu. Žije v nich třetina Čechů. Určitě by se neměly bourat. Mě třeba štve, že se říká, že paneláky mají životnost třicet let. To přece není pravda! Dodnes nikdo ani pořádně neví, jaká je životnost paneláků. Třicet let je životnost stoupaček, ale ne celého domu, ne samotné konstrukce. Paneláky jsou určitě kvalitnější než novostavby. Jen je móda na ně nadávat, ale není to opodstatněné. Sousedy přece slyšíte v každém domě a v novostavbách nejvíc.

Dlouho jste bydlel v Havířově s maminkou, teď jste v paneláku ve Frýdku s partnerem. Podle čeho jste hledal bydlení?

Původně jsem se chtěl stěhovat do Ostravy – Hrabůvky, do středu nejlidnatějšího obvodu. Už jsem tam měl vybraný byt v paneláku typu VP-OS, nejlépe 16. nebo 17. patro. Ale nakonec jsem šel sem do Frýdku, abych to měl blíž do práce. Panelák byl ale podmínkou, to jednoznačně.  Trochu jsme se tedy dohadovali s partnerem. On chtěl do Ostravy, ale tady jsou lidi fakt víc v pohodě. Nakonec jsme se na tom shodli.

Odkud on je?

On je původně z Prajzské. Víte, co to je? To je kolem Opavy, takový vidlákov, samé rodinné baráky a kopečky. Vidlákov. Tam jsou jen baráky, baráky, baráky, štěkající psi a kopečky.  A do paneláku se od tama moc těšil.

Dovedete si představit, že byste bydlel někde jinde, než v paneláku?

To si fakt představit nedovedu. Panelák mi připadá jako nejlepší forma bydlení. Já nemám rád rodinné baráky. Všichni to mají jako sen: „Bydlím sice v paneláku, ale chci domeček.“ Tak já ne. Já chtěl panelák a sídliště. Hezky na sídlišti, tam je ten správný život. Na sídlišti je to jiné, než v centru města. Na sídlišti není tak hustá doprava, jsou tam klidové zóny, prostor, hodně dětských hřišť, dobrý výhled z pater a spousta obchodů.

Toužil jste po vysokém patře, teď bydlíte v pátém. Proč?

Je to kompromis. Dominik chtěl co nejníž, já co nejvýš, tak jsme tady, v nízkém :D

Právě koukám, že někdo si lepí modely letadel a vy si lepíte model paneláku. Co to je za typ?

Že se ptáte, to je OP1.11 8-34d33b, přece.

No jasně… Jak už ho děláte dlouho?

Už několik let. Asi čtyři roky tuším, dělám na něm hlavně přes zimu. Hezky po večerech a z tvrdého papíru. Dělám přesné půdorysy, zachovávám to tak, jak to má být a hraju si i s vybavením. Vidíte, mám tam židle, gauče, televize, všechno. A v každém tom bytě mám jinačí zařízení, vidíte? Jeden byt trvá několik dní intenzivní práce. Nejhezčí to je v létě, to se dovnitř koukám rád, protože je hezčí světlo.

A co se týče pater, budete stavět, dokud se vám bude chtít, nebo jak to plánujete?

To je OP1-11! To nesmí mít víc, než osm pater. Ještě to bude mít sklep.

Určitě jste tenhle byt, ve kterém bydlíte, už patřičně analyzoval. Co jste tady všechno objevil?

Jsme v OP1-31, to je nástupce OP1-11 a jak vidíte, ten byt je v původním stavu. Nejen, že mi to nevadí, ale já to tak mám rád. Je tu několik anomálií. Tenhle dům začali stavět v roce 1989, je to mladý panelák. A správně by v tom bytě mělo být umakartové jádro, ale je už zděné. Během stavby tohoto domu přišla revoluce, takže se stavba na dva měsíce zastavila. Potom se pokračovalo dál, jen už se začaly dělat místo umakartu zděné jádra. Je tady ale jedna super vychytávka. Nejdřív se v tomhle domě v koupelnách a na záchodech dávaly červené kachličky. Když došly, tak se začaly dávat modré. No a já mám v koupelně červené a na záchodě modré. Vidíte? Takže je jasné, že jim došly zrovna, kdy se dělal tenhle náš byt. Navíc mám sice zděné jádro, ale ta zadní stěna je stejná, jako v těch jádrech umakartových, takže naše jádro je zajímavý hybrid. Tím, jak to stavěli až po revoluci, tak je celý dům dost odfláklý. Jak už bylo jasné, že paneláky končí, tak podle toho tady vypadá ta kvalita. Jo a nakonec ještě jedna záhada. Tamhle u stropu na záchodě je nějakej překlad, taková čára, ale ta v tomhle typu domu prostě vůbec nemá co dělat.

Budete ten byt rekonstruovat, nebo ho necháte takhle?

Ne, určitě nebudeme. Prostě to tady takhle necháme.

Takže když milujete paneláky v původní podobě, vztahuje se ta láska i na původní vybavení bytu?

Většinou jo.

Koukám, že i linka je tady od začátku.

Jo. Plechová Norma 919S. Mně se líbí, že má takový čistý design. Navíc je zachovalá, já jsem to vyleštil a ten smalt je dobrej materiál. Má to lesk, je to v pohodě.

I v koupelně je všechno původní.. Tady není vyměněná ani koupelnová skříňka.

Ta vypadá, že není vyměněná, ale já bych řekl, že asi je, protože ten barák se stavěl v letech 1989 a 1990 a ta skříňka je z roku 1992, takže to je nějaký upgrade. Původní skříňka v panelácích má tři zrcadla, tahle má dvě a uprostřed místo.

