Článek
Česko nehubne. Výskyt obezity u dospělých i dětí dosahuje znepokojujících hodnot a v Evropě se řadíme mezi státy s nejhoršími výsledky. 70 % mužů a 50 % žen žilo v roce 2023 s nadváhou či obezitou. S hmotností se pere více než pětina českých dětí ve věku 11–15 let. 15 % má nadváhu a 6 % dospívajících je dokonce obézních. A u obézních dětí a dospívajících je totiž podle studií pětkrát vyšší pravděpodobnost, že budou obézní i v dospělosti, což má vážné důsledky. Jak z toho ven? Inspirací může být příklad dobré praxe z Japonska.
Zveme vás na virtuální výlet na východ. Do země samurajů, technologie a desítky let trvajícího systému výchovy k jídlu – Shokuiku. Propojuje důležité množiny života – školu, rodinu, komunitu a místní jídlo. To celé servírované v jednom funkčním rámci.
Co je shokuiku?
食 育 čili šokujiku, doslova výchova k jídlu a obšírněji systematická výchova k jídlu napříč životem, která posiluje znalosti i návyky tak, aby lidé dokázali samostatně a zodpovědně jíst zdravě.
Svými kořeny sahá až do roku 1888, formálně jej Japonci jako zákon přijali 2005. Po celou tu dobu však sledovali vliv školního stravování na zdraví populace. Nejsou to žádné diety, omezování a počítání kalorií, ale praktické tipy tvořící komplexní výuku o jídle.
Tento holistický rámec nabízí přirozený návrat zpět k tradiční přípravě jídla a lokálním surovinám typickým pro danou oblast. Od původu rostlin, jejich pěstování, zpracování, vaření až po samotné stolování. Celým procesem se táhne jemná nit respektu a úcty nejen k surovinám, ale i lidské práci. Tyto hodnoty se předávají vařením ve škole, pěstováním surovin, společnými aktivitami – v rámci třídy, školy, rodiny i komunity.
Děti tak získávají pozitivní vztah k jídlu a samy pak přirozeně volí vyváženou plnohodnotnou stravu.
Shokuiku je komplexní, celoživotní přístup – učí děti vařit, pěstovat a chápat původ jídla, místo aby jen zakazoval. V Česku může pomoci propojení školních programů s rodinami, komunitami a podporou lokálních, sezónních a tradičních jídel. Klíčová je meziresortní koordinace – vzdělávání, zemědělství a veřejné zdraví musí táhnout za jeden provaz.
Sedmero inspirace pro Česko
1. Škola je základ
Do RVP (rámcový vzdělávací program) zařadit prvky tzv. food education – hodiny vaření, školní zahradu, jednoduché výživové laborky, kde by se projektově propojily znalostí z přírodních věd, zeměpisu i občanské výchovy. Klást důraz na sezónnost a lokální suroviny – s ohledem na školní rozpočet.
2. V komunitě se to lépe táhne
Budovat vztahy mezi školami a lokálními farmáři. Exkurze, pomoc, společné vaření, proces růstu a zpracování surovin, ochutnávky a podobně.
3. Zapojit rodiče
aby měli přehled, co shokuiku nabízí a vybírat si, skrze jaké prvky přispějí k postupnému vzdělávají (se) o výživě.
4. Vzdělávat se i u oběda
Co, jak, kdy – prvky stolování, zapojení žáků do vydávání, reflexe porcí a minimalizace odpadu. Dochází tak ke snižování produkce odpadu, když jsou děti více aktivně přítomné procesu výroby i výdeje.
Jde to i bez vysoce průmyslově zpracovaných potravin
Posun receptur od zastaralých k moderním – luštěniny, celozrnné přílohy, méně cukru i soli. Žádné dramatické změny, ale postupné a vytrvalé zlepšování.
5. Dítě jako ambasador zdravého vztahu k výživě
Zapojit děti i doma – nechat je uvařit, vybrat si recept, podělit se o zkušenost s vařením.
Zkoumat příběhy potravin – jak vzniká pečivo, jak kečup, mapa potravin z nákupu, lokální vs. dovážené.
6. Bez iluzí
Každá změna žádá své. Čas, peníze, vedení. Reálně: pilotní školy, metodiky pro jídelny, meziresortní spolupráce, vzdělávání–zemědělství–veřejné zdraví a menší granty. Důležité je začít.