Dekorace, které jste vytvořil na zdech chodby a obýváku, jsou samá hrana. Vy nemáte rád oblé tvary?

Nesnáším je. Vadí mi. Já jsem prostě na hrany a kulaté tvary nemám rád.

Když se koukáte na televizi, nebo si pustíte film, dokážete vnímat děj, nebo se díváte jen proto, jestli se tam neobjeví panelák?

Pokud tam jsou paneláky, tak si to pauzuju a prohlížím si je. Takové filmy přímo vyhledávám. Baví mě třeba film z roku 1979, kde se vlastně celou dobu řeší jen to, že panelárna dodává nekvalitní materiál na stavbu. Jmenuje se to: „Na koho to slovo padne“, a i když to má hodnocení asi jen 30%, pro mě to je díky tomu tématu úplně nejlepší film.

Tak si pojďme trochu rozebrat něco známějšího. Co třeba Discopříběh?

Tak tam jsem pauzoval už při úvodních titulkách. Musel jsem zjistit, ke kterému paneláku patří ten štít, přes který běží titulky. Nakonec jsem zjistil, že to je typ VVÚ-ETA. Je to točené někde v Praze. No a potom všechny ty pasáže, kde vkládali panel se vsazeným oknem, nebo kde dělali jádro, v jehož vaně někdo spal, tak to všechno jsem si vychutnával. Ani nevíte, jak moc. Zajímavé je, že jiné typy paneláků, než ty VVÚ-ETA se v tomhle filmu neobjevily.

Všichni známe tu scénu s Otíkem, kterého ve filmu Vesničko má, středisková, šoupli do paneláku. Do jakého?

Ten byl v OP1-11 na Barrandově v Praze a neuměl zavřít otočné okno. To se mi líbilo, ta scénka. Já mám ta otočná okna totiž rád.

Můžeme si nějaký film pustit? Já prostě potřebuju vidět, jak to komentujete.

Můžeme. Tak tady je ten Discopříběh. Hned když se objeví název filmu a pod ním detail panelu, tak mi je jasné, že se budu dívat na celý film. To totiž značí, že tam bude sídliště.  Hned tahle první scéna, kde je pohled do bytu, ve kterém mladý Hrušínský bydlí a táta mu upravuje kravatu, tak tam je v paneláku VVÚ ETA, kde je šestimetrový rozpon. Je tam nenosná příčka mezi kuchyní a pokojem, a to celé je zakončené lodžií. Jednoramenné schodiště, to je krása. Teď to bude dlouho nuda, protože Hrušínský jde za klukama. Dobrý to bude zase na té stavbě. Jo, už jsme tady. Tady každej sleduje, jak táta toho Hrušínskýho mluví s kolegou, ale já sleduju ty parapetní panely za nimi. Zase jasná VVÚ ETA. Meziokenní pilířek a mezi okny pak byla vložka. Tady nesou panel s dveřmi. Doufám, že ta scéna s tím jádrem bude v tomhle díle, ta je dobrá. Ale podíváme se ještě na dvojku, tam zvlčil ten tata. Tak, začátek dvojky, jak tam tata běží pro ty peníze, co vyhodí, tak vidíte? Běží kolem paneláků, a klasika, taky VVÚ ETA. Tady to bude, tady! To je krásný záběr, táta na stavbě, jak si prohlíží břicho v okenních tabulích. Ten záběr si vždycky zastavím. To jsou ta velká okna, otočná. To já mám tak rád.

Můžete pustit Vesničku a Otíka, jak se stěhuje?

Jo, snad to pojede. Hele, to jsou OP1.11. Přesně. Tenhle výtah jsme dneska viděli, ale tady na těch záběrech mají dokonce dřevěná madla! To je krása. No a tohle je ten malý malometrážní byt, co se mi tak nelíbí. Na záchod se chodí přes koupelnu a v koupelně je malá plytká vana, která vůbec nemá hloubku. Tady se jde do obýváku a tady do vestavěné skříně. Jo a ta kuchyň, ta je fakt malá. Má rozpon jen 2,4 metru. Fuj. Tak a tady je ten záběr Otíka s oknem. Vidíte, že to je barák OP1-11. Panel ve tvaru U, tahle scéna s otevíráním otočného okna je moje oblíbená. Počkejte, teď mě napadla jedna věc! To okno, které se snaží otevřít, nepatří tomu bytu, protože v tom bytu je jiné okno. Velký čtverec a ventilačka v tomhle bytě prostě nejsou.

To ale dává logiku, protože jestli říkáte, že v tomhle bytě, který vidíme na záběrech zevnitř, je kuchyň jen taková nudlička, tak by se za Otíka, při záběrech na otevírání okna zezadu, prostě filmaři nevešli.

No jasně, já to chápu, ale nikdy jsem si toho nevšiml, že je tahle scéna natočená ve dvou různých bytech. To až teď, tak to mám radost.

Jaký je váš životní cíl?

Vidět úplně všechny paneláky, co u nás stojí a vědět o nich všechno. Získat maximum dokumentace, maximum půdorysů. Tohle je a bude smysl mého života. Já jsem za to prostě rád. Jsem rád, že paneláky mají někoho, kdo jim tu lásku dává. Zaslouží si to. Chci se podílet na obnově jejich původního vzhledu. Představuju si, jak jednou, až budou všechny zateplené a křiklavě natřené, začnou jim někteří rozumní lidé vracet původní vzhled a já budu pomáhat. Budu jakýsi „památkář“ a naše sídliště budou krásná a elegantní.